Uděláme velkou sociální reformu. Vás k tomu nepotřebujeme


V Poslanecké sněmovně se včera diskutovaly změny ve vyplácení doplatku a příspěvku na bydlení. Lidský rozměr debaty skoro chyběl.

Foto Petr Zewlak Vrabec

Ve čtvrtek proběhla v Poslanecké sněmovně mimořádná schůzka k dávkám na bydlení. Schůzku iniciovali opoziční poslanci KDU-ČSL, Pirátů, TOP 09 a hnutí STAN. Na programu bylo projednávání připravovaného omezení podpory bydlení ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí.

Vystoupit mohli pouze řečníci s přednostním právem, a to až do otevření obecné rozpravy. Ta ale otevřena nebyla, protože program schůze nebyl schválen. Ze strany ANO, KSČM i ČSSD bylo neustále opakováno, že není na tuto debatu vybrán vhodný čas ani platforma. Záznam je ke zhlédnutí zde.

Jako první řečník vystoupil Ivan Bartoš (Piráti). Celou schůzi uvedl tím, že doplatky jsou jediný způsob, jak může stát intervenovat do složité bytové situace, a že příspěvek na bydlení má sloužit jako prevence proti pádu do chudoby. Jako opoziční poslanec po vládě chtěl, aby předložila návrh v balíčku pro oblast dostupného bydlení, nikoliv jen sociálního bydlení, ale i s návrhem změn o sociálních službách a stavebního zákona.

KSČM a diplomat Okamura

Předseda poslaneckého klubu KSČM Kováčik předal vyjádření za stranu Haně Aulické Jírovcové, která až do konce schůze vystupovala nejen za stranu, ale i za sebe, rozzlobenou Severočešku. Její emotivní výroky s explicitně rasistickým nábojem daleko přesáhly leckterý projev Tomia Okamury.

Tato mimořádná schůzka byla klíčová pro nás všechny. Karty napříč stranami v parlamentu byly vyloženy a mezi opozičními a (pro)vládními subjekty se v tématu dostupného bydlení vytvořila obrovská propast.

Bylo až ironické, že Okamura vedle ní vypadal jako umírněný a diplomatický řečník: „Já jako poslankyně za Ústecký kraj bych vám mohla hovořit, jaká situace opravdu ve skutečnosti je a že to není opravdu sranda a že dennodenně se potýkáme se situací, kdy naši občané si neustále chodí stěžovat, že soužití s některými občany prostě není možné a že není nic nového mít doma určité parazity.“ Během svého projevu chválila chystanou reformu, protože MPSV konečně přišlo s razantním řešením, které zvedlo politiky napříč stranami ze židlí. To je jistě pravda; doufejme, že je zvedne ze židlí i její druhý proslov (viz níže), který budou ostře kritizovat a dají jí najevo, že by se tímto způsobem neměla nikde na veřejnosti projevovat. Její slova klesla na úroveň projevů na pochodech Dělnické strany sociální spravedlnosti a říkají si i o okamžitou vnitrostranickou reflexi.

Před Aulickou vystoupil Jan Chvojka z ČSSD, Jan Bartošek z KDU-ČSL a Jaroslav Faltýnek za ANO. Všichni se shodli na tom, že je třeba zamezovat obchodu s chudobou, nicméně pouze Bartošek vyjádřil důležitost debaty o reformě ještě předtím, než půjde z vlády do sněmovny. Chvojka ujistil přítomné, že se současným návrhem ČSSD nesouhlasí a v případě, že v nově jmenované vládě budou mít ministra na MPSV, návrh reformy stáhnou zejména z důvodu, že by postihla obrovskou část populace i mimo obchod s chudobou. Faltýnek argumentoval tím, že řada členů ANO je z oblastí, kterých se to týká: „Koneckonců místopředseda vlády je z Ústeckého kraje, kde tento problém dennodenně řeší.“ Tento argument může být ale ve svém důsledku nebezpečnou zbraní: ve chvíli, kdy zákonodárci z „postižených“ krajů budou platit automaticky za ty, kteří tomu rozumí, budeme se muset smířit s tím, že Aulická Jírovcová bude za odbornici i přes to, že obsah jejích sdělení není nic než snůška těch nejhorších předsudků.

