Donald Trump dával už během své prezidentské kampaně jasně najevo, že bude usilovat o odstoupení USA od dohody o íránském jaderném programu, která byla podepsána za prezidenta Baracka Obamy v roce 2015. Dohodu podepsalo kromě Íránu také pět stálých členů Rady bezpečnosti (USA, Británie, Rusko, Francie a Čína) a Evropská unie. Írán se zavázal, že nebude usilovat o výrobu jaderné zbraně a bude svůj nukleární program využívat jen pro mírové účely. Výměnou za omezení jaderného programu byly kompletně zrušeny sankce vůči Íránu. Hned po podepsání dohody se však stal jejím největším kritikem Izrael. Po Trumpově zvolení se sice začalo o zrušení dohody spekulovat, nicméně intenzivněji se o něm hovoří až v posledních týdnech. Za jakýsi předvoj Trumpova vyjádření lze považovat projev Benjamina Netanjahua z konce dubna, v němž se snažil světu předložit důkazy o údajném íránském porušování dohody. Většina důkazů, které Netanjahu prezentoval, ovšem pocházela z doby před rokem 2015, a tudíž nejsou relevantní. Podle analytiků a diplomatů americký prezident jen recykloval stará obvinění. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) odmítla na Netanjahuovu řeč přímo reagovat, nicméně můžeme tušit, co si o údajných důkazech izraelského premiéra myslí. Jediný, kdo okamžitě zareagoval, byl Trump, a to slovy, že prý měl ohledně této dohody stoprocentní pravdu.
Trumpovy lži
V úterý 8. května Trump oficiálně vystoupil před kamerami s tím, že od „této hrozné a jednostranné“ dohody odstupuje a zároveň pověřuje vládu, aby zahájila proces znovuzavedení sankcí. Trump ale prakticky ve všech hlavních bodech prokazatelně lhal. Uveďme pár příkladů: Dohoda dovoluje podle Trumpa Íránu pokračovat v obohacování uranu. Ve skutečnosti však byl Írán donucen vzdát se veškerého uranu vhodného k výrobě jaderných zbraní. Podle Trumpa dohoda nezajištuje dostatečnou kontrolu íránských jaderných aktivit. Ta ale naopak dovoluje inspektorům neomezený přístup do všech areálů včetně podezřelých zařízení. Trump tvrdí, že Írán lhal, ačkoli kontrolní orgány OSN a dokonce i americké ministerstvo zahraničí opakovaně potvrdily, že Írán své sliby dodržuje. Podle prezidenta USA je dále dohoda tak špatná, že i kdyby ji Írán dodržoval, bude schopen za velmi krátkou dobu vyvinout jadernou bombu. To je také lež, neboť úmluva umožňuje Íránu vytvořit jadernou zbraň teprve s časovým odstupem deseti let.
Můžeme pouze doufat, že situace nesměřuje k další válečné konfrontaci, i když paralel s vývojem před válkou v Iráku bychom našli dost.
Izraelský premiér ovšem Trumpův krok okamžitě kvitoval, nicméně mimo Izrael schvalují americké odstoupení od dohody jen další tradiční nepřátelé Íránu jako Spojené arabské emiráty, Bahrajn a Saúdská Arábie. Přičemž Saúdská Arábie se v nedávné době začala sbližovat s Izraelem. Francie, Británie a Německo naopak potvrdily, že se nadále budou řídit dohodou. Problém ale je, že Trump varoval, že kdokoli bude obchodovat s Íránem, bude sankcionován Spojenými státy. K plnění dohody vyzvali rovněž generální tajemník OSN António Guterres a šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová. Je evidentní, že Spojené státy a Izrael, doplněné o několik diktátorských sunnitských režimů, jsou ve svém postoji k Íránu velmi osamoceny. Noam Chomsky kdysi velmi trefně glosoval, že kdykoli mluví USA o tom, že mezinárodní společenství považuje Írán za hrozbu pro stabilitu regionu, nejedná se ve skutečnosti o postoj mezinárodního společenství, ale o postoj Spojených států a Izraele. Nyní se jeho slova potvrzují – zbytek světa nechce Írán tlačit do kouta a připravit ho o legitimní právo na jaderný program pod podmínkou, že bude pod dohledem a nebude u něj hrozit výroba jaderných zbraní.
Izrael proti Íránu
Teherán zpočátku reagoval zdrženlivě: íránský prezident Hasan Rúhání nejprve prohlásil, že jeho země bude vyčkávat. Pokud by americké odstoupení od dohody pro Íránce znamenalo, že smlouva pro ně bude nadále nevýhodná, budou připraveni obnovit jaderný program v původním rozsahu. Íránští čelní představitelé navíc nešetřili kritikou amerického porušení dohody, kterou podle svých slov sami dodržovali. Spálení americké vlajky v íránském parlamentu a obvyklé skandování „Smrt Americe“ jen dokreslilo atmosféru.
