Foto ESA/Rosetta/NavCam, CC BY-SA IGO 3.0
Zimy nestojí za nic. Jaro a podzim už asi nebudou. A léta? Ta budou čím dál vražednější – se střihovými změnami teplot vlivem poškozeného tryskového a polárního proudění. Oteplování atmosféry a oceánů přináší čím dál viditelnější projevy, které se dotýkají každého z nás, i když si to mnozí ještě neuvědomují. Zejména v Česku to vypadá, jako by na oteplování klimatu někdo uvalil informační embargo.
Současné extrémní teploty nad většinou povrchu planety, které sužují minimálně dvě miliardy lidí, si všímá zejména zahraniční tisk. U nás obyvatelstvo zblblé Klausem nástup klimatické změny a jeho projev – extrémní sucho – komentuje spíše tak, že „je hezky“.
Jason Samanow pro Washington Post napsal počátkem července 2018 stať Planeta rozpálená doruda: v posledním týdnu byly zaznamenány teplotní rekordy po celém světě.
Samanow uvádí, že se řada lokalit na severní polokouli stala svědky nejhoršího (tedy nejteplejšího) počasí, které kdy bylo zaznamenáno. Kanadská rozhlasová společnost hlásila, že v jižním Québecu, tedy v Montréalu a jeho okolí, rekordní teploty zabily nejméně 33 lidí. Podél sibiřského pobřeží Severního ledového oceánu se teploty zvedly o více než 4,4 stupně nad normální hodnoty pro 5. července, tedy na více než 32 stupňů Celsia! „Je to naprosto neuvěřitelné a opravdu jedna z nejintenzivnějších teplotních událostí, jakou jsem kdy na severu zaznamenal,“ napsal meteorolog Nick Humphrey na svém blogu (aniž by se ovšem pozastavoval nad příčinami).
Výsledkem klimatického chaosu na severní polokouli je zejména extrémní kolísání teplot, absence jara a částečně i podzimu a nebývalé rozdíly teplot na téže rovnoběžce.
Izolovaně by tyto extrémy nemusely nutně představovat projevy globálního oteplování, domnívá se Samanow. Jejich současný výskyt a rozsah ale naplňuje scénáře o oteplujícím se světě. I proto nás autor bere na děsivou prohlídku naší planety:
Afrika
Ve čtvrtek 5. července 2018 byla v Africe pravděpodobně zaznamenána nejextrémnější teplota v historii měření. V alžírském Ouargla vystoupala na 51,3 °C. Pokud by to bylo ověřeno, bylo by překonáno nejvyšší spolehlivé měření teploty v Africe – 50,7 °C v červenci 1961 v Maroku.
Severní Amerika
Od konce minulého týdne masivní a intenzivní vlna veder zasáhla dvě třetiny východu Spojených států a jihovýchodní Kanadu. Byla v horká, ale i výjimečně vlhká. Zde jsou některé z pozoruhodných rekordů:
Kalifornská univerzita v Los Angeles naměřila své nejvyšší teploty na 43,8 °C a to 6. července spolu s několika dalšími místy v jižní Kalifornii.
Denver zaznamenal rekordní teplotu 40,5 °C 28. června.
Mount Washington, nejvyšší vrchol Nové Anglie o nadmořské výšce 1900 m, zažil svou historicky nejvyšší teplotu 15,5 °C 2. července.
Burlington ve Vermontu dosáhl teplotního rekordu 26,6 °C také 2. července.
Montréal zaznamenal svou historicky nejvyšší teplotu od počátku měření (které trvá 147 let) 36,6 °C také 2. července. Město rovněž naměřilo svou nejextrémnější půlnoční kombinaci tepla a vlhkosti.
Ottawa ohlásila nejhorší známou kombinaci tepla a vlhkosti 1. července.
Evropa
Nadměrné teplo spalovalo počátkem července i Britské ostrovy. Dusné vedro, které způsobilo prohýbání střech a defekty na infrastruktuře, vyústilo v mnohočetné rekordní teploty:
Glasgow ve Skotsku hlásil 31,9 °C.
V Irsku 28. června dosáhla teplota 32 °C, což je nový rekord.
Belfast v Severním Irsku dosáhl teploty 29,5 °C 28. června; i zde jde o nový rekord.
V Castledergu byla 29. června naměřena hodnota 30,1 °C, opět rekordní.
Eurasie a Střední východ
Velká oblast vysokého tlaku a horka se počátkem července trvale usadila v na pomezí Evropy a Asie, opět s mimořádně vysokými teplotami:
Tbilisi v Gruzii hlásilo 4. července 40,5 °C. Místní rekord.
Teplota v arménském Jerevanu dosáhla 42 °C. Opět zdejší rekordní teplota za celé období měření.
Několik lokalit v jižním Rusku překonalo rekord nebo se vyrovnalo zdejším nejteplejším teplotám v červnu.
Kurajját v Ománu hlásil teplotu 42 °C, což byla pro toto období horka nejvyšší teplota na světě.
