Před brněnským divadlem Husa na provázku demonstruje pravoslavný kněz Libor Halík, který sem přesídlil od porodnice na Obilním trhu, kde dlouhá léta demonstroval proti potratům. Dnes drasticky krvavé obrázky roztrhaných plodů využívá k protestu proti divadelnímu kusu Naše násilí a vaše násilí. Proti hře protestuje také několik řeholnic, řeholníků, kněží a věřících na náměstí Svobody. Tento veřejný protest pod názvem Kající dny pořádá Byzantský katolický patriarchát, který divadelní hru považuje za součást přicházející apokalypsy. Na stolečku pod transparentem máte možnost podepsat petici nejen proti divadlu, ale také proti dalším apokalyptickým symptomům, a to genderové ideologii a islamizaci Evropy. Jejich transparent hlásá:
BRNO – KAJÍCÍ DNY ZA ROUHÁNÍ BOHU V DIVADELNÍ HŘE
Hrozí: Dublin IV (islamizace) a Istanbul (kradení dětí)
Varování před islamizací je už v Česku celkem obehraná písnička. Málokdo z kolemjdoucích ale tuší, co je to ten Istanbul a jak souvisí s kradením dětí. Mladý řeholník se snaží věc objasnit, ale mnoho posluchačů nenachází.
Evropská unie se stává kriminálním sexuálním deviantem, který ničí nevinnost bezbranných dětí. Šíření takového obrazu se ruské propagandě jistě líbí.
Tuto komplexní názorovou skládanku už dobře znají na Slovensku nebo v Polsku, kde je součástí dlouholeté ultrakonzervativní, homofobní a protiženské kampaně. Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulská úmluva, je mezinárodní dokument, který průlomově pohlíží na násilí vůči ženám jako na důsledek genderových nerovností a patriarchálních tradic. Právě tato perspektiva vadí konzervativcům, kteří tvrdí, že podepsáním úmluvy se státy zavazují zrušit pohlaví a v důsledku vlastně samy sebe.
Gayové kradou děti
Byzantský katolický patriarchát, který demonstruje na brněnském náměstí Svobody, je jedním z proponentů demagogie o genderové ideologii. Ta má údajně spočívat v tom, že skupina mocných feministek a gayů usiluje o zánik evropské civilizace tím, že zruší tradice a přirozený řád stojící na odlišnostech mezi ženou a mužem. Snaží se toho dosáhnout tak, že úplně zruší pojem muž a žena, dívka a chlapec a nastolí jednopohlavní společnost. Už dnes prý můžeme zaznamenat dílčí úspěchy těchto snah – například zavádění práva transgender osob užívat mužské a ženské záchody dle vlastních preferencí, popřípadě vůbec rušení ženských a mužských záchodů. Feministky to dělají proto, že chtějí na tyto aktivity čerpat státní a evropské peníze. Gayové proto, aby se mohli zmocnit nevinných dětí skrze adopce. Podporuje je v tom juvenilní justice, která odebírá děti z rodin, jež nechtějí nový liberální pořádek přijmout. Všemu napomáhají lidskoprávní organizace, které hájí práva žen, menšin (nejen těch sexuálních) a také dětí. Spolufinancují to rádobyfilantropové z řad svobodných zednářů, jako je Soros a jemu podobní.
Ve zkratce: gayové za pomoci státu a nevládek ve jménu genderové rovnosti kradou děti z tradičních rodin a rozkládají společnost. Vše se děje za podpory Evropské unie, jejímž hlavním cílem je zničit všechny rozumné lidi v Evropě. Archetyp zloděje dětí byl jako emocionální spouštěč strachu využíván po staletí, ať už proti jinověrcům (Židé), etnickým menšinám (Romové) nebo lidem s odlišným způsobem života (cirkusáci a komedianti). Nyní je namířen proti neheterosexuálům a lidskoprávnímu aktivismu. Co však považuji za ještě nebezpečnější, je využívání tohoto archetypu ke vzbuzování nedůvěry ve stát a Evropskou unii.
Není tedy divu, že se články o zhoubnosti genderové ideologie zhusta objevují v Česku především na proruských webech. Antigenderová věrouka se pro propagandu skvěle hodí, protože víří emoce a vzbuzuje úzkost tím, že do hry zavléká právě děti a obavy o jejich osud. Genderová ideologie se údajně snaží zdeformovat výchovu dětí a vymýt jim mozek pomocí slabikářů plných pracujících maminek, fotbalistek a nedostatečně maskulinních chlapečků. Nejhorší je ale sexuální perverzita, kterou do škol zavádí Evropská unie nebo třeba WHO. Genderistky nutí dětem knihy, ve kterých se líbá princ s princem a děti žijí se dvěma tatínky nebo dvěma maminkami. Největším zvěrstvem jsou pak hodiny sexuální výchovy, ve kterých jsou děti vedeny ke zvrhlostem, vyučující je nutí masturbovat a přijmout víru v to, že pohlaví si můžeme vybrat stejně jako to, jestli se nám budou líbit kluci nebo holky. Evropská unie se tak stává kriminálním sexuálním deviantem, který ničí nevinnost bezbranných dětí. Šíření takového obrazu unie se ruské propagandě jistě líbí.
Téma pro katolíky
Byzantský katolický patriarchát je obskurní sekta, která exkomunikovala několik papežů včetně v zásadě konzervativního Jana Pavla II. Katolická církev zase na oplátku exkomunikovala zakladatele sekty, otce Dohnala, který sám sebe prohlásil papežem. To je záležitost církevní a běžného člověka mimo církev by to nemuselo zajímat. Hodná pozoru je však jejich role v ruské propagandě, o které se spekuluje, a to, jak se blouznivé myšlenky o zániku civilizace skrze genderovou rovnost dostávají do mainstreamu a kdo další za nimi stojí. S bojem proti genderové ideologii je to podobné jako s bojem proti islamizaci. Existují zde extrémní ultras, jako Byzantský katolický patriarchát, a vedle nich mnohem umírněnější aktéři, kteří si z jejich strašení vyberou jen něco a přidají k tomu nikoliv status prapodivné sekty, ale třeba kredit europoslance, a ono už to pak nevypadá zdaleka tak extrémně.
Téma by to taky mělo být pro křesťanské církve v čele s církví katolickou. Katolická církev na Slovensku a v Polsku boj proti genderové ideologii vzala za svůj a hřeje si na něm svou politickou polívčičku. Přispívá tak ke společenským tenzím, pocitům strachu ústícím v nenávist, nesnášenlivost a nedůvěru v demokratické struktury státní i nadnárodní. V Česku to zatím není tak jednoznačné. Ponecháme-li stranou fakt, že křesťanství by snad mělo být náboženstvím lásky a solidarity, takže by šíření strachu a nenávisti nemělo mít v popisu práce, je Byzantský katolický patriarchát ohrožením v první řadě pro katolickou církev. Mnohem spíš bude totiž posilovat členskou základnu přetahováním nespokojených katolíků hledajících pravou víru a nacházejících ji v boji se Satanem (v podobě genderu a EU) než mezi vlažnými českými ateisty.
Autorka je socioložka.