Velkochovy zvířat jsou odpovědné za třetinu světového znečištění ovzduší. O průmyslové produkci masa i o jejích alternativách, které by mohly přispět ke zpomalení znečišťování životního prostředí a minimalizovaly utrpení zvířat, jsme hovořili s režisérem Christopherem Quinnem, jehož film Jíst zvířata, natočený podle stejnojmenné knihy spisovatele Jonathana Foera (2009, česky 2015), měl nedávno v USA premiéru.
Proč jste se rozhodl natočit film podle knihy Jíst zvířata Jonathana Foera?
Byl to popravdě Jonathanův nápad. Jednoho dne se u mě objevil s Natalií Portman. Řekl, že viděl moje předchozí filmy a že bych do toho měl jít. Knihu jsem si přečetl a část informací a příběhů mi způsobila šok – přitom jsem se považoval za odpovědného spotřebitele, který se rozhoduje vědomě. Během práce jsem si uvědomil, jak často jsem se nechal nachytat ujištěním, že je něco „bio“ nebo „ekologické“, ačkoli ve skutečnosti ta hesla nic moc neznamenala.
Takže po filmu váš život už není takový, jaký byl před ním?
Když jsem to všechno viděl zblízka, přestal jsem jíst maso úplně. Kupuju si ovoce a zeleninu od farmáře, kterého znám, za kterým jezdím a s nímž jsem podepsal smlouvu. A vidím kolem sebe stále víc lidí, kteří se stejným způsobem snaží vyhnout závislosti na potravinářských koncernech a tomu, co s sebou přinášejí: plastové obaly, mezikontinentální převozy, chemické urychlování produkce.
Je jich víc, ale zřejmě stále ne dost. Je fakt, že velkochovy zvířat jsou odpovědné za třetinu světového znečištění ovzduší, vody a země v USA všeobecně známý?
Bohužel to není příliš populární téma, přinejmenším o tom lidé nepřemýšlejí denně. Když si něco dáváme na talíř, nemáme pocit, že tím spolurozhodujeme o úrovni znečištění životního prostředí a urychlování globálního oteplování. Přitom už jenom zříct se jediný den v týdnu masa má smysl.
Některé korporace se zaměřují na potírání konkurence, zavádějí například tresty pro farmáře, kteří se s jinými podělí o své know-how, či vyplácení prémií pro jedny na základě toho, jak zle se daří jiným.
Film porovnává práci Ministerstev zdraví v Číně a v USA. To čínské se snaží o jisté zdravotní regulace, které mají upravit jídelníček obyvatel. Americké ministerstvo zdraví všechny problémy způsobené velkochovy ignoruje a hromadnou produkci masa naopak podporuje.
V Číně začalo být před časem populární stravovat se jako na Západě, čímž dramaticky vzrostlo množství spotřebovaného masa. V kontextu počtu obyvatel této země by tato změna mohla mít velmi rychlý a velmi negativní dopad na osud celé planety, a proto se vláda rozhodla jednat. Samozřejmě způsob, jakým se v Číně vládne, celý ten proces usnadňuje.
Mezitím v USA putuje velmi nekvalitní maso zvířat nacpaných antibiotiky v rámci programu stravování přímo do škol. Rodiče proti tomu nic nenamítají?
Většinu rodičů bohužel nenapadne kontrolovat kvalitu jídla ve školních jídelnách. Školní obědy, to jsou kromě masa také obrovské porce sýra, který se přidává do pizzy a burgerů. Právě tady je třeba hledat počátky epidemie obezity u amerických náctiletých.
Vypadá to, že jednou z nejuvědomělejších skupin spotřebitelů jsou farmáři, kteří se na procesu průmyslové výroby podílejí, ale začínají opouštět systém a vracet se k tradičnímu způsobu chovu a výroby.
Několik hrdinů mého filmu jsou právě farmáři a jejich příběhy jsou značně dramatické. Tam, kde se objeví velká korporace, stanou se farmáři z vlastníků půdy špatně placenými zaměstnanci vlastní farmy, pokud ji ovšem neprodají. Korporace jim poskytne stroje, ale součástí dohody se také stává navýšení normy produkce masa a plná kontrola výkupních cen. Tato kombinace vede k tomu, že farmáři, chtějí-li přežít, musí produkovat pořád víc, a to ovlivňuje podmínky, v nichž žijí zvířata. Některé korporace se zaměřují na potírání konkurence, zavádějí například tresty pro farmáře, kteří se s jinými podělí o své know-how, či vyplácení prémií pro jedny na základě toho, jak zle se daří jiným. Velkofarmy tvoří 99 procent všech farem v USA a tradiční rodinné farmy, na nichž byla Amerika založena, se dělí o jedno jediné procento. Návrat k původnímu způsobu chovu je zatím marginální, ale tato tendence roste a spolu s ní i povědomí o zvířatech jako živých bytostech, nikoli chodících kusech masa.
