Komunální volby potvrdily Corbynovy schopnosti


Koncem minulého týdne se v Británii konaly komunální volby. Labouristé v nich byli úspěšnější než konzervativci.

Letošní komunální volby v Británii měly být těžkou zkouškou pro Jeremyho Corbyna. Jeho volební výsledky od doby zvolení lídrem strany ale zatím předčily očekávání. Média sice ve vztahu ke komunálním volbám mluví o částečném vítězství obou hlavních stran, nicméně zejména co se týče celkových hlasů, byli labouristé úspěšnější.

Není asi žádným tajemstvím, že Jeremy Corbyn nebyl nikdy oblíbencem korporátních médií. Nejlépe by asi vztah politického establishmentu včetně médií k Jeremy Corbynovi šel vyjádřit citátem dlouholetého poslance Labour Party Tonyho Benna: „Nejdříve vás ignorují, potom o vás říkají, že jste blázen, pak že jste nebezpečný a potom je pauza, po které s vámi každý souhlasí.“ Na poslední část jeho výroku zatím nedošlo a je otázka, jestli někdy vůbec dojde. Jeremy Corbyn byl nejprve podceňován během vnitrostranických voleb a poté, co je s přehledem dvakrát vyhrál, byl zesměšňován i jako lídr strany v loňských červencových volbách. Theresa Mayová vyhlásila předčasné volby v době, kdy si byla absolutně jistá drtivou výhrou své strany, ale nakonec z nich vyšla s velkou ostudou. Konzervativci nejenže nevyhráli tak drtivě, jak očekávali, ale navíc přišli o třináct křesel v parlamentu. Labouristé naopak třiatřicet křesel získali.

Na pranýři údajného antisemitismu

Po tomto relativním úspěchu byla většina Corbynových kritiků uvnitř labouristické strany umlčena. Padl tak hlavní argument proti Corbynovi, totiž že je příliš levicovým a nevolitelným politikem, který by mohl stranu dovést k totální zkáze. Mezi příznivci a odpůrci Corbyna zavládlo až do března tohoto roku neoficiální příměří. Již v roce 2016, kdy mu byla vyslovena nedůvěra a musel podruhé bojovat o předsednictví, vytáhla média skandály s údajným antisemitismem ve straně.

Konzervativci přikročili ke strategii zvané expectation management, tedy navýšení očekávání soupeře, aby se pak případný úspěch mohl označit za neúspěch.

Jednalo se jednak o labouristickou poslankyni Naz Shahovou, která sdílela na sociálních sítích příspěvek Normana Finkelsteina (akademika a kritika Izraele, mimo jiné syna přeživších šoa), na němž byl vyobrazen Izrael uvnitř mapy Spojených států. Sarkastický smysl obrázku byl, že by na tom Spojené státy i jeho daňoví poplatníci ušetřili. Anticorbynovský tábor začal okamžitě mluvit o tom, že labouristická poslankyně volá po transportech Židů. Poslankyně Shahová se sice omluvila, ale ze strany byla vyloučena.

Na to navázal druhý skandál poslance Kena Livingstonea, který velmi neobratně hájil Shahovou argumentem, že sionisté kolaborovali s nacisty. Jeremy Corbyn odsoudil jak obrázek sdílený Shahovou, tak výrok Livingstonea, který nicméně vyloučen ze strany nebyl. Letošního roku v březnu se však anticorbynovští členové Labour Party pokusili antisemitskou kartu znovu vytáhnout. Byla to konkrétně poslankyně Luciana Bergerová, která již po referendu o brexitu vystoupila ze stínové vlády a napadla Corbyna, že kritizoval administrátory Facebooku za odstranění jakési kresby s údajným antisemitským obsahem místo toho, aby obrázek odsoudil. Dotyčná kresba znázorňovala bankéře hrající monopoly na zádech dělníků. Corbyn pouze komentoval příspěvek slovy, že autor je „v dobré společnosti“, čímž mínil svobodu slova. Následně ho začali pranýřovat ti samí lidé, kteří mluvili o antisemitismu ve straně již během roku 2016. Byli to poslanci Wes Streeting, Ruth Smeethová, Chuka Umunna, Chris Leslie, Jess Phillips, John Woodcock a další.

