Jednání pražských zastupitelů v poslední době musí na přítomné pozorovatele působit jako apokalyptické sci-fi. Jak jinak si vysvětlit to, že jednotlivé partaje koalice hlasují v tolika návrzích proti sobě. Konstelace je taková, že nejsilnější koaliční strana, ANO, v poslední době vykazuje až nebývalou příchylnost k hlasování opozičních zastupitelů ODS a některých konzervativnějších jednotlivců z klubu TOP 09. Díky této neformální koalici se minulý týden během čtvrtka a brzkého pátečního rána podařilo odsouhlasit několik desítek změn stávajícího územního plánu. Mnohé budou mohou mít na město velmi zásadní, pravděpodobně negativní dopad. Ve skutečnosti nejde jen o změny v území, ale také o změny vzniklé důsledkem proměny politického prostředí jako celku.
Nouzův puč
Již v úvodu čtvrtečního jednání předstoupil Jiří Nouza (nezávislý zastupitel TOP 09) s návrhem na změnu systému skládání volebních okrsků. Velmi vágně a narychlo vyargumentovaný návrh spočíval v tom, že by Praha byla – podobně jako v minulosti – rozdělena do sedmi volebních okrsků a zároveň by byl navýšen i volební práh pro vstup do zastupitelstva. Hlavním – v případě pana zastupitele Nouzy nepřekvapivým, avšak celkově sporným – odůvodněním byla snaha dát větší šanci lokálně známým osobám (více zde). Nelogické složení okrsků by ale ve skutečnosti ve volbách nadělalo ještě větší guláš. Již od začátku rozpravy bylo patrné, že zastupitelstvo je v této otázce rozťato vedví. Pro návrh horovali zastupitelé ANO, ODS a konzervativnější jednotlivci z TOP 09. Proti stála Trojkoalice (Zelení, KDU-ČSL, STAN), ČSSD, Komunisté, Piráti a zbytek TOP 09. Zdá se, že právě zbytek nejednotných zastupitelů TOP 09 odvrátil poměrně zásadní a z hlediska komunální politiky problematický a diskriminační návrh. Přesněji řečeno, návrh neprošel o jeden hlas (pro bylo 32 zastupitelů z 65). Když se na tabuli s výsledkem hlasování rozsvítil malý červený křížek proletěl sálem úlevný výdech oponentů, který se během pár okamžiků proměnil v radostný potlesk. Sečteno a podtrženo, bylo to „o fous“.
Odcházející Krnáčová a její neformální koalice s ODS prokázala naprostou absenci zodpovědnosti a schopnosti chápat město v širších kontextech. Takovým způsobem se ale nedá vést ani firma, natož pak město, v němž žije přes milion lidí.
Celá situace poukázala na jednu skutečnost: někteří zastupitelé odvozují demokratičnost komunálních voleb od pokroucené představy, že se systém musí odvíjet od početní síly jejich vlastních partají. Slova možného budoucího primátora jen potvrzují, že poměrný systém volby je některým zástupcům Babišova hnutí velmi nepříjemný. Jak jinak by totiž Patrik Nacher mohl pronést následující věty: „Své výhody má více obvodů i jeden obvod. Takzvané menší strany logicky hájí své zájmy, ale otevřeně to nepřiznávají. Zahalují to do pláště obhájců demokracie. Problematické je i apriorní dělení stran na malé a velké. To je trochu neúcta k voličům.“
Nacher používá slovo neúcta, ve skutečnosti je ale z jeho výroku cítit strach z lidí na vzdálenější straně spektra. Ti komplikují diskusi, proto by bylo lepší, aby obhájci těchto politických názorů v zastupitelstvu vůbec nebyli. To nezní úplně jako úcta k voliči. Pro pražské politické prostředí to nejsou příliš radostné vyhlídky.
Tohle město bude Penty
Pokus o přípravu pole pro povolební magistrátní „takeover“ se tedy nezdařil. Čtvrteční zastupitelstvo ovšem mělo na programu další body k jednání, které směřování města mohou ovlivnit podobně jako změna systému volby do zastupitelstva. Primátorka Krnáčová poměrně nestandardně předložila přes dvě desítky tisků s návrhy na změny ve stávajícím územním plánu, i když by je měla předkládat náměstkyně Petra Kolínská. Adriana Krnáčová tento krok ospravedlnila tím, že zjistila, že náměstkyně Kolínská tyto návrhy změn zadržovala.
