Vážení zastánci Bašára Asada,
Promiňte, že vás přerušuji: chápu, že jste zaneprázdněni snahou přesvědčit nás i sebe, že váš hrdina rozhodně nemohl použít chemické zbraně a 7. dubna tak připravit o život až 70 lidí v povstaleckém městě Dúma. Možná měl pravdu záhadný doktor, s nímž přišel novinář Robert Fisk – a možná že stovky očitých svědků a přeživších jsou jen „krizoví herci“. Možná že Asad nepoužil sarin k zabití zhruba 100 lidí v povstaleckém městě Chán Šajchún. OSN a Organizace pro zákaz chemických zabraní pro to nicméně při společném vyšetřování našly „nezpochybnitelný důkaz“. I Human Rights Watch a Hans Blix jsou toho názoru, že je za tím nejspíš Asad. Ale třeba se všichni mýlí. Anebo jsou volavkami placenými CIA.
Jde mi o tohle: Koho to vlastně zajímá? To, jestli to byl nebo nebyl Asad, kdo začátkem tohoto měsíce i v loňském roce zaútočil v Sýrii chemickými zbraněmi, je relevantní snad jen pro vlády USA, Velké Británie a Francie, které se rozhodly pro nestoudně ilegální a v podstatě bezdůvodné nálety proti Asadovu režimu. Jenže to nic nemění na tom, že syrský prezident je monstrum, které už spáchalo bezpočet zločinů proti lidským právům a lidskosti a mnoho dalších válečných zločinů.
Neskutečná série zločinů
Teď už naprosto chápu, proč je tohle všechno ukradené vám, příznivcům ultrapravice, co chcete udělat Ameriku znovu skvělou a velkou a fandíte barelovým bombám. Ale vy, co jste na opačné straně politického spektra, jste proti válce a máte pro damašského diktátora slabost – zbláznili jste se? Nestydíte se? Pamatujte na tohle: Jestli Asad použil chemické zbraně v Dúmě nebo ne, nehraje v morálním tažení proti němu žádnou roli. A co jeho ostatní zločiny? Byl Asad o něco menší válečný zločinec, když jeho „bombardování bez rozdílu“ podle OSN ničilo „domovy, zdravotnická zařízení, školy, zdroje vody a elektřiny, pekárny a úrodu“ i bez použití sarinu nebo chlorinu? Když shazoval bomby (podle jedné statistiky až 68 tisíc od roku 2012) na bezbranné civilisty? Anebo kazetové pumy? Nebo staré dobré granáty?
Chce mi opravdu někdo tvrdit, že tohle všechno jsou fake news? Že ani jednoho z těch statisíců mrtvých civilistů anebo milionů uprchlíků nemá na svědomí Bašár Asad? Že ani jeden případ mučení se ve skutečnosti nestal?
Byl Asad o něco menší válečný zločinec, když jeho armáda „zahájila střelbu během protestů v jižní části Sýrie a zabíjela mírové demonstranty“ počátkem syrského povstání v březnu 2011? Tedy dlouho před tím, než se v zemi objevil první džihádista s úmyslem bojovat proti jeho režimu? Anebo když v září 2011 Asadovi vojáci poslali znetvořené mrtvé tělo pětadvacetiletého demonstranta Ghijáta Matara, zvaného „malý Gándhí“ pro jeho oddanost nenásilnému aktivismu, jeho rodičům a těhotné manželce?
Byl Asad o něco menší válečný zločinec, když jeho barelové bomby vyhnaly stovky tisíc Syřanů z jejich domovů? Podle průzkumu o syrských uprchlících žijících v Německu z října 2015 je sedm z deseti uprchlíků toho názoru, že za násilnosti v jejich zemi může hlavně Asad – pro porovnání, Islámskému státu přičítal vinu jen každý třetí. A byl Asad o něco menší válečný zločinec, když ve svých žalářích mučil desetitisíce Syřanů, z nichž mnozí zemřeli anebo zmizeli beze stopy? „Masová úmrtnost uvězněných napovídá tomu, že syrská vláda se dopouští činů, které lze pokládat za vyhlazování a tudíž za zločin proti lidskosti,“ prohlásil Paulo Sérgio Pinheiro, předseda Vyšetřovací komise OSN pro Sýrii v únoru 2016.
A co takhle když jeho bezpečnostní složky v letech 2015 a 2016 nechávaly doslova vyhladovět obyvatele povstaleckého města Madája nedaleko Damašku? Podle organizace Lékaři pro lidská práva zemřela na podvýživu nebo hladem řada místních obyvatel; ostatní museli přežívat na polévce z trávy a rýže. „Řeknu to jasně,“ prohlásil v lednu 2016 tehdejší generální tajemník OSN Pan Ki-mun k situaci v Madáje a v dalších povstaleckých i režimových městech: „Používat vyhladovění jako zbraň je válečný zločin.“
Popírání zvěrstev
Nebyl snad Asad válečný zločinec, když v letech 2012, 2013 a 2014 nechával bombardovat a obléhat Palestince bez státní příslušnosti v uprchlickém táboře Jarmúk, který se nachází jen pár mil od jeho prezidentského sídla? „Děsivá svědectví o [Palestinských] rodinách, které se musely uchýlit k pojídání koček a psů, a o civilistech, na které během hledání jakékoliv potravy útočí ostřelovači [syrské armády], se staly až notoricky známými detaily hororu, ve který se Jarmúku proměnil,“ poznamenala k tomu v březnu 2014 organizace Amnesty International.