Zvyšování očekávání soupeře

Konzervativci si zase zadělali na předvolební skandál se zákonem omezujícím migraci, který se dotkl i tzv. Windrush generation neboli přistěhovalců z Karibiku z let 1947 až 1971, o nichž se dá  říct, že se zasloužili o poválečnou obnovu Británie. Jsou to lidé, které britská společnost vnímá velmi pozitivně. Došlo tak k naprosto absurdní situaci, kdy se tito britští občané žijící v zemi po desítky let legálně najednou ocitli pod hrozbou deportace. Někteří opoziční poslanci i samotné oběti tohoto skandálu volali po rezignaci Theresy Mayové. Nakonec však odstoupila pouze ministryně vnitra Amber Ruddová.

Konzervativci žádný velký úspěch v těchto komunálních volbách neočekávali, a tak přikročili ke strategii zvané expectation management, tedy navýšení očekávání soupeře, aby se pak případný úspěch mohl označit za neúspěch. Konzervativní média dokonce začala několik týdnů před volbami opakovat, že toryové přijdou o své naprosto tradiční oblasti jako Wandsworth, Westminster, Kensington, ačkoli to tak podle průzkumů nevypadalo. Na této strategii participovali i někteří labourističtí poslanci, kteří mají zájem na Corbynově diskreditaci. Nakonec labouristé sice získali většinu ve Wandsworthu, ale neovládli ho díky volebnímu systému, v němž musí strana vyhrát ve více obvodech dané oblasti.

Labour Party nakonec opravdu získala některá cenná vítězství a celkově tedy v Londýně posílila. Ovšem podle médií kvůli údajným antisemitským kauzám nezvítězila například v tradičně labouristické městské čtvrti Barnet, kde žije početná židovská komunita, přestože i tam posílila o tři procenta oproti volbám do zastupitelstva před čtyřmi lety. Labouristé přišli o tři křesla v Liverpoolu, která získali Liberální demokraté. V tomto městě neměli konzervativci žádná křesla, která by mohli obhajovat, a nepovedlo se jim je získat ani nyní. Liverpool nemá ani jednoho konzervativního radního, stejně jako Manchester a Blackpool. Konzervativci tedy nedisponují žádným radním na celém severozápadě.

Kolaps UKIPu

Labour Party celkově získala 2 350 radních, zatímco konzervativci jen 1 332. Nicméně počet jimi kontrolovaných obvodů se nezměnil hlavně z toho důvodu, že volební úspěchy labouristů byly roztroušené po celé zemi. Konzervativci získali mimo Barnetu například další labouristickou baštu Redditch a dále těžili z kolapsu UKIPu, který přišel o většinu svých obcí.

Jako třetí skončila strana Liberální demokraté, která získala některé důležité městské obvody: Richmond, Kingston a South Cambridgeshire. Nejvíce ve volbách ztratila strana UKIP, kterou předběhli na čtvrtém místě Zelení.

Obecně platí, že oblasti, které byly proti vystoupení Británie z EU, volily labouristy, zatímco venkovské oblasti, které byly pro brexit, volily konzervativce. Dá se říct, že konzervativci i labouristé těží z komplikované situace. Konzervativci můžou stavět především na rozpadu strany UKIP, jelikož její voliči už v ní po brexitu nevidí žádný potenciál, zvláště když Theresa Mayová je v mnohých tématech podobně pravicová jako UKIP. Spousta pravicových voličů se tedy vrací ke konzervativcům. Labouristé zase vychází z toho, že mladí lidé a etnické menšiny se stěhují do bohatších oblastí, a zdá se, že zůstávají věrní labouristům i později, když se stanou úspěšnými a v těchto oblastech se zabydlí.

Současně s těmito volbami se konaly i volby starostů v samosprávných městských obvodech Sheffield, Hackney, Lewisham, Newham, Tower Hamlets a Watford. Labouristé vyhráli ve všech kromě Watfordu, kde uspěli Liberální demokraté. Komunální volby sice nejsou tak důležité, ale ukázaly sílu labouristů. Současně potvrdily, že Corbyn je muž na svém místě. Letošní komunál byl pro Labour Party totiž ten nejúspěšnější za celých posledních čtyřicet let.

Autor je student a aktivista.

 

A2LARM