Jak americká společnost (nejspíš) porazila Trumpa


Americká občanská společnost donutila Donalda Trumpa změnit názor. To se ještě nikdy nestalo.

Foto: Alisdare Hickson

Fotka vyděšené a plačící dvouleté holčičky z Hondurasu, kterou právě odebírají její mámě. Záběry chlapců polehávajících na zemi ve velkých klecích v nepoužívaných budovách. Ale nejvíc asi tajná nahrávka nočního pláče dětí z detenčního centra, které volají tátu a mámu a kterým se za to tamní hlídači posmívají.

To všechno pohnulo nejen americkou, ale i světovou veřejnost tak jako zatím máloco. Proti odebírání dětí rodinám na americko-mexických hranicích protestoval papež František, britská premiérka, kanadský předseda vlády, a dokonce i významní členové republikánské strany, která dosud stála za Donaldem Trumpem takřka jako jeden muž.

Od minulého týdne Donald Trump tvrdil, že on sám situaci změnit nemůže a že jediná cesta, jak odebírání dětí na hranicích zastavit, je přinutit Demokraty hlasovat pro republikánský návrh imigračního zákona v Kongresu. To samé tvrdila i jeho ministryně vnitřní bezpečnosti Kirstjen Nielsen. V úterý večer pak šla na večeři do mexické (!) restaurace, kde ji ovšem mnoho lidí poznalo a pokřikovali na ni „Ostuda, ostuda!“ nebo „To vám těch dětí není líto?“ tak dlouho, až z restaurace i s manželem odešla.

Rodinám už děti na hranicích násilně odebírány nebudou. Pořád ale není jasné, co bude s těmi více než dvěma tisíci dětmi, které už odebrány byly.

Mezitím senátoři, kteří se do detenčních táborů zajeli podívat, popisovali, jak viděli odebírat rodičům desetiletou holčičku s Downovým syndromem nebo oddělovat malé sourozence od sebe, protože v táborech jsou chlapci a dívky umísťováni zvlášť. V New Yorku, tedy tisíce kilometrů od mexických hranic, kde zůstali dospělí, novináři našli další imigrační tábor, ve kterém teď přebývá 230 dětí od devíti měsíců do třinácti let.

Mluvil jsem s devítiletým chlapcem jménem Eddie, kterého odebrali jeho rodičům na mexické hranici, posadili do autobusu a odvezli čtyři tisíce kilometrů do New Yorku. Nemá ponětí, kdy uvidí svojí mámu,“ popisoval situaci starosta New Yorku Bill De Blasio, který kemp osobně navštívil. „Tohle musí přestat.“

Tlak na prezidenta stoupal. Už i republikáni bili na poplach, protože záběry vyděšených dětí pár měsíců před listopadovými primárními volbami jim rychle odebíraly voliče. Bylo stále těžší obhajovat praxi nulové tolerance, protože na máločem se lidé shodnou napříč politickým, ekonomickým i náboženským spektrem tak jako na odsouzení utrpení dětí.

Trumpova první kapitulace

Manželé Charlotte a Dave Willnerovi z Kalifornie uspořádali sbírku na matku dvouleté holčičky z Hondurasu, aby se mohla vyplatit na kauci a znovu se shledat se svou dcerou. Potřebovali patnáct set dolarů. Během několika dnů vybrali šestnáct milionů dolarů a lidé nepřestávají posílat. Z tolika peněz bude možné vyplatit víc než deset tisíc takových kaucí.

Donald Trump kapituloval. Sice po svém, tedy shozením viny na demokraty, bez přiznání vlastního omylu a se slovy, že on v podstatě situaci zachraňuje, ale ve středu po poledni podepsal exekutivní příkaz, kterým zrušil svůj nedávný příkaz nulové tolerance. Rodinám už děti na hranicích násilně odebírány nebudou.

Stalo se to poprvé. Donald Trump dosud nikdy nezměnil své původní rozhodnutí v důsledku tlaku veřejnosti. Když při podpisu prohodil, že „tohle udělá spoustu lidí šťastnými,“ měl pravdu jen částečně – nikdo z toho asi moc šťastný nebyl, ale mnoha lidem se muselo ulevit.

Není sice jasné, co bude s těmi více než dvěma tisíci dětí, které už odebrány byly, jak je zpátky spojí s jejich rodinami, ani co se stane za oněch dvacet dní, po nichž je musí podle příkazu propustit.

Není ani jasné, na čí verzi imigračního zákona se demokraté a republikáni ve čtvrtek či pátek v Kongresu shodnou, ani jak budou Američané napjatou situaci na hranicích řešit dál. Zato jsou ale zcela jasné dvě věci: děti se nevyplácí brát jako rukojmí nikdy, natož v politických sporech o podobu zákona. Druhá zpráva, možná i inspirativní pro ostatní země, je, že když se Američané spojí, jsou silnější než prezident. To je dobré vědět.

Autorka je zvláštní zpravodajka MfDnes v USA.

 

A2LARM