Během projednání prvních pár návrhů změn se důvody, proč Kolínská s předložením návrhů tak otálela, jasně vyjevily. Předmětem projednání byly takové bizarnosti jako prohlasování změn plánu, které už v současnosti nechce ani ten, kdo návrh na změnu původně podával, či změny, které prokazatelně povedou k negativnímu vlivu na sociální infrastrukturu a zeleň ve městě. Nutno podotknout, že za většinou změn stojí silné developerské zájmy, především ze strany holdingové společnosti Penta.
Člověku, který je schopen bazální empatie a elementárních projevů solidarity, se na zastupitelstvu muselo dělat fyzicky nevolno. Hlasování probíhala jako mávnutím kouzelného proutku. Kdo by se vzrušoval, že nad Jinonickou ulicí bude možno zastavět velkou část městské zeleně (MČ Praha 5 s tím kupodivu souhlasí)? Co je špatného na tom, umožnit zastavit i zbývající plochy kolem projektu Penty na Masarykově nádraží? Proč se zabývat tím, že v Bubenči ještě neví, jak MČ Praha 6 naloží s lidmi z místní léčebnou dlouhodobě nemocných, když se na její místo dost pochybně tlačí společnost Nebeský klid (napojená na struktury Penty, více zde)? Všechno bylo odsouhlaseno, posledně zmiňovaná změna prošla i navzdory tomu, že Praha 6 na jednání výboru pro územní rozvoj žádala o pozdržení rozhodnutí tak, aby se byla schopna připravit na možné konsekvence.
Primátorka přednese návrh, ODS takticky nevstoupí do diskuse, trojkoaliční, pirátští a komunističtí zastupitelé argumentují negativními dopady na obyvatele, ale nezmůžou naprosto nic. Výrobní linka na „rozvoj“ města funguje geniálně. Doufá snad primátorka, že jí developeři ve veřejných prostranstvích budov, které na základě těchto změn vzniknou, vystaví pomníky? Odcházející Krnáčová a její neformální koalice s ODS prokázala naprostou absenci zodpovědnosti a schopnosti chápat město v širších kontextech. Takovým způsobem se ale nedá vést ani firma, natož pak město, v němž žije přes milion lidí.
„Nakynuté“ město
Žijeme v době, kdy před námi stojí zásadní (nejen) urbánní výzvy: potřebujeme adaptace na změny klimatu, přechod k čistějším modelům mobility a lokální řešení globální krize bydlení. Místo toho si Praha, podobně jako jiné globální metropole, zadělává na průšvih. Město neřízeně „kyne“, zvětšuje se jeho objem a vznikají různé externality. Je jako těsto zadělané v nádobě, na jejíž okraj zatím nedohlédneme. A někteří z nás se chovají, jako kdyby neexistovaly žádné limity. Jenže zoufalé zvolání „hrnečku dost“ nepostačí.
Udržitelné limity a vize nastavuje aktuální Strategický plán hl. města Prahy, na kterém spolupracovaly desítky nezávislých odborníků. Stále nám ale chybí dostatečně progresivní politika udržitelné mobility či koncepce rozvoje obecního bydlení. Bylo by však naivní předpokládat, že sama existence dokumentu problémy vyřeší. Podobných koncepcí v Praze vzniklo od dob primátora Hudečka nepřeberné množství, avšak politici, jako je Krnáčová, Nacher, Udženija či Bellu, ale i mnozí úředníci, je vnímají spíš jako idealistické pamflety. Skutečné fungování města tak z tisíců stránek různě progresivních strategických opatření dělá pouhý materiál na zátop.
V posledních měsících jsme viděli, že se město nezmůže ani na humanizaci magistrály v podobě čtyř laviček a dvou přechodů. Bytová politika – rovněž čistá nula. Jediné, co teď letí, je honba za „zlatým teletem“ – ekonomickým růstem města. Lidské měřítko je mimo horizont uvažování a relevantní dopady rozvoje na zdraví či každodenní život obyvatel jsou zejména ze strany pravicových zastupitelů posměšně zlehčovány.
Dokud bude regulace chápána jako omezení – i přes to, že v pravém slova smyslu znamená nastavení pravidel –, nehneme se z místa. Tuto morální logiku si v současnosti nejméně uvědomují bohužel právě ti nejprivilegovanější. My všichni, tedy i pravicově založení politici a jejich voliči, si musíme konečně uvědomit, že skutečně udržitelné pojetí svobody v prostředí současného kapitalismu znamená především nedělat to, o čem si nemohu být jistý, zda to budoucnu zásadně neublíží společnosti jako celku.
Za spolek Auto*Mat sepsal Michal Lehečka.