Pojem sociální turistika má mnoho významů. Označuje jak migraci lidí v nouzi za sociálními benefity či žebráním, tak turistiku specifické skupiny lidí, třeba seniorů, ale i situaci, kdy místo za památkami cestujete za hlubším poznáním nějakého sociálního fenoménu. Tak si například můžete dopřát prohlídku města vedenou lidmi bez domova nebo ženami živícími se prostitucí. Já jsem se zúčastnila prohlídky vyloučené lokality Ostrava-Kunčičky a byla to pro mě jedna z nejzajímavějších exkurzí za poslední roky.
Sousedská setkávání napomáhají vzájemnému pochopení a integraci.
Prohlídka byla odměnou za tisícikorunový příspěvek v crowdfundingové kampani na podporu místních sportovních klubů a sousedských slavností. V Kunčičkách totiž funguje něco, co této čtvrti může závidět ledasjaká obec: občanské zapojení sousedů. Sousedské aktivity podporované dvěma komunitními centry vedou ke zlepšení stavu čtvrti a hlavně k organizaci společného programu místních. Společné akce posilují sousedské vztahy, nabízejí vyžití dětem a povzbuzují místní ke spolupráci. Ve čtvrti díky aktivním obyvatelům vznikly dva sportovní kluby, postavilo se dětské hřiště, bahnité cesty se změnily na štěrkové. Nátlakem se podařilo také donutit společnost Residomo (bývalé byty RPG, ještě dříve OKD), která vlastní většinu zdejších nájemních bytů, řešit neuspokojivý technický stav domů. Lidé se mohou pravidelně setkávat na sousedských setkáních, která fungují i jako platforma pro začleňování nových obyvatel, kteří získali ve čtvrti sociální bydlení.
Právě sociální bydlení je pro místí velké téma. Život v Kunčičkách je už teď balancováním na hraně sociální propasti a někteří se bojí, že noví obyvatelé sociálních bytů stáhnou starousedlíky dolů. Komunitní pracovnice mi k tomu během prohlídky řekla, že právě občanské aktivity jsou řešením těchto tenzí. Protestovat proti nově příchozím problém neřeší, naopak sousedská setkávání napomáhají vzájemnému pochopení a integraci.
Nyní se však místní paradoxně obávají i posunu opačným směrem. Zlepšující se poměry totiž zřejmě inspirovaly společnost Residomo k myšlence udělat z této lokality rezidenční čtvrť pro středněpříjmové rodiny. Současní obyvatelé, povětšinou Romové, mají krátkodobé nájemní smlouvy na tři až dvanáct měsíců. Bude-li Residomo chtít, může se jich velmi snadno zbavit, a to dokonce bez povinnosti hledat jim náhradní bydlení. Smlouvu na dobu neurčitou má jen hrstka starousedlíků.
Sociální turistika uvedeného typu není exotizací chudoby, ale setkáním, které pomáhá pochopení sociálních témat. Pro mě byla prohlídka Kunčiček úžasným zážitkem – zblízka a na příbězích konkrétních lidí jsem se seznámila s problematikou vyloučených lokalit, ale také s nadějí a sílou komunitního ducha. Byla pro mě inspirací pro vlastní občanský a sousedský aktivismus. Zahanbeně jsem si vzpomněla, jak jeden ze sousedů u našeho domu prosadil instalaci lavičky, aby pak jiní sousedé protestovali, že na ní sedává mládež a ruší klid ulice, takže město lavičku zase odinstalovalo. Asi by to chtělo nějaké společné sousedské grilování nebo den dětí, abychom zbourali hradby, které oddělují naše domácnosti a způsobují, že člověk i uprostřed města žije svým způsobem o samotě.
Autorka je socioložka.