Devátý ročník festivalu Divadelní svět Brno se letos dostal do obecného povědomí díky uvedení inscenace Naše násilí a vaše násilí chorvatského režiséra Olivera Frljiće. Hra, která tematizuje islamofobii a „pevnost Evropu“, zvedla mandle nejen městskému zastupiteli Petru Hladíkovi (KDU-ČSL), ale také pravoslavným křesťanům, zbytku hnutí Islám v ČR nechceme, Miroslavu Sládkovi a brněnskému hnutí Slušní lidé. Kdo z nich ale celou inscenaci viděl, a může tak jednoduše říct, že celý její děj opravdu stojí pouze na scéně Ježíše „znásilňujícího“ muslimku?
Někteří diváci se zapojili do protiakcí včetně nahého protestu či diskuse s odmítajícími Slušnými lidmi na scéně. Zvukaři pouštěli hudbu a někteří diváci společně s herci začali tančit na jevišti.
Brno si už za poslední měsíc zvyklo na protesty pravoslavné církve proti Frljićově hře na náměstí Svobody a před divadlem Husa na provázku, kde byli s megafony a transparenty v rukách k vidění každý den. Prosakovaly i zprávy o tom, že Slušní lidé plánují udělat uličku hanby pro diváky, kteří na beznadějně vyprodané představení dorazí. První den festivalu se už šuškalo o tom, že Slušní lidé si nakoupili dostatek vstupenek v předprodeji a Frljićovu hru uvidí na vlastní oči. Z toho důvodu se do divadla nemělo šanci dostat mnoho ze zájemců, kteří však byli i před divadlem svědky řady bizarních scén, jako třeba střetu diváků s Miroslavem Sládkem a jeho příznivci, kteří blokovali vstupní dveře k pokladně divadla a za účasti médií a policie prosazovali svůj postoj, nebo stupňujících se hádek s pravoslavnou církví a IVČRN o reformě katolické církve.
Kroužení kolem cenzury
Samotní herci a herečky, kteří do Brna představení přijeli zahrát, podotkli, že na podobné protesty jsou zvyklí a víc než uprchlíků a nástupu islámu se bojí společnosti, která se radikalizuje skrze potlačování uměleckého projevu. Dlužno dodat, že i brněnské zastupitelstvo projednávalo návrh stažení hry z repertoáru festivalu. Do městem zřizovaných divadel by se tak opět mohla jednoduše dostat cenzura – výběr inscenací na festival (a možná repertoár divadel samotných) by podléhal kontrole úředníků. Otázkou by pak bylo: Na co jsou nám umělecká vedení divadel a dramaturgické rady?
Svobodu slova nejde potlačit, nikdo nemůže Frljićovým odpůrcům brát právo říct svůj názor. My se tomu můžeme smát, čímž se ale dostáváme do uzavřené elitářské skupiny, která „umění rozumí“. V sobotu jsem se příznivců Miroslava Sládka ptala na to, co je na hře tak rozhořčuje, jestli je to pouze scéna „znásilnění“ (a zda by spíš neměli řešit znásilnění, která se reálně stala). Zda vůbec tuší, v jakém kontextu se citovaný obraz v představení objevuje (a zda je skutečně tím nejprovokativnějším), jestli dovedou chápat rozdíl mezi divadelním znakem a realitou. Je zajímavé, že protestující považují divadlo, podle svých slov, za vyšší druh umění, které není srozumitelné pro každého a jehož jazyk je někdy těžké dekódovat. Znásilnění ve filmu by pravděpodobně tolik neřešili a neprotestovali by kvůli němu před kinem. Zdeněk Pernica z hnutí Slušní lidé pro média po vyvedení ze sálu prohlásil, že je zajímalo, co se bude dít na jevišti, a zakročili v okamžiku, kdy se na něm začaly odehrávat „perverznosti a maglajz“. Problém není v tom, že Slušní lidé nedokážou rozklíčovat inscenaci a její jazyk, ale že vulgarita podle nich začíná už nahými těly herců a hereček a děj odehrávající se na jevišti chápou jako reálnou věc, jíž jsou součástí.
Brněnské násilí
Deset minut po začátku představení, při první nahé scéně, se Pernicovo hnutí pokusilo herce hlasitě vypískat a poté vystoupilo na jeviště a lidským řetězem se snažilo zabránit hercům pokračovat v akci. Podle videí, která se rychle rozšířila, došlo i na výměnu názorů mezi diváky. Zúčastnění vnímali situaci jako otevřeně chaotickou, plnou spontaneity a teatrality na různých úrovních. Herci se pokoušeli hrát navzdory hradbě těl, jednu z klíčových akcí scénáře – minutu ticha za oběti útoků v Paříži, Belgii a Německu a poté – rovnocenně – za oběti (evropských) výbojů na Blízkém východě – přerušily výzvy zástupců festivalu a divadla k ukončení blokády, ujištění o spolupráci s policejním antikonfliktním týmem a snahou uklidnit dění v sále. Někteří diváci se zapojili do protiakcí včetně nahého protestu či diskuse s odmítajícími Slušnými lidmi na scéně. Zvukaři pouštěli hudbu a někteří diváci společně s herci začali tančit na jevišti. Až po třiceti minutách zasáhl policejní antikonfliktní tým, který paralelně operoval venku před divadlem, a skupinu vyvedl ze sálu. Navzdory upozorněním v sále ovšem zůstala menší část protestujících včetně křesťanské sekty, která se v pozdějších částech představení hlasitě modlila a poté znovu začala pískat při závěrečném obrazu „znásilnění“. Tentokrát byli ovšem dotyční vyvedeni svižněji, tudíž nikdo z nich neviděl inkriminovanou scénu do konce a v celém kontextu, který ji provokativně komentuje s dávkou pichlavé nejednoznačnosti.
Uvádění takto explicitních, byť jakkoli problematických her, jako je Naše násilí a vaše násilí, nám pomáhá identifikovat i takto banální rozdíly mezi různými tábory a konkrétní hrozby, které se v současnosti objevují. Není rozhodně možné bránit v uměleckém projevu, tak jako se to dělo v Brně. Není možné požadovat stažení inscenace z programu festivalu. Divadlo má dnes evidentně stále revolučního ducha, schopnost reflektovat dění ve společnosti a rozpoutat diskusi, která se dotkne lokálních i širších krizí. Z toho, co jsem v sobotu před Husou zažila, mám pocit, že jsem ani nemusela být uvnitř sálu a koukat na Frljićovu hru. Naše násilí a vaše násilí se odehrálo i venku. Sobotní souboj divadlo vs. Slušní lidé dopadl 1:1. Frljić si potvrdil svou pozici divadelního bouřliváka, který v další zemi svou inscenací vyprovokoval protesty. Divadelní svět Brno neuhnul a uvedením hry Naše násilí a vaše násilí si rozhodně zvedl kredit mezi evropskými divadelními festivaly. Horší je ale pozitivní výsledek Slušných lidí, kteří budou na podzim v Brně kandidovat v komunálních volbách. S tím, co předvedli na jevišti i před divadlem, mají slušný začátek kampaně a můžeme očekávat nárůst jejich „slušných“ sympatizantů.
Autorka je spolupracovnice redakce.