Foto Jaroslav Fiala
Gregor Gysi je advokát a jeden z předních zástupců strany Die Linke (Levice). Před rokem 1989 patřil k reformnímu křídlu Sjednocené socialistické strany Německa (SED), které podporovalo Michaila Gorbačova, a obhajoval významné německé disidenty. Po pádu berlínské zdi působil jako poslanec v Bundestagu a jako místostarosta Berlína. Od roku 2005 se řadu let angažoval ve vedení Die Linke a od prosince 2016 předsedá Straně evropské levice v Evropském parlamentu. Do České republiky přijel u příležitosti otevření české pobočky nadace Rosa Luxemburg Stiftung.
Jaké jsou podle vás nejpalčivější problémy, se kterými se dnes v Evropě potýkáme?
Problémů je opravdu hodně. Jednak došlo k migrační krizi, během níž se ukázalo, že Evropa není připravená na velkou vlnu uprchlíků. Jednotlivé země EU čím dál více přemýšlejí, jak se od společného evropského projektu oddělit. Nepodnikáme žádné účinné kroky, které by zabránily příčinám uprchlictví – válkám, bídě, hladu. V Evropě jsme si většinou žili na tak vysoké úrovni, že si to lidé v Africe neuměli ani představit. Jenže dnes mají i obyvatelé nejchudších zemí světa internet a mobily, takže už o našem způsobu života dobře vědí. Sociální otázka bývala hlavně otázkou národních států; jenže nadnárodní korporace dnes mají výrobny na všech světových kontinentech, takže z ní udělaly otázku přežití celého lidstva. Pak tu jsou samozřejmě další problémy, jako je neoliberální politika škrtů a omezování sociálních programů a dávek. Ekologické cíle také nejsou trvale udržitelné. Anebo si vzpomeňte na jednání Evropy a USA o zóně volného obchodu, která neprobíhají transparentně. Od levice očekávám, že na zmíněné problémy najde řešení.
Je podle vás EU málo demokratická?
V evropské demokracii máme velké slabiny. Například Evropský parlament nemůže sám pravomocně vydávat zákony. Další rozpor je, že všechny státy Unie mají svou vlastní parlamentní demokracii, jenže z EU se snaží vytvořit jakýsi vládní federalismus. Nadměrnou mocí také disponuje euroskupina, neformální poradní skupina ministrů financí, která ve skutečnosti určuje směr hospodářské politiky celé Unie. A k tomu všemu se plánuje zřízení vojenské intervenční skupiny EU, která by existovala vedle NATO. Lidé v Evropě zkrátka silně pociťují deficit demokracie a reagují na něj různými způsoby, které jsou někdy dost nešťastné
Hrozí podle vás rozpad EU?
Zánik Unie opravdu hrozí. Jestli se o to bude snažit nová italská vláda, která s odchodem z EU skutečně koketuje, znamenalo by to začátek konce. Jenže to by rozhodně nepřineslo nic dobrého. Spoustu problémů, se kterými se dnes potýkáme, můžeme vyřešit jen na celoevropské úrovni; samotné národní státy si s tím neporadí. Můžeme EU zreformovat nebo restartovat, ale neměli bychom dopustit její rozpad – hlavně kvůli mladé generaci. Pro dnešní mladé lidi by bylo naprosto nepřijatelné a nepochopitelné, kdyby měli znovu žít ve světě odděleném hranicemi a ostnatými dráty.
Jak by se měla podle vás EU zreformovat? Jedním z velkých problémů je dnes vztah visegrádských zemí a západního křídla EU – hlavně co se týče přijímání uprchlíků, velkých mzdových rozdílů nebo sociálních práv, které jsou na Východě o dost horší.
Je třeba říct, že visegrádské státy jako Česká republika nebo Maďarsko by rády využívaly práva, která jsou spojená s členstvím v EU, ale nechce se jim moc plnit povinnosti. Sociální rozdíly jsou samozřejmě velký problém. Na druhé straně tyhle státy dostávají z Unie mnohem větší finanční prostředky, než do ní samy vkládají. Zároveň nejsou ochotné přijímat uprchlíky, a nést i určitou zodpovědnost, která je s členstvím v EU spojená. Musíme si uvědomit, že na celém světě je více než padesát milionů uprchlíků a jen v samotné Evropě jich zatím máme zhruba jeden a půl milionu. Dochází tak k situaci, kdy země, které jsou na tom ekonomicky mnohem hůře, jako jsou Libanon nebo Jordánsko, přijímají nesrovnatelně víc uprchlíků než evropské státy. Další problém je, že v Evropě máme velké rozdíly v ekonomické výkonnosti, což se pak odráží v mocenských a politických nerovnostech. Hospodářsky silné Německo dnes hraje v EU vedoucí roli. A ostatní státy, které nemůžou být hospodářsky tak výkonné – jako třeba Řecko –, se řídí příkazy německého ministra financí Wolfganga Schäubleho. Záleží tedy na jednotlivých zemích, aby si to nenechaly líbit a nějak se vůči tomu postavily. V Německu dnes bohužel máme vládní koalici složenou z pravicové CDU kancléřky Angely Merkelové a sociálních demokratů, což znamená, že postoj Německa se v těchto otázkách nezmění – dodávám, že k mé velké lítosti. Věřím ale, že to s naší stranou Die Linke postupně zlepšíme.