Bartoš, Bartošek a lidský rozměr debaty

Jan Bartošek (KDU–ČSL) velmi překvapil svými odvážnými názory, kterými spolu s Bartošem a Michálkem (Piráti) vraceli debatu na lidskou rovinu. Jinak se totiž celé dvě hodiny nesly v rovině čísel, částek, procent a pojmů jako „nepřizpůsobiví“, „slušní“, „řádní“ a „pracovití“. Bartošek považuje za důležité, aby se k tématu mohli vyjádřit i poslanci a poslankyně bez přednostního práva, stejně jako přítomní zástupci sociálních služeb a odborníci pozvaní poslaneckými kluby. Bartošek souhlasně potvrdil, že je potřeba zamezit obchodu s chudobou, ale zmínil i absenci promyšleného řešení situace lidí po zavedení reformy. Ta by měla vstoupit v platnost 1. ledna 2019, „kdy bude zima a lidé se nebudou mít kam schovat“. Na adresu ministryně Němcové a neustálého opakování, že tomu současná vláda konečně přišla na kloub, řekl, že se zeměkoule nezačala točit tím, že ANO vstoupilo do vlády a Němcová se stala ministryní, ale že jde o dlouhodobé a dlouhodobě neřešené téma, kdy hlasy z neziskového sektoru a sociálních služeb nebyly poslouchány a brány v úvahu.

Na půdě sněmovny odvážná, ale naprosto přesná byla Bartoškova teze, že lidi potřebují především byty, řešením nejsou pouze dávky. Jan Milota z IQ Roma servis mluví o bydlení bez zásluh a o tom, jak se v Brně ukazuje, že přístup Housing First přináší výrazné zkvalitnění života lidí žijících v minulosti v nestandardním bydlení. Městské byty by měly podle něj být nabízeny přednostně těm, kteří na běžném trhu s bydlením z různých důvodů neuspějí. „Vraťte lidem důstojnost, aby lidi mohli bydlet, aby nechodili po ubytovnách. Jestliže stát něco platí, má právo to kontrolovat, má právo vidět ceníky ubytoven. Je to mnohem víc o důslednosti sociální práce a Úřadu práce v terénu“, uzavřel Bartošek.

Projev předsedy poslaneckého klubu KDU-ČSL připomenul, že kontrola ze strany Úřadu práce je dosud více zaměřená na lidi samotné a na to, jak se ze sebe snaží dostat nálepku nepřizpůsobivých. Jde o represi vůči jim samotným a ne kontrolu podmínek, ve kterých žijí.

Nic než čísla

Motivem ale bohužel není starost o to, aby se lidem v nouzi žilo lépe, ale aby se ušetřilo na výplatách dávek na bydlení. To na schůzi předvedla ministryně Němcová. Celý její příspěvek do debaty byl postaven na číslech a částkách za výplaty dávek. Kdybychom nevěděli, že jde o ministryni práce, snadno bychom si ji spletli s ministryní financí, která chce udolat kolegy znalostí statistik. Její projev byl postavený jen na těchto tvrdých číslech, která prokládala frázemi, že se dnes lidem nevyplatí pracovat a zvykli si zůstávat doma. Objížděla prý dané lokality a byly zdvojnásobeny miliardy na sociální služby. Do Asistence prevence kriminality a Aktivní politiky zaměstnanosti posílají také miliardy, ale lidem se nechce pracovat. „Chceme zabránit zneužívání a nadužívání dávek, tak aby potřební mohli dál dávky získávat. Novela je zejména o posuzování osob, které mají na dávku nárok. Lidé, kterým zůstane po zaplacení nájmu dvojnásobek životního minima (jedná se o částku 3 410 Kč, částka se šest let nezvedla, pozn red.) nebudou mít nárok. Pokud uslyšíte v pátek ve zprávách o mamince samoživitelce, které nezbyde nic, tak to je lež, i této mamince zůstane 7200 korun, to prostě tak je, to jsou jasná čísla, to je algoritmus.

Ministryně pro místní rozvoj Dostálová (ANO) podpořila neschválení programu tím, že tato debata je určená pro lidi, kteří se tím zabývají, a že to „řeší samozřejmě i s kolegyní Jarkou“ (rozuměj ministryní práce a sociálních věcí). Priority a kompetence ohledně problematiky dostupného bydlení by pak ponechala zejména na obcích samotných. Je pravda, že například Ústí nad Labem k současné bytové krizi na svém území přistupuje opravdu „zodpovědně“: spíše než s obchodníky s chudobou bojuje proti samotným chudým.

