Je karikatura Sereny Williams rasistická? Zeptejte se Čechů!


Kolem obrázku zesměšňujícího chování Sereny Williams při finále US Open se strhla zuřivá debata. V Česku jde zase hlavně o vyhraněné postoje bez kontextu.

Tu karikaturu nešlo na sociálních sítích přehlédnout. Rozzuřená tenistka Serena Williams skáče po své tenisové raketě, zatímco rozhodčí říká její soupeřce: „Nemůžete ji prostě nechat vyhrát?“

Kreslený vtip karikaturisty Marka Knighta odkazuje na ženské finále US Open, v němž slavnou tenistku porazila dvacetiletá Naomi Ósaka. Williams během hry často bouřlivě diskutovala s rozhodčím, označila ho za lháře i zloděje a praštila raketou o zem.

Když Knight na tohle chování poukázal – podle jeho vlastních slov „byla ta kresba jen o Sereně a jejím záchvatu vzteku, to je celé“ – zvedla se zejména ve Spojených státech vlna odporu. Karikatura podle kritiků redukuje Serenu Williams na rasistické a sexistické stereotypy, její japonskou soupeřku navíc zobrazuje jako bílou blondýnu.

Podstatný je kontext

O karikatuře se dnes mluví skoro tolik jako svého času o kresbách zesměšňujících islámského proroka Mohameda. Kauzu a její sportovní i kulturní kontext rozebíraly třeba The New York Times nebo The Guardian. A pak samozřejmě také česká média.

Bílí Češi, kteří v životě nebyli vystaveni rasismu, radí americkým černochům, co je má a nemá urážet – podobně jako když heterosexuální muži rozhodují o tom, jestli sňatky homosexuálů neohrozí tradiční rodinu.

Dopadlo to jako obvykle: podívejte se, milí spoluobčané, co se v té šílené Americe děje! „Karikaturista nakreslil zuřící Serenu, nařkli ho z rasismu a sexismu,“ píše iDnes, a přidal i anketu: podle celých 99,3 procent čtenářů o rasismus nejde. Stejný tón pobavení nad tím, co všechno může Američanům přijít problematické, bez jediné zmínky o kontextu má i článek na Novinkách.

Právě kontext, v jakém ve Spojených státech karikaturu vnímají, je přitom klíčový. Amerika má s rasismem v mnoha jeho podobách staletou zkušenost a postavení Afroameričanů je v Trumpem rozdělené zemi horké téma, které se odráží na mnoha úrovních: od zvyšujících se příjmových rozdílů mezi bělochy a černochy po policejní brutalitu, dopadající hlavně na Afroameričany. A karikaturista právě tento extrémně citlivý bod zasáhl způsobem, jakým Serenu Williams znázornil – s širokými rty a „opičími“ rysy, tak, jak američtí kreslíři zobrazovali černochy na přelomu minulého století s cílem je dehumanizovat. V dnešní Americe je to podobně nepředstavitelné jako u nás karikatury židů jako skřetů se zahnutými nosy.

Bílí Češi vědí

Třeba BBC navíc upozorňuje, že vyobrazení tenistky odpovídá archetypu „naštvané černošky“. Jak dokládají historici, „naštvaná černoška“ byla postava v představeních z 19. století, v nichž se běloši malovali načerno a v inscenacích zesměšňovali všemožné aspekty života Afroameričanů, mezi jinými právě „ošklivé a hysterické černé ženy“. Stereotyp, který v podobě přidrzlých černých žen, které si nenechají nic líbit, přežívá i v dnešních televizních seriálech, tak i podle BBC dodnes reálně ovlivňuje životy Afroameričanek.

Jistě, americké kulturní pozadí nemusí být jasné ani australskému karikaturistovi, ani českým čtenářům – byť můžeme alespoň doufat, že se v našich nejčtenějších médiích místo posměšného nepochopení cizích reálií jednou dočkáme skutečného zahraničního zpravodajství. Vyhraněný postoj, jaký se téměř bezvýhradně objevuje v českém veřejném prostoru, ovšem smutně kopíruje obvyklé debaty o tématech týkající se libovolné menšiny. Bílí Češi, kteří v životě nebyli vystaveni rasismu, radí americkým černochům, co je má a nemá urážet. Heterosexuální muži rozhodují o tom, jestli sňatky homosexuálů neohrozí tradiční rodinu. Čeští strejci ve facebookových diskuzích vysvětlují ženám, že sexismus neexistuje a že je ty roupy přejdou, až si najdou chlapa. Jakýkoliv minoritní názor je zkrátka špatně a nestojí za pozornost.

S podstatou věci se míjí i obvyklá česká varování před utahováním šroubů, politickou korektností a neomarxistickou cenzurou. Nejsilnější kritici karikatury, mezi nimi třeba americká Národní asociace černošských novinářů, nevolají po odstranění obrázku (to je ostatně v době sdílení na sociálních sítích absurdní požadavek), ale po porozumění tomu, proč velkou část americké populace uráží. I nám by stačilo místo přezíravosti a výsměchu jednoduše víc naslouchat hlasům těch, kterých se daný problém přímo týká. Při současné úrovni veřejné debaty se ovšem nic takového čekat nedá. Bohužel.

Autor je datový žurnalista. 

 

Podpořte nezávislou žurnalistiku dostupnou pro všechny

Dar:





V dalším kroku upřesníte platební metodu a osobní údaje. Službu poskytuje darujme.cz

A2LARM