V druhé polovině března kolovaly v místních médiích dvě zprávy týkající se akciové společnosti Veba. V první se hovořilo o výpadku mezd. Zaměstnancům broumovského textilního podniku přišly výplaty za únor s několikadenním zpožděním. Dva týdny nato se konal pohřeb generálního ředitele akciové společnosti Veba Josefa Nováka. Novák s podnikem spojil celou svoji profesní dráhu a na jeho poslední cestě jej vyprovázely stovky lidí.
O členech sdružení Volba pro Broumov je daleko víc slyšet v souvislosti s nulovou tolerancí vůči Romům než s Vebou. Možná proto, že na dění v podniku je Broumovsko stejně závislé už teď.
Taková pozornost má nádech honby za senzací jen zdánlivě, a to i v kraji, kde se korektní zaměstnavatelé, včasné mzdy, přítomnost vlivných odborů v podniku a koneckonců i stálé zaměstnání jako takové počítají skoro mezi zaměstnanecké benefity. Je to však dáno privilegovaným postavením Veby. Bezděčně jej před více než čtyřiceti lety vystihl francouzský film Tělo mého nepřítele: „Tak jako mají jinde cukr, pneumatiky, čokoládu nebo auťáky, tady máme textil a nikdo tomu neunikne. Textil nás živí, textilem žijeme od kolíbky až do hrobu. Textil na doživotí.“
Broumovská textilní tradice
Vliv Veby na život obyvatel Broumovska se odvíjí od její pozice největšího zaměstnavatele v regionu – pracuje pro ni asi 1200 lidí – i od významu průmyslové textilní výroby pro region, daného historickým vývojem. Do národního podniku Veba byly na konci čtyřicátých let 20. století sloučeny textilní závody v Broumově, Olivětíně (dnes části Broumova) a Meziměstí. Ty do roku 1945 vlastnili Schrollové, rodina německých průmyslníků, kteří je postupně v 2. polovině 19. století zakládali. I oni však navazovali na tradici soukenictví z dob vrcholně středověké kolonizace.
Na rozdíl od jiných textilek Veba přestála ekonomickou transformaci devadesátých let i konkurenci levného čínského textilu a hospodářskou krizi v následujícím desetiletí. Ze znárodněného podniku paradoxně vlastně nebylo komu co vracet a jeho nejužší šestičlenné vedení mělo zájem výrobu zachovat. I tak si ale společnost prošla redukční dietou. V roce 1995 například zrušila bývalé martínkovické tkalcovny, dožívající jako skladiště. Roku 2008 pak prodala závod v Meziměstí společnosti vyrábějící zdravotnické vybavení. Zaměstnance pobočky však Veba vesměs rozdělila mezi zbylé provozy.
Určující pro další směřování firmy se zkraje tisíciletí staly obchodní styky navázané v Nigérii a v Mali. V současnosti zakázky bohatých Afričanů tvoří více než 90 procent objemu její výroby. Proto se u Veby věnuje taková pozornost sebemenšímu náznaku potíží. Mohou totiž být příznakem vážnějších problémů. Třebaže to zaměstnanci Veby a lidé závisející na jejích příjmech často ani netuší, o náboru nových zaměstnanců nebo jejich propouštění rozhoduje vedle cen ropy nebo bavlny a epidemie eboly také aktuální kondice teroristické organizace Boko Haram, která operuje v severovýchodním cípu Nigérie.
Křehký blahobyt
Tyto vlivy byly roku 2016 srovnatelné dokonce s dopadem hospodářské krize roku 2008. Oproti rekordním tržbám z roku 2014 (2,17 miliardy korun) se zisk akciové společnosti propadl téměř o polovinu. S několika stovkami lidí byl rozvázán pracovní poměr. Těm, co zůstali a neměli zajištěnou práci, bylo v daném období vypláceno 65 procent mzdy. Ztráty však narůstaly i v následujícím roce.
Bylo by však příliš zjednodušující dávat zisk akciové společnosti do přímé souvislosti s blahobytem jejích zaměstnanců. Už proto, že v letech 2011–2014 Veba z větší části financovala nákladné propojení hotelu Veba a vily Barbara (dnes Manor House) do jednoho uzavřeného školicího střediska. Výlučnost tohoto areálu symbolicky ještě podtrhla tzv. Novákova lávka, která překlenula Vančurovu ulici. Místní to vesměs přešli jen s uštěpačnými komentáři. V pohraničním městě, kde říct „já bych ty cigány střílel“ je stejný small talk jako „to máme dneska hezký počasí“, jsou spíš tématem exekuce a kriminalita, která je a priori spojovaná právě s romskou komunitou.
Řídit město jako firmu?
Vliv Veby se však neprojevuje pouze okázalými stavbami, které vrhají stín na údolí někdejšího potoka Fitzbachu i smysl památkové ochrany. Pokus vychovat si nové zaměstnance vyšel naprázdno. Tříletý obor výrobce textilií se předloni vůbec neotevřel a v roce 2017 absolvovaly pouze dva zahajovací ročníky. Zato v posledních komunálních volbách v Broumově Veba zaznamenala pronikavý úspěch. V nich s přehledem zvítězilo sdružení nezávislých kandidátů Volba pro Broumov. Velkou část sdružení tvoří manažeři i zaměstnanci Veby. Je však fér dodat, že o členech sdružení je však daleko víc slyšet v souvislosti s nulovou tolerancí vůči Romům než s Vebou. Možná proto, že na dění v podniku je Broumovsko stejně závislé už teď.
Pro Vebu je teď klíčové dění na zahraničních, zejména nevyzpytatelných afrických trzích. To se ovšem dá jen sotva považovat za uklidňující zjištění. Zvláště v situaci, když z šesti manažerů, kteří textilku provedli nejsložitějšími údobími její moderní historie, žijí dnes už jen čtyři.
Autor není zaměstnancem Veby Broumov.