Ivan Bartoš ve svém druhém výstupu reagoval na blížící se zablokování programu schůze tím, že tato debata není pro poslance, kteří sedí ve sněmovně, ale pro těch tři sta tisíc lidí, kteří pobírají tyto dávky. Tím shrnul propast mezi iniciátory schůze a jejími odpůrci. Tento výrok zároveň poukazuje na celkový přístup k problematice a řešení „o nich bez nich“ nebo „za jejich přítomnosti“.

Něco razantního

Způsob, jakým mluvila Aulická Jírovcová ve svém druhém vstupu o dotčených lidech v pastech chudoby, stojí za pozornost: „Myslím, že těch tři sta tisíc tuhle dnešní diskuzi vůbec nevnímají. Vnímají ji lidé, kteří žijí běžným životem a tahle situace je štve. Na Úřadu práce jsou rádi, že MPSV konečně přišlo s něčím razantním. Je nemožné prokázat, když přijdete do bytu, kde je dvacet lidí, že těch patnáct lidí je tam na návštěvě. Policie se státní správou by tam musela chodit denně! A to je ten problém. Máme velký problém s přílivem lidí z EU a ze Slovenska. Máme problém se socializací, ti lidé nejsou schopni komunikovat, přizpůsobit se nějakému běžnému životu, protože ti lidi to prostě neznají. Dopady jsou razantní. (…) V Ústeckém kraji máme třicet procent nepřizpůsobivého obyvatelstva, protože jde o řízené sestěhování. Odkud? Především z Prahy a Středočeského kraje! Máme velký počet negramotných lidí, v Ústeckém kraji je to razantní číslo.“ Razantní bylo i další pokračování projevu: „Na ubytovnách jsou z osmdesáti procent lidé, kteří prostě neuměli žít ve svých bytech. Nedokázali žít v bytech, a proto skončili na ubytovnách a to je prostě realita. Co udělají s bytem, který jim dá obec? Totálně ho zlikvidují, zdevastují! (…) Ty lidi už toho mají plné zuby, žít s těmito lidmi! Protože jedna rodina nepřizpůsobivá vám zlikviduje celý vchod, protože na sebe naváže další lidi a zlikvidují vám celý dům. A proč myslíte, že z Karlovarského a Ústeckého kraje odchází tolik lidí? Protože už toho mají dost, nechtějí žít, aby byli rukojmí, opravdu rukojmí těch ostatních lidí. Vždyť je dnes v Ústeckém a Karlovarském kraji normální, že vás napadají dětské gangy! A čí to jsou děti? Většinou těch nepřizpůsobivých obyvatel a policie s tím nemůže nic dělat, to je fenomén už všude.“

Po tomto projevu nicméně nenastalo žádné pískání ani bušení do lavic, pouze reakce Jakuba Michálka (Piráti), že „kolegové z Karlovarského kraje, kteří nemůžou vystoupit, si stěžují, že příčina toho, že lidé z kraje odcházejí, nejsou dětské gangy, ale špatná ekonomická situace.“ Dále popsal svoji zkušenost z Prahy, kde lidé sociální bydlení nezískají, protože Praha do nově vystavěných domů v devadesátých letech umístila soudce a státní zástupce, kteří tam platí nájem asi 60 Kč za metr čtvereční, zatímco tržní nájem je 250 Kč za metr čtvereční. Dotované domy, které zaplatí ministerstvo, tak ve výsledku dostanou prominentní skupiny.

Hlavně státotvorně

Ministryně za sebe jednání ukončila optimistickým doslovem: „Jsem velmi optimistická, protože všichni napříč se určitě shodnete a přistupujete k tomu velmi státotvorně, shodnete se na tom, že nám všem musí záležet na veřejných penězích, které vynakládáme. Určitě se všichni shodnete napříč, že dávky, tak jak jsou nastaveny dnes, jsou zneužívány a nadužívány a já se velmi těším na to, že až obě novely přijdou sem do sněmovny, že se napříč shodnete, protože o tom tyto novely jsou.“

Tato mimořádná schůzka byla naprosto klíčová pro nás všechny. Karty napříč stranami v parlamentu byly vyloženy a mezi opozičními a (pro)vládními stranami se v tématu dostupného bydlení vytvořila obrovská propast. Zároveň by díky výrokům ministryně práce za ANO a poslankyně za KSČM mohla společnost konečně prozřít a vyhodnotit kvalitu jejich práce a vyjadřování. Ti, kteří jim tolik věřili, totiž mohou časem spadnout na existenční dno jenom proto, že nesledují, jakým způsobem pro ně makají.

Autorka je socioložka.

 

A2LARM