Konec školního roku jsem oslavila. Nejmladší z našich dětí šlo totiž poslední den do školky. Po deseti letech tak skončila naše anabáze. Deset let je dvě a půl volebního období. Takže jak to vypadalo v Brně se školkami, pokud jste se v té době rozhodli mít víc dětí než je obvyklé, totiž čtyři?
Nejstarší dcera se narodila v roce 2005, což byl po dlouhé době první silný ročník. Budovy prázdných školek radnice tehdy už dávno rozprodaly, takže když začaly děti přibývat, kapacity nestačily. První dvě děti jsme tedy do státních školek ani nezkoušeli přihlásit, nemělo to smysl. Pět let jsme je vozili do soukromé školky o dvě čtvrti dál. Pak jsme se přestěhovali. Bylo to pěkné místo, školka sto metrů od domu. Jenže ji radnice o pár měsíců později bez náhrady zavřela kvůli havarijnímu stavu.
Zrušení povinnosti školek přijmout dvouleté děti, jež inicioval zastánce tradiční rodiny Václav Klaus ml., nemá na situaci ve větších městech žádný dopad, protože je problém dostat do školky i tříleté děti.
To už bylo druhé volební období primátora Romana Onderky (ČSSD), který pochopil situaci a místa ve školkách začala přece jen přibývat. Za čtyři roky jich bylo přes jedenáct set. Jak se ale ukázalo, ani to nestačilo – dostat do školky dítě mladší čtyř let bylo v Brně v mnoha městských částech nemožné (a to nemluvím o nějakém výběru, ten byl čistě hypotetický). Husákovy děti rodily víc, než politici předpokládali. A kupodivu nebyla padesátiprocentní novorozenecká úmrtnost.
Když se rodí nad politická očekávání
Krize nastala s narozením nejmladšího, čtvrtého dítěte. Dvě prostřední děti jsme přihlásili do jedné z nejbližších mateřinek – tři zastávky tramvají. Do přecpaných státních školek ale nebylo možné dostat zároveň dva sourozence (což není možné doteď). Takže jsme půl roku měli čtyři děti na čtyřech místech – nejstarší na základní škole, dvě prostřední v různých školkách a nejmladší mimino doma. Doteď netuším, jak jsme to přežili. V podstatě se náš život skládal jen z odvážení a dovážení dětí odněkud někam. U toho vlastně ani nemůžete moc pracovat, protože jen organizace takové rodiny dá dost fušku oběma rodičům. Takže tak trochu zchudnete a stát nejspíš prostě počítá s tím, že máte našetřeno, když jste si pořídili tolik dětí.
Vyřešili jsme to tak, že druhá dcera šla o rok dřív do školy (ano, v pěti letech), aby uvolnila svoje místo ve školce třetí dceři, která na ně jako tříletá neměla kvůli přijímacím kritériím nárok. Mezitím se dál budovaly nové třídy ve školkách. A pořád to nestačilo. V tomto volebním období radnice zvolnily, takže už přibylo jen asi pět set míst. Zřejmě budou stačit pro všechny tříleté děti (to znamená, že třeba děti, které budou mít tři roky až v lednu, zůstanou opět bez šance).
Naše situace se ale opakovala i u čtvrtého dítěte – kritéria sourozence stále nezvýhodňují. Vzhledem k tomu, že mi o prázdninách končila rodičovská a musela jsem nastoupit do práce, nezbývalo než čekat, kdo z ostatních rodičů bude mít slabší nervy a přehlásí své dítě jinam. Prvního září mi volala ředitelka, že můžeme přijít. Až o měsíc později jsem se náhodou dozvěděla, že rodině se čtyřmi dětmi uvolnila místo vdova-samoživitelka se třemi dětmi, která měla stejný problém – nebylo místo pro dvě děti zároveň. Ale jí se podařilo najít jinou, vzdálenější školku, kde jí naštěstí obě děti vzali. Letos situace v naší školce vygradovala tak, že se losovalo už i mezi spádovými dětmi. A nebyl to v Brně ojedinělý případ.
Situace se zhoršuje
Reálně se tedy v tomto volebním období situace pro rodiny v Brně zhoršila. Zrušení části školského zákona o povinnosti školek přijmout dvouleté děti, kterou inicioval zastánce tradiční rodiny Václav Klaus mladší (ODS), nemá na situaci ve větších městech žádný dopad, protože je problém dostat do školky i tříleté děti. A pokud máte víc dětí než jedno, radnice často není schopná zabezpečit ani to, aby chodilo do stejné školky se svým sourozencem. Město a stát nejsou schopné zajistit základní servis, který rodiny potřebují k běžnému fungování. Rodiny navíc nechodí protestovat na náměstí za víc míst ve školkách nebo lepší vzdělání na základních školách. Mají dost starostí s každodenním provozem, který jim v takových podmínkách sebere všechnu energii. Navíc pokud máte jedno nebo dvě děti, nějak to přežijete, dočasně se zařídíte a jste rádi, že stres kolem přijetí absolvujete maximálně dvakrát. Nedostatek míst ve školkách tak dopadá především na vícečetné rodiny, které je nejvíc potřebují.
Autorka je redaktorka MF DNES.