Ani Washington Post nepřekračuje mainstreamový (opatrnický) přístup komentování změn klimatu, ale aspoň seznamuje s globálním stavem. Pravda je taková, že nejen tato vlna veder je způsobena globálním oteplováním. To už způsobilo zvýšení teploty (a hladiny) oceánů, zvýšené teploty atmosféry a tím zvýšenou energii vzdušných mas, která se prezentuje posledních 15 let i nebývale vysokou četností cyklonů a hurikánů, jak dokládají i statistiky světových pojišťoven. Tyto změny jsou plíživé a část lidské populace – zejména lidé žijící těsně nad mořem – již bijí na poplach, ale v globálu má většina lidí jiné priority než boj s oteplováním.
Skoková změna k ještě větší katastrofě
To se však může brzy změnit. Klimatická změna provedla před dvěma roky zcela nečekanou a naprosto bezprecedentní skokovou, vpravdě katastrofickou změnu: došlo k rozvrácení vzdušných mas zejména na severní polokouli, které byly formovány kompaktním tryskovým prouděním (jet stream) v atmosféře od deseti do sedmnácti kilometrů výšky, dosahujícím až šesti set kilometrů v hodině. Toto proudění „drželo pod krkem“ polární vzdušný vír (polar vortex) – který byl tradičně desítky tisíc let suchý, mrazivý a zůstával nad Arktidou.
Tento systém udržoval celkem pravidelný chod počasí, se střídáním čtyř ročních období – až natolik, že se na něm zakládají lidové pranostiky. Jenže předvídatelný (a proto) příjemný systém se předloni prakticky ze dne na den zhroutil.
V novém, mnohem chaotičtějším systému počasí na Medarda pršet nejspíš nebude a únor bílý pole neposílí. Desítky pranostik spojené s hmyzem a živočichy neplatí už dvě dekády a v podstatě už na ně můžeme zapomenout.
Tryskové proudění bylo totiž v roce 2016 poprvé v lidské historii narušeno nasátím teplejšího a vlhčího (a tím těžšího) vzduchu, který byl následně vržen do arktické vzdušné masy. Tím se celý systém začal destabilizovat a zpomalila se jeho rychlost, jako když zpomalíte rotujícího vlčka ťuknutím prstu (začne se pak kývat ztrátou hybnosti, rychlosti otáčení). Patrně poprvé dosáhly teploty na šokující mez dvacetistupňového skokového oteplení nad některými místy Arktidy. To vedlo i k destabilizaci původně jednolitého víru nad Arktidou a rozštěpu na dva méně stabilní víry, které bezprecedentně oscilují daleko více na jih – opět nejspíš platí, že nic podobného se za dobu lidské historie ještě nestalo.
Oslabené (pomalejší a více rozvlněné) proudy pak začínají propouštět arktický vzduch více na jih a naopak pro Arktidu extrémně teplý vzduch více na sever, což násobně urychlí tání arktických ledovců. Vpád teplého vzduchu na sever pak razantně oteplí severské oceány, a to umožní další, možná ještě větší apokalypsu: skokové uvolnění metanu z permafrostu a hydrátů metanu na dně těchto oceánů s dalším masivním urychlením oteplování (metan je násobně účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý).
A bude hůř…
V současné letní Evropě již měsíce vane často zcela nezvykle studený vítr ze severu a na jiném místě, byť na stejné zeměpisné šířce, kam arktický vzduch nezasahuje, je bezprecedentní vedro. Vyplývá to ze situace popsáné výše. „Rozsypané“ jets v Evropě posunují na dlouhá období tlakovou níži nad Islandem často až do prostoru na západ od Francie, kde zabraňuje přístupu vzduchu z oceánu i do střední Evropy. Tím přicházíme o srážky velkého oběhu a pokud se situace bude opakovat, povede to k prohloubení sucha, protože takto narušený systém natahuje do střední Evropy nebývale suchý a teplý vzduch z Afriky a Střední Asie.
Výsledkem tohoto chaosu na severní polokouli je zejména extrémní rozkyv teplot (teplotní střihy – pár dnů zima, pak zase hned vedro) a absence jara a částečně i podzimu, stejně jako extrémní rozdíly teplot na téže rovnoběžce. Letos se ale situace dramaticky zhoršila, protože se jednolitý prstenec jet streamu (opět asi poprvé v naší historii) zcela rozpadl. Jeho „kusy“ zasahují až nad Afriku a jindy pronikají až přímo na severní pól.
Svět na západ od nás to rychle pochopil a začal nad Británií a Evropou jet streams sledovat, protože významně ovlivňují i aktuální počasí. Britský server netweather.tv šel až tak daleko, že jets předpovídá na 10 dnů dopředu, a to nad celou planetou.
Když se podíváte na pozici zbytků jet streams, často přesně odpovídají rozmístění níží a výší, které jsou jinde, než by normálně byly. Je zde patrně úzká vazba mezi polohou zbytků vírů v horních vrstvách atmosféry a systémem tlakových změn, a tím i formací oblačnosti. Proto zřejmě poslední půl rok naše předpovědní modely selhávají, ale to je zatím pouze moje domněnka.
Klimatické změny nicméně ukazují lidstvu dva zásadní imperativy:
Prvním z nich je to, že už jde o přežití.
A ten druhý? Pokud je dnes prakticky jisté, že za oteplování si může lidstvo samo, máme tu jasný důkaz, že naše civilizace není trvale udržitelná.
Autor je ekolog a ochránce přírody.