Foto kremlin.ru
Izraelští poslanci si minulý čtvrtek v Knesetu odhlasovali zákon o národním státu, který vymezuje Izrael jako výlučně židovský stát. Zákon také zmiňuje, že Jeruzalém je nedělitelné hlavní město Izraele. Východní část města je přitom podle mezinárodního práva považována za okupované území. Kromě toho zákon přímo vybízí k výstavbě osad na okupovaných územích – jde prý o národní zájem.
Demokracie pouze pro Židy
Zákon podpořilo 62 poslanců a 55 jich hlasovalo proti. Následně v Knesetu vzplanuly emoce, a to převážně mezi poslanci sjednocené kandidátky, tedy koalice arabských stran. Ahmad Tíbí rozhořčeně křičel na izraelského premiéra: „Schválil jste rasistický zákon, apartheidní zákon.“ Většina arabských poslanců zákon ostře odsoudila buď jako zbytečný, nebo rovnou jako diskriminační. Benjamin Netanjahu se na Ahmada Tíbího obořil, jak si dovoluje takto mluvit o „jediné demokracii na Blízkém východě“. A Ahmad Tíbí ho výmluvně doplnil: „Demokracii – ale pouze pro Židy.“ Nacionalistické a náboženské strany oslavovaly zákon jako vítězství sionismu, zatímco levicové i středové strany ho považují za prohru demokracie.
Výlučnost Židů s jejich právem na sebeurčení bude i nadále marginalizovat palestinské občany Izraele.
Americký novinář Gil Hoffman, pracující pro deník Jerusalem Post, hájil tento zákon na kanálu al-Džazíra tím, že Izrael dosud neměl svoji definici ukotvenou v ústavě, a nyní pouze učinil to, co většina států na světě. Každý stát má právo definovat sám sebe, nicméně tento zákon je v rozporu s mezinárodním právem a dohodami z Osla, a to jak svou zmínkou o Jeruzalémě coby hlavním a nedělitelném hlavním městě, tak podporou výstavby osad na okupovaných územích. Výlučnost Židů s jejich právem na sebeurčení bude i nadále marginalizovat palestinské občany Izraele. Zákon také vůbec nemluví o minoritách, a jelikož zmiňuje pouze Židy, zdá se, že jiná vyznání nebere vůbec na vědomí.
Zákon o národním státě není jediným výsledkem snahy současné vládní koalice o nacionalistické a autoritářské směrování Izraele. O dva dny dříve izraelští zákonodárci schválili zákon, jenž může zakázat přístup na školy a univerzity organizacím, které jsou kritické ke Státu Izrael a jeho armádě. Ministr školství – v současnosti ultranacionalista Naftali Benet – bude moci rozhodnout, kdo bude takto označen. Tímto kontroverze v zásazích do svobody slova ve vzdělávacím systému nekončí. Začátkem června podepsal Izrael dohodu o vzdělávání s barmským režimem, týkající se vzájemné výuky historie. V Barmě se tedy budou učit historii Izraele podle izraelského vzoru a barmský režim, který podle mnoha lidskoprávních organizací a pozorovatelů páchá genocidu proti etnické menšině Rohingů, bude mít možnost v izraelských učebnicích ovlivňovat témata související s Barmou.
Pokrytectví českých politiků
Příklon nynější izraelské vlády k zemím směřujícím k autoritářství potvrzují také její nadstandardní vztahy s maďarským premiérem Viktorem Orbánem, který byl v úterý 17. července v Izraeli na státní návštěvě. Oba státníky spojuje nacionalismus a protiimigrační rétorika. Jak známo, Maďarsko plánuje kriminalizovat pomoc uprchlíkům. Obě země jsou známé velmi tvrdým přístupem k žadatelům o azyl. Opoziční politici v Izraeli vyzývali Netanjahua, aby návštěvu populistického premiéra zrušil. Jair Lapid z opoziční centristické strany Ješ Atid označil návštěvu Orbána za hanebnou.
Viktor Orbán minulý rok například chválil maďarského regenta Miklóse Horthyho, který během druhé světové války zavedl antisemitské zákony a kolaboroval s nacistickým Německem. Ve snaze podnítit protiuprchlickou hysterii Orbán používal na billboardech tvář multimiliardáře židovského původu George Sorose jako strůjce masové imigrace do Evropy. Celá kampaň má podle mnohých politických komentátorů antisemitský podtext. Proti Orbánově návštěvě památníku obětí holokaustu Jad Vašem se kromě opozičních politiků vymezila také organizace Amnesty International. Ta ve svém prohlášení uvedla, že památník Jad Vašem je dlouhodobě zneužíván izraelskou vládou, jež v praxi kooperuje s tyrany, fašisty, antisemity nebo válečnými zločinci.
Za pozornost stojí i zatvrzelost českých politiků, kteří se na domácí scéně označují jako demokraté a vymezují se proti těm politikům, s nimiž má nynější izraelská vláda velmi dobré vztahy. Například předseda ODS Petr Fiala nebo Miroslava Němcová, poslankyně za stejnou stranu, často pějí na Izrael chválu a podobně nekriticky se vyjadřuje značná část pravicového spektra včetně politiků TOP 09 či média jako Forum24 a Respekt. Když se však izraelští představitelé paktují s evropskými vládami, které směřují k autoritářskému vládnutí (Maďarsko a Polsko), a premiér Netanjahu má dokonce velmi blízko k Miloši Zemanovi, najednou je ticho po pěšině. Jisté je však to, že po schválení výše popsaných zákonů budou mít čeští politici i novináři zase o něco víc práce s obhajováním Izraele jakožto „jediné demokracie na Blízkém východě“.
Autor studuje arabistiku.