Pražská DJka Mashapes přijela před lety do Prahy z Kazachstánu. Přestože se hudbě věnuje už řadu let, k DJingu se dostala teprve nedávno. Veřejně začala vystupovat před dvěma lety a působila jako rezidenční DJka ve Vlkově 26. Postupem času začala pořádat vlastní akce Adrift. Typické je pro ni nekompromisním míchání různých stylů a žánrů od postpunku, metalu a hardcoru až k trancu a technu. Nebojí se do svých setů přimíchávat i popové hity. V jejím exkluzivním setu pro Alarm tak uslyšíte například hardcorovou kapelu Enter Shikari, techno v podání Drax, maximalistický zvuk HDMIRROR nebo Prodigy. Jak se dostala k DJingu, proč byla její první Adrift akce fiasko a co jí chybí na pražské scéně? Dozvíte se v následujícím rozhovoru. Můžete se taky podívat na videozáznam celého jejího setu nebo si ho poslechnout na našem soundcloudovém kanálu, kde si ho můžete navíc zdarma stáhnout.
Jak ses vlastně dostala k DJingu?
K DJingu jsem se dostala teprve před rokem, hudbu ale produkuju už delší dobu. Do Česka jsem se před několika lety dostala z Kazachstánu, když jsem začala studovat v Praze. Velkou inspirací, která mě vlastně přitáhla k DJingu, byla akce Levitate na Stalinu, kde hrála například Neoru. Nadchla jsem se pro představu, že budu hrát pro lidi písničky, které mám ráda, a minulý rok v létě jsem začala hrát na různých místech po Praze.
Říkala jsi, že děláš i vlastní tracky. Už ti něco vyšlo?
Pár tracků mám na svém Soundcloudu, ale jinak mi ještě nic nikde nevyšlo. Mám to v plánu, ale zatím nechci nic pouštět ven.
Ovlivňuje tvoji tvorbu nějak Kazachstán?
Vůbec ne. Jakmile jsem přijela do Prahy, hned jsem v porovnání s hudební scénou v Kazachstánu pocítila svěží vzduch. Narodila jsem se v Almatě a později jsem žila ještě v Astaně. Tehdy jsem tam nezaregistrovala žádné klubové akce nebo něco podobného. Neměla jsem ponětí o tom, že někdo jako DJ vůbec existuje. Poslední dobou se tam začaly pomalu rozjíždět techno akce, ale ty se pořádají ve fancy fashion klubech, kam chodí jenom bohatí. Všimla jsem si ale, že nějací lidé tam teď dělají experimentálnější akce například v opuštěných továrních budovách.
Ve svých setech střídáš různorodé žánry. Co vlastně sama posloucháš?
Všechno. Mě zajímá fakt úplně všechno. Mě baví třeba mixovat trance s rapem. Mám ráda tvrdou hudbu, ale chci, aby to zároveň byla zábava pro parket. Nejvíc mě ovlivnil hardcore. Moje nejoblíbenější kapela je Enter Shikari. Dokonce jsem s nimi jela na tour. Hrajou hardcore, používají synťáky a elektroniku, a to mě prostě baví. Ze začátku jsem si říkala: „Ježiš, vždyť se musím držet jednoho stylu,“ ale postupně jsem přišla na to, že je daleko větší zábava žánry mixovat a vytvářet něco úplně nového. Občas hraju hardcore i na party, kde se to úplně nehodí. Myslím vždycky na to, co říkala mému kamarádovi Mama Snake: „Špatný DJ je ten, který se bojí zahrát, na co má zrovna chuť.“ Tím se řídím.
Pořádáš pravidelné party Adrift. Co tě k založení této akce vedlo?