Anebo když členové Asadovy nechvalně proslulé rozvědky na pokyn americké vlády v roce 2003 nelidsky bičovaly Mahera Arara elektrickými kabely – dlouho předtím, než v roce 2011 propuklo Arabské jaro? Syrský prezident byl dychtivým spoluúčastníkem programu pro „mimořádná vydávání“ lidí vládě někdejšího prezidenta George W. Bushe, a Sýrie se tak stala jednou z „nejběžnějších“ destinací pro předávání podezřelých. Slovy bývalého agenta CIA Roberta Baera: „Jestli chcete výslech se vší vážností, pošlete vězně do Jordánska. Jestli ho chcete mučit, pošlete ho do Sýrie.“
Anebo když posílal džihádisty ze Sýrie do Iráku, aby tam páchali sebevražedné útoky, a to nejen proti americkým vojákům, ale také proti iráckým civilistům? „Devadesát procent teroristů z arabských zemí proniklo do Iráku přes území Sýrie,“ prohlásil roku 2009 tehdejší irácký premiér Núrí Málikí. V roce 2015 bývalý poradce pro národní bezpečnost Iráku Muvafák al-Rubaí prozradil: „Dvakrát jsem se sešel s prezidentem Asadem a předložil mu konkrétní důkazy o tom (…) že jeho bezpečnostní složky byly zapojené (…) do převážení džihádistů ze Sýrie do Iráku.“
Chce mi opravdu někdo tvrdit, že tohle všechno jsou fake news? Že se nic z toho nestalo? Že ani jednoho z těch statisíců mrtvých civilistů anebo milionů uprchlíků nemá na svědomí Bašár Asad? Že ani jeden případ mučení se ve skutečnosti nestal? Nebo že se palestinští uprchlíci vyhladověli sami? A Maher Arar si to celé vymyslel? A Ghiját al-Matar se zabil sám? Vážně? Je popírání těchto zvěrstev opravdu nutné? Je to snad jediný možný způsob, jakým se lze postavit dravé zahraniční politice USA anebo saúdskému extremismu a izraelskému oportunismu? Tím, že Asada zprostíte viny za všechny řádně doložené válečné zločiny s tím, že „za to všechno může al-Káida“ a že civilní oběti Asadova bombardování jsou „teroristé“? Tím, že se přitulíte k Íránu a Rusku, abyste mohli Spojeným státům a Saúdské Arábii ukázat vztyčený prostředníček? Není tohle náhodou „antiimperialismus pro cvoky“?
Nezlehčujme Asadovo násilí
Ještě než začnete s obvyklými výmluvami a kličkováním, anebo mě dokonce nazvete otrokem CIA a sionistickým či katarským agentem, rád bych něco uvedl na pravou míru: Ano, syrské povstalecké skupiny mají na svědomí svůj díl vražd, únosů a mučení. Povstalce kritizuji konzistentně (například zde, zde a zde) a nepotřebuji od nikoho poučovat o jejich dílu viny na zvyšujícím se násilí a chaosu v Sýrii.
Ale podívejte se: zvěrstva spáchaná povstalci a Západem v Sýrii můžete odsuzovat i bez toho, abyste přitom opěvovali nebo omlouvali zrůdného Asada. To jste zapomněli na staré rčení o tom, že nejde sedět jedním zadkem na dvou židlích? Anebo že nepřítel mého nepřítele není můj přítel? Odsuzovat povstalce a jejich podporovatele nevyžaduje obhajobu Asada a jeho podporovatelů. V porovnání s Islámským státem je syrský prezident z vašeho pohledu možná menší zlo – ale zlo je to každopádně pořádné.
Můžeme se klidně hádat o podporování „bezletové“ zóny (já ji nepodporuji); o ozbrojování povstalců (nepodporuji); o náletech vedených USA (taky jsem proti); anebo o změně režimu v Damašku (nepodporuji). Co ale udělat nemůžeme a ani bychom neměli, je vést polemiky o Asadových válečných zločinech spáchaných na jeho vlastním národě; nemůžeme přece zavírat oči před zlým a násilným charakterem jeho režimu. Bašár Asad totiž není žádný antiimperialista ani nepředstavuje světské opevnění proti džihádismu; řečeno stručně a jednoduše, je to masový vrah. Tenhle syrský diktátor si už dávno rezervoval místo na panteonu zbroceném krví vedle masových vrahů moderní doby – Hitlera, Stalina, Maa, Pol Pota, Kissingera, George W. Bushe a jim podobných. Nenapadá mě moc žijících současníků, kteří by měli na svědomí více mrtvých než Asad.
Takže proč ho obhajovat? Proč si v jeho prospěch libovat v konspiračních teoriích? Proč minimalizovat jeho zločiny a tyranii? A není od vás více než pokrytecké, když se pořád ozýváte proti násilí, které páchá Západ, státy Zálivu anebo povstalci, a tím ignorujete nebo zlehčujete Asadovo násilí?
Váš Mehdi.
Autor je novinář.
Z anglického originálu Dear Bashar al-Asad apologists: Your hero is a war criminal even if he didn’t gas Syrians, publikovaného na webu The Intercept, přeložila Linda Fořtová. Redakčně upraveno.