Co ale chcete nabídnout České republice a dalším zemím ve středovýchodní Evropě? Napomínat je, že nechtějí plnit povinnosti a přijímat uprchlíky, zjevně moc nefunguje – místní lidi to nepřesvědčí. Naopak to spíš posiluje pravicové populisty a odpor k EU…
Vývoj směrem doprava vidíme v celé Evropě i USA, což má víc důvodů. Lidé začali nesnášet politický establishment, a proto začínají volit kandidáty, kteří přichází zvnějšku, jako je třeba Donald Trump. Další problém je selhávání celé levice, což je stále důsledek sovětského socialismu a jeho historické porážky. Z jeho dědictví se totiž levice pořád ještě nevzpamatovala. Třetím důvodem je fakt, že současná globalizace je pro spoustu lidí natolik složitá a nesrozumitelná, že usilují o návrat k vlastnímu národnímu státu a světu „tradičních“ hodnot. Jenže to nejde, protože v historii nemůžeme udělat krok o osmdesát nebo sto let zpátky. Možná by se ale přece jen daly odstranit některé škody. Proto vždy říkám levicovým silám, že se tomu musíme postavit. Tím vytvoříme protiváhu a posílíme liberální střed, který sám o sobě nemá v boji s pravicovými populisty šanci.
Jaké jsou podle vás příčiny krize a volebního propadu parlamentní levice v Evropě?
Levicové strany jsou nedůsledné a nekonzistentní ve svých postojích a politice. Třeba u sociálních demokratů většinou nevíte, jestli jsou spíš nalevo, napravo nebo ve středu. A tím oslabují svoji pozici. Opačný příklad je Jeremy Corbyn, který poslal labouristickou stranu v Británii jasným směrem doleva a tím ji posílil. Poměrně úspěšný je i Jean-Luc Mélenchon ve Francii. A například naše strana, Die Linke, má momentálně v prognózách do zemských voleb v Německu nevídaně vysoká čísla. Důslednější a jasnější levicový program zkrátka pomáhá. Jistě neoslovíme všechny lidi, ale některé nepochybně získáme.
Co konkrétně může levice tváří v tvář zmíněným hrozbám a pravicovým populistům nabídnout?
Určitě musí poukazovat na to, že na Zemi existuje mnoho různých kultur a způsobů života, které bychom měli ctít. Když jsem byl dítě, v Německu se jedla jenom německá kuchyně. Dnes tu ale máme třeba italské, čínské, indické nebo marocké restaurace. A já se ptám: Obohatilo to náš život, nebo ne? Máme tu i divadlo, hudbu a mnoho dalších rovin obohacení. S migrací jsou samozřejmě spojené i problémy, ale musíme víc hledět na pozitivní věci. Mám nápad, který jsem si vypůjčil od německé sociálnědemokratické političky Gesine Schwanové. Chceme prosadit, aby každá obec, která přijme uprchlíka, dostala z evropských fondů zpětně proplacené všechny prokazatelné náklady s tím spojené. A nadto ještě jednou tu samou částku jako bonus. Kdyby tedy přijetí uprchlíka stálo tisíc euro, obec dostane dvojnásobek. A to by možná uprchlíky zatraktivnilo, protože to bude znamenat investice do měst a regionů.
V Evropě zároveň potřebujeme daňovou spravedlnost, protože bezbřehé bohatnutí jedněch na úkor druhých vede k prohlubování nerovností a rozbíjení evropských společností. Levice musí dál propagovat tuto novou spravedlnost. A musíme také bojovat za rovnost šancí. Sám jsem vyrůstal v domě, kde jsme měli několik tisíc knih, zatímco můj kamarád od naproti žil ve velké chudobě, v domě, kde měli jen dvě knihy – bibli a kuchařku. Ale přesto se z něj stal respektovaný lékař, což by v dnešní době už asi nebylo možné. Rozhodující význam proto má přístup ke vzdělání, umění nebo kultuře obecně. Tohle všechno musí levice prosazovat.
České levicové strany za zmíněné věci často nebojují: buď vyklízejí pole, anebo rovnou kopírují politiku pravicových populistů. Co byste jim vzkázal?
Vždycky říkám levicovým stranám, že voliče a voličky, kteří volí pravičáky, přetáhneme na naši stranu. Ale neuděláme to tak, že jim budeme říkat to samé, co pravice. Musíme je přesvědčit o opaku. Kdybych ultrapravici vycházel vstříc, ztratím velkou část voličů. Chápu, že v České republice nebo jinde v Evropě panují odlišné poměry a existují různá pojetí, ale přimlouval bych se za to, abychom v rámci levice hledali společnou řeč a prosazovali podobná témata. Na druhé straně – nejsem žádný učitel a nechci poučovat ostatní. Rád vám budu naslouchat. Ostatně obě vaše levicové strany, ČSSD i KSČM, mě už požádaly o kontakty a schůzky, takže uvidíme, jak se to celé vyvine.