Chvilku potom, co jsem začala dýdžejovat, jsem dostala nabídku na pravidelné hraní ve Vlkovce 26. Tam jsem hrála v podstatě každý týden a vždy ve středu jsem měla svoje vlastní akce. Tehdy jsem hrála hlavně rap a grime. Říkala jsem těmto parties Positive Aggression. Postupem času jsem se ale rozhodla, že bych to chtěla posunout někam jinam a začala jsem hrát experimentálnější věci. Tehdy jsem udělala mix, který byl hodně experimentálně laděný, a dala jsem ho na svůj Soundcloud. Všimla si ho Ida Elastic a pozvala mě na svou party Estrogen. Tam jsem už začala hrát víc hard drums, girly rapu a snažila se ve svých setech experimentovat. Následně jsem s kamarádkou Tasyou uspořádala vlastní party s názvem Still v Underdogs, kam přišlo dost lidí a byla to ve všech ohledech úspěšná akce. Po nějakém čase jsem se seznámila s litterbinem a začali jsme přemýšlet o společných parties.
Kdy se tedy konala první Adrift party?
Na první Adrift party v květnu 2018 jsme si pozvali berlínské hudebníky, kteří hrají živě z modulárů, a měla to být opět velká akce. Nakonec to ale skončilo úplným fiaskem – přišlo tam asi šest lidí. Problém byl v tom, že jsme ještě dělali takovou „předparty“ v bytě, kam přišlo pár pozvaných lidí a všichni z toho byli nadšení a slibovali, že dorazí i na samotnou akci, ale nakonec nikdo z nich nedorazil, protože už to vlastně všechno slyšeli. Na tu akci jsme pozvali ještě Neoru a Olivera Torra. Ten nás povzbuzoval, že to nemáme vzdávat. Tak jsme se s Adrift vrátili zpět do Vlkovky a tam se nám ty akce konečně podařilo dostat víc do povědomí. Na posledních parties za mnou už chodili lidi s tím, že přišli kvůli Adriftu.
Který prostor ti přijde v Praze nejlepší?
Dřív jsem chodila často do Ankali. Hlavně ze začátku to mělo super atmosféru, je tam dobrý zvuk a taky tam často hráli skvělí zahraniční DJs. Teď chodím hlavně na loď Altenburg. Jsem tam na akci každý týden.
A jak vnímáš pražskou klubovou scénu?
Mně přijde pražská klubová scéna super. Obzvlášť v porovnání s dobou, kdy jsem přijela, je ten pokrok veliký. Ze začátku to byly spíš takové akce à la „techno kopák“, ale teď jsou tady různé crew, které se nebojí hrát experimentálnější věci. Wrong, Xyz, Whiskas nebo Rare – jsou moje nejoblíbenější party v Praze.
Co plánuješ v blízké budoucnosti? Kde tě můžeme zastihnout?
V září budu hrát na Manifesto Market. Další plány jsou spíš ve stádiu přání. Chtěla bych udělat další větší Adrift v Altenburgu. Sním o akci v kapli Sacre Coeur na Smíchově, kde se dřív pořádala například akce Harmony. Byla jsem letos na Rock for People na koncertě experimentálně hiphopové kapely Ho99o9 a byli naprosto skvělí. Je to něco jako Death Grips, ale trochu temnější, skoro jako punková kapela. Ty bych chtěla hrozně moc pozvat do smíchovského kostela.
Chceš něco ze svého setu vypíchnout nebo komentovat?
Druhý track je od Enter Shikari. V každém svém setu zahraju aspoň jednou něco od Enter Shikari. Chci jejich hudbu zprostředkovat ostatním lidem. A možná bych ještě chtěla říct, ať se DJs nebojí pouštět ve svých setech popové hity. Nemusíš se stydět, když zahraješ Britney Spears, protože ji rád posloucháš. Na parketu to skvěle funguje. Na pražských akcích mi obecně trochu chybí větší „fun element“ v setech. Řekla bych, že se toho DJs často bojí, protože se snaží dodržet určitý hudební styl. Mám ráda, když DJs zahrají něco, na co od nich lidi nejsou zvyklí. Například Oliver Torr, který hraje techno a live sety z modulárů, na naší party hrál devadesátkový rave. Takový přístup je mi blízký.