V uplynulých týdnech se na internetu rozhořely debaty o tzv. hypnoporodu, tedy porodní technice, s jejíž pomocí se nedávno narodil třetí potomek britského korunního prince Williama a jeho manželky vévodkyně Kate. Značné vášně zejména mezi ženami vyvolal také bezvadný vzhled Kate, která na záběrech pořízených jen pár hodin po porodu vypadala skvěle a odpočatě, což prý je v rozporu s českými zvyklostmi, kdy je žena po porodu zdecimovaná a vypadá strašně. Ke komentování samotného porodu i porodní techniky, která by ve většině českých porodnic byla vzhledem k jejich nerespektujícímu přístupu k ženám jen těžko realizovatelná, nyní média zvou různé české porodní odborníky. Ti ovšem o technice mají jen mlhavé informace a obsahem svých vyjádření dávají najevo, že nechápou její skutečnou podstatu.
V centru je žena
Jednu z posledních „expertíz“ porodu vévodkyně Kate poskytl deníku Blesk věhlasný český porodník Antonín Pařízek, který proslul především prosazením možnosti žen požádat při porodu o epidurální anestezii, ale také svým brojením proti domácím porodům. Ve svém vyjádření hypnoporod zaměňuje s jakousi zdravotnickou technikou založenou na hypnoterapii, kterou lze ženám ulehčit od porodních bolestí a stresu, a je údajně standardně využívána po celém světě. Takovým podáním pan profesor Pařízek naznačuje, že žena je jakousi pasivní příjemkyní péče, která je jí poskytována školeným zdravotním personálem, a vyvolává iluzi, že rodička může jednoduše nastoupit do porodnice a metodu si objednat namísto epidurálu. Takováto představa o hypnoporodu bohužel nemůže být dál od pravdy.
Během přirozeného porodu není žena pod dávkami chemických oblbováků, nemá v ruce zapíchnutou kanylu a díky vlastnímu tempu porodu se ve většině případů obejde bez obřího naříznutí skalpelem v oblasti rodidel.
Hypnoporod je především technika založená na schopnosti hluboké relaxace, používání imaginace a na ženině specifickém přístupu k procesu a prožitku celého porodu, kterému předchází několik měsíců trvající příprava. Touto přípravou, která spočívá hlavně v meditacích a schopnosti skrze různé afirmace získat důvěru ve vlastní tělo a zbavit se strachu, přitom neprochází zdravotník, který u porodu asistuje, nýbrž samotná žena. Tu na této cestě velmi často doprovází její partner. To, co pak dělá porod hypnoporodem, se odehrává především v ženině vlastní hlavě a její okolí ji musí v tomto přístupu pouze umět podpořit a vytvořit pro ní vhodné prostředí. Žena tedy v průběhu porodu není uvedena do jakéhosi hypnotického stavu, jak by mohlo z podání profesora Pařízka vyplývat, nýbrž sama využívá přirozené tendence svého organismu vstoupit během porodu do stavu, ve kterém dochází k útlumu funkcí neokortexu, jinými slovy – žena se hluboce ponořuje sama do sebe a nevyrušuje jí její vlastní ratio, tedy rozum.
Šarlatánství? Ne, jasný vědecký základ
To, že žena během porodu vypíná racionální část svého mozku, ovšem neznamená, že by snad byla iracionální nebo že by se ocitala v nějakém psychotickém stavu. Jde naopak o přirozený porodní stav, během kterého jsou eliminovány jakékoliv myšlenky, které by mohly negativně ovlivnit hormonální procesy zodpovědné za řízení celého porodu. Takovými myšlenkami může být i nutnost zpovídat se zdravotníkovi, který po ženě v průběhu porodu vyžaduje číslo občanky nebo krouží s nůžkami nad její pochvou. Ačkoliv se technika hypnoporodu může jevit jako podivné šarlatánství, jeho podstata má prostý vědecký základ. Za řízení porodu zodpovídá hormon oxytocin. Ten je potřebný nejen pro vyvolávání kontrakcí, ale následně též spouští laktaci. Inhibitorem oxytocinu je ale adrenalin. Proto jakákoliv myšlenka, která by v ženě mohla během porodu vyvolat strach či pochyby, může vést k zástavě celého porodu.
Dnešní doba je však bohužel taková, že v ženách pěstuje, často cíleně, strach z porodu. Ten je pak často upevňován i v porodnicích. Do značné míry především proto, aby žena byla poddajná a poslušná vůči zdravotnickému personálu. V českých porodnicích nezřídka zaznívají výhrůžky typu „maminko, vy snad chcete, aby miminko umřelo?“ a všude kolem pípají přístroje, které ženu znervózňují. Základem úspěšného hypnoporodu je tedy nejen příprava (existují odborné kurzy a kniha Hypnoporod od zakladatelky techniky Marie F. Mongan), ale také eliminace všeho, co by ženu mohlo v průběhu hypnoporodní meditace rušit. Těžko si představit, že by něco takového bylo možné v českých porodnicích, které naopak vynikají tendencí ženy stresovat, ponižovat a často i vystavovat porodnímu násilí.
Oxytocin pro krásu všech
Právě hypnoporod je jedním z důvodů, proč vévodkyně Kate vypadala jen pár hodin po porodu skvěle. Přirozený a rušivými vlivy nezkažený porod má tu schopnost, že ženu na jejím konci oblaží velkými dávkami oxytocinu, díky kterému je žena, tak jako tomu bývalo po tisíciletí, ihned po porodu schopná vstát a o své dítě se postarat. K tomu přičtěme skutečnost, že během přirozeného porodu není žena pod dávkami chemických oblbováků, nemá v ruce zapíchnutou kanylu a díky vlastnímu tempu porodu se ve většině případů obejde bez obřího naříznutí skalpelem v oblasti rodidel.
Že to opravdu funguje, vím i díky vlastní zkušenosti. Hypnoporody mám za sebou dva, přičemž hlavně ten druhý byl opravdu velmi hypnotický až psychedelický. Znám také desítky jiných žen, které rodily bez lékařských zásahů a medikamentů, a hned druhý den by na nich kromě splasklého břicha nikdo nepoznal, že právě porodily. Ve většině případů šlo o ženy rodící doma, jiné měly v porodnici štěstí na vstřícný personál. Ženy diskutující nad skvělým vzhledem Kate bohužel netuší, že skvěle vypadat po porodu mohou nejen bohatí šlechtici, ale téměř jakákoliv zdravá žena, která si svůj porod nenechá pokazit nevhodnými nemocničními zásahy.
Poněkud na vodě tak stojí i názor pana profesora Pařízka, který za skvělým vzhledem vévodkyně Kate chvíli po porodu vidí lepší genetické vlohy, údajně ovlivněné drsnými klimatickými podmínkami Britských ostrovů, díky nimž prý je Kate stejně jako ostatní Britové tvrdá a odolná. Kromě toho, že podobné generalizace jsou v podání odborníka s profesorským titulem dost velké faux pas, se jejich autor také zříká jakékoliv zodpovědnosti za stav českého porodnictví, včetně přetrvávajících násilných praktik. I v jejich důsledku je porod českými ženami vnímaný jako nutné a nepříjemné utrpení, a ne jako vzácný a důležitý moment, ze kterého můžou vyjít sebevědomé a silné.
Autorka je sociální geografka.