Nejde tu přitom jen o etiku nebo zdraví, ale také o důstojnost samotných farmářů. Vlastnění a spravování půdy, které vede k nezávislosti, tvoří přece součást amerického étosu. Ztráta této nezávislosti a spolu s ní ztráta ducha, spojená s rozvojem velkých průmyslových korporací, byla pro lidi střední vrstvy skutečnou pohromou. Existuje jeden americký básník, Wendell Berry, který je mimo jiné farmářem a pionýrem hnutí za obrození drobného ekologického zemědělství. Dlouho jsem nemohl pochopit, proč tak vytrvale a tak dramaticky volá po znovuzískání naší země. Až když jsem natáčel Jíst zvířata a potkal jsem své hrdiny, pochopil jsem, o čem mluví. Mezinárodní korporace vykupují v USA obrovské plochy zemědělské půdy – a to není dobře.
Ti, kdo vládnou a vydávají zákony, se nacházejí tak daleko od míst, kde probíhá produkce, že jim prostě nedochází některé negativní dopady jejich rozhodnutí.
A lidé, kterých se to dotýká, zase mají mizivou šanci potkat ty, kteří ta rozhodnutí činí. Proto se ti farmáři, kteří mají dost sil, pokoušejí dostat mimo systém.
A korporace jim to neulehčují…
Ne. Tito farmáři mají velký problém. Krmí svá zvířata eticky, starají se o ně a snaží se, aby měla dobrý a spokojený život a jen jeden jediný zlý den. Nakonec ale stejně padnou do pasti systému, protože všechna jatka i distribuční síť patří korporacím. Využívat ho zvenčí je nesnadné a drahé, a proto to pro mnohé zemědělce znamená konec.
Další skupina hrdinů ve vašem filmu jsou whistlebloweři. Jedním z nich je profesor veterinárního lékařství James Keen, který po letech práce pro státní agenturu U.S. Meat Animal Research Center (USMARC), jež spolupracuje s univerzitou v Nebrasce, ukázal vlastnoručně natočené důsledky experimentů prováděných na zvířatech s cílem zvýšení produkce.
Ano, právě díky němu se informace o tom, co se tam děje, dostaly až na obálku New York Times a vyvolaly mezi veřejností obrovské pobouření. To centrum pak bylo dokonce nějaký čas zavřené, ale teď zase funguje. A vlastně se neví, jaký je jeho účel. Je to přežitek z doby druhé světové války. Předmětem experimentů jsou jehňata a záměrem je snížení výrobních cen. Problém je v tom, že jehněčí není ve Státech populární, takže ani z komerčního hlediska to nedává moc smysl. Také se tam geneticky upravují krávy, aby místo jednoho telete rodily dvě. Následky byly strašné. Množství zvířat pošlo, protože obvykle nebyla schopna vydržet těhotenství s dvojčaty. Dr. Jim Keen který neunesl to, na čem se podílel, za svůj odvážný čin ale draze zaplatil.
Ve filmu se objevuje kniha The Whistleblower’s Handbook: A Step-by-Step Guide to Doing What’s Right and Protecting Yourself (Učebnice whistleblowera. Jak udělat, co je správné, a přitom se chránit). James Keen věděl, že osmdesát procent whistleblowerů za to, co udělá, zaplatí vysokou cenu, ale stejně se rozhodl jednat. Hned po publikaci mu bylo zakázáno se k centru, které pochopitelně hlídá ozbrojená ostraha, byť jen přiblížit. Byl obviněn z ekoterorismu. Prošel výslechem FBI. Vedení univerzity ho přesunulo do pobočky vzdálené dvě stě kilometrů od města, kde bydlel, a oddělilo ho tak od rodiny, následkem čehož se mu rozpadlo manželství. Nijak zvlášť ho nepodpořilo ani lokální společenství, které tvoří rolníci pěstující obrovské množství kukuřice pro potřeby USMARC. Centrum je zkrátka a dobře hlavním místním zaměstnavatelem.