Trump dal svým krokem najevo, že se plně ztotožňuje s izraelskou vizí Blízkého východu. Je to vize, v níž jsou Írán a jeho spojenci hlavními vyvrhely, a tudíž je třeba íránský režim buď zničit, anebo učinit bezzubým. Šíitský režim je údajně hlavním sponzorem a původcem terorismu v celém regionu. Tuto vizi sdílí také wahhábistický režim v Saúdské Arábii, pro nějž je Írán hlavním nepřítelem. Vloni na jaře navštívil Trump Saúdskou Arábii a pronesl před tamním králem řeč, která musela jeho uším znít jako rajská hudba, neboť v ní označil Írán za hlavní zlo na Blízkém východě. Najednou neexistoval žádný sunnitský terorismus exportovaný ze Saúdské Arábie, žádný Islámský stát ani al-Kájda. Není náhoda, že jedinou sunnitskou ozbrojenou skupinou, kterou Trump zmínil ve výčtu padouchů na Blízkém východě, byl palestinský Hamás, těšící se podpoře Teheránu.
Snahou Washingtonu a Izraele je také omezení vlivu Íránu v Sýrii, kde teheránský režim pomáhá Bašáru Asadovi. Izrael občas na pozice syrského režimu zaútočil, nicméně útokům na íránské pozice v Sýrii se donedávna vyhýbal. Situaci nicméně eskaloval ještě před Trumpovým ohlášením o odstoupení od dohody, když 9. dubna zaútočil na základnu poblíž Palmýry, kde bylo zabito 14 lidí, z toho čtyři Íránci. Poprvé od roku 2011 Izrael zaútočil na íránské pozice přímo. Na tuto událost reagoval ve svém proslovu Hasan Nasralláh, generální tajemník proíránské organizace Hizballáh, který se nechal slyšet, že Izrael udělal historickou chybu. Těsně před Netanjahuovým proslovem koncem dubna zaútočily izraelské letouny znovu v Sýrii, tentokrát na severu poblíž Hamá, a cílem byla skladiště zbraní, využívaná íránskými milicemi. Podle Syrské observatoře pro lidská práva (SOHR) bylo zabito 26 lidí, z toho většina Íránců. Poslední útok se odehrál 9. dubna, tedy po Trumpově vystoupení. Stal se jižně od Damašku a cílem byla opět skladiště zbraní využívaná šíitskými milicemi. Izrael tvrdí, že reagoval na zvýšený pohyb íránských sil v Sýrii. Údajně šlo o útok na rakety namířené na Izrael.
Írán se dlouho držel zpátky. Nakonec se však v noci z 9. na 10. května odhodlal k odpovědi a vystřelil na Izraelem okupované Golanské výšiny asi 20 raket, na což Izraelci okamžitě reagovali nejrozsáhlejší akcí na syrském území od jomkipurské války v roce 1973. List New York Times citoval mluvčího izraelské armády, který prohlásil, že se jednalo o operaci, na kterou byla izraelská armáda dobře připravená. Je pravdepodobné, že se Izrael snažil svými útoky vyprovokovat Írán k odvětě právě v době, kdy Trump ohlásil odstoupení od jaderné dohody. Cílem mohlo být, aby Írán před partnery jaderné dohody vypadal jako hlavní nebezpečí pro Blízký východ.
Posílí jestřábi na obou stranách?
Na Blízkém východě – a tím spíše v syrské občanské válce, ve které se ostatně Írán také prezentuje velmi ostudně – bychom asi těžko hledali nějaké „good guys“. Nicméně označení Íránu za hlavní zdroj zla na Blízkém východě je přinejmenším velmi jednostranné. Syrská občanská válka se táhne již osmým rokem a nyní je třeba hlavně deeskalovat situaci. Je nepochybné, že Asadův režim s notnou dávkou ruské i íránské pomoci válku o své přežití vyhrál. Otázka je, za jakou cenu, ať už lidských životů, nebo omezení suverenity na úkor svých protektorů – Ruska a Íránu. Nicméně snaha o svržení Asada, nebo nedej bože íránského režimu, by v této fázi nevyhnutelně uvrhla Blízký východ do další a možná ještě krvavější války. Dohodu o íránském jaderném programu navíc vyjednali umírněnější íránští politici, kteří díky tomu začali na domácí scéně dominovat. Nyní hrozí, že by se jestřábi, kteří byli proti dohodě od samého počátku, dostali znovu do popředí. A vidina jestřábů na obou stranách je velmi znepokojivá.
Můžeme pouze doufat, že situace nesměřuje k další válečné konfrontaci, i když paralel s vývojem před válkou v Iráku bychom našli dost. Například Benjamin Netanjahu v roce 2002, pár měsíců před začátkem invaze do Iráku, přednesl podobný proslov o údajném vývoji zbraní hromadného ničení v Iráku. Trumpova éra také začíná čím dál víc přát neokonzervativním jestřábům, kteří jsou spojeni právě s iráckou válkou. Americký prezident koncem března jmenoval poradcem pro národní bezpečnost Johna Boltona, jednoho z nejhlasitějších proponentů války v Iráku a člověka, který opakovaně volal po preventivním bombardování Severní Koreje a Íránu. Do čela CIA byla jmenována Gina Haspelová, která je spojována s brutálními vyšetřovacími praktikami během Bushovy války proti terorismu – vedla totiž kontroverzní vězeňský komplex zřízený v Thajsku, kam byli vězni převáženi a následně mučeni.
Za pozitivní, i když ne všespásné, lze považovat to, že většina mainstreamových médií o těchto nepotvrzených nařčeních otevřeně mluví. A hovoří o tom i spousta politiků. Před válkou v Iráku totiž většina médií slepě věřila tajným službám, které tvrdily, že Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení.
Autor je student a aktivista.