Druhý whistleblower, kterého ukazujete, je člověk, který se začíná podivovat, proč se v nedalekém jezeře stále znovu objevují mrtvé ryby, a zda to má nějakou souvislost s onemocněním kůže a nehojicími se rankami na rukou místních obyvatel.
A vydává se na cestu podél toku řeky, která do jezera ústí. Po několika desítkách kilometrů naráží na svaz průmyslových farem, které do ní vypouštějí splašky, výkaly prasat. Ukázalo se navíc, že farma také znečišťovala vzduch. Okolní obyvatelé nemohli otevírat okna ani trávit čas před svými domy právě kvůli strašnému zápachu. Případ skončil předvoláním Smithfield Group k federálnímu soudu, dnes se tato firma jmenuje WH Group a patří Číně. Je to největší producent vepřového na světě. A padl šokující rozsudek: firma musí zaplatit žalobcům pokutu padesát miliónů dolarů. To je velmi tvrdý rozsudek, který může změnit život nejen lidem ze Severní Karoliny, ale také z jiných regionů, protože je to precedens.
Ve vašem filmu lze najít záblesky naděje také v jiných momentech: ukazujete například firmu Beyond Meat, v níž vědci vypracovali jedinečný způsob etické produkce masa pro komerční účely. A takto vyrobené maso je už dnes možné se Státech zakoupit. Kdy se podobné výrobky stanou součástí našeho běžného jídelníčku?
Vědci z Beyond Meat zkoumali, jakým způsobem býložravá zvířata přetvářejí rostliny, které sní, ve vlastní svalovou tkáň, a postupně se naučili tento proces napodobit bez prostřednictví zvířat. A vyrábějí nyní skutečné řízky z rostlinného proteinu. Hlavně ze zeleného hrášku. To otevírá skvělé možnosti. V dnešní době se pěstuje obrovské množství rostlin, kterými se následně krmí zvířata uvězněná v průmyslových velkochovech a z kterých se pak vyrábí maso. Vynález Beyond Meat vede k tomu, že produkce téhož bude mnohem levnější, protože se celý proces zkrátí, a navíc to nebude vyžadovat utrpení zvířat. Maso vyrobené tímto způsobem bude mnohem zdravější, protože nebude obsahovat žádná antibiotika a jiné chemické látky, které se ve velkochovem zvířatům aplikují, aby přibrala nebo byla odolnější.
Jsou tu dva klíčové aspekty, díky nimž tento projekt přináší skutečnou naději. První spočívá v tom, že lidé nebudou muset měnit své stravovací návyky, aby mohli jíst zdravě a eticky – to maso chutná jako maso. A druhý je, že je to opravdu levné, a proto to už teď budí zájem výrobců potravin, a nejen jich. Velké částky do výzkumu investovali Bill Gates a Microsoft. Věřím, že se tato revoluce podaří, protože nevyžaduje od běžného spotřebitele potravní revoluci a přináší výrobcům obrovské výhody. Tyto potraviny jsou už skutečně v prodeji, ačkoli ještě nejsou dostupné ve velkém. Ale mám přátele, kteří si je běžně kupují.
V knížce Jonathana Foera se objevuje informace, že lidé využívají jen velmi malé procento druhů jedlých rostlin rostoucích na Zemi.
Ano. A výzkum možností využití nových druhů rostlin v takovém měřítku, v jakém jsme zvyklí využívat rostliny, které známe, je v plném proudu. V San Francisku působí firma, která mimo jiné testuje rostliny, které mají tytéž vlastnosti jako vejce, a stejně jako v případě masa, to bude levnější a zdravější, protože se celý proces produkce zkrátí. Vypadnou z něho utrápené slepice. To, co říkám, není žádná novinka pro vegany – nové je, že se vědci i investoři snaží o to, aby se produkce potravin vyrobených z rostlin masově rozšířila a aby se velkochovy staly překonanou minulostí. To je jeden z klíčových podmínek zpomalení globálního oteplování a znečišťování životního prostředí.
Z polského originálu Po przyjrzeniu się temu wszystkiemu z bliska całkowicie porzuciłem jedzenie mięsa, publikovaného v deníku Krytyka Polityczna, přeložila Marie Iljašenko. Překlad byl podpořen z prostředků MZV ČR.