V polovině října 2015 se jel profesor Petr Fiala, předseda ODS a bývalý rektor univerzity pojmenované po T. G. Masarykovi, podívat do Maďarska na plot s ostnatým drátem. Smočil své lakýrky v bahně, aby mohl pochválit místního autokrata Orbána za rozumné řešení.
Exkurzí se snažil dohnat agilního ministra vnitra z ČSSD Milana Chovance, který tou dobou hájil zavírání prchajících rodin i s dětmi za ostnatý drát v detenci na českém území. Pomyslný prapor humanismu ve vztahu České republiky k uprchlíkům hájil na vládní úrovni tehdejší ministr spravedlnosti za ANO Robert Pelikán. Zbytek politické scény buď mlčel, nebo se předháněl s Okamurou v co nejtvrdších vyjádřeních na konto uprchlíků.
Stejně jako s uprchlíky i v případě Orbána sklidí Babiš úrodu, kterou zaseli jiní. Je to ostatně jeho byznysmodel. Takto se stal druhým nejbohatším mužem v zemi a takto se míní udržet u moci, jak dlouho to jen půjde.
V roce 2017 vyhrálo ANO s přehledem parlamentním volby. Liberálů ve svých řadách se zbavilo a hlasy lovilo především mezi vyděšenými seniory. Hlavním motivem kampaně bylo zajištění bezpečnosti před uprchlíky. Totéž se dostalo do programového prohlášení vlády. O pár měsíců později zopakoval stejný postup Miloš Zeman, když oblepil republiku billboardy s tvrzením, že Drahoš (tak se jmenoval jeho protikandidát) je „vítač“ uprchlíků.
Válka proti mimozemšťanům
Jsme v roce 2018. Příliv uprchlíků do Evropy je na úrovni předkrizových let. V České republice stále nikdo žádného uprchlíka neviděl. Blíží se komunální volby a hnutí ANO má vážný problém. Výsledky vlády jsou tristní. Skoro to vypadá, jako by nám vládla nemehla. Po pěti letech u moci tedy nezbývá než vyostřit válku proti mimozemšťanům. Na konci srpna tak Andrej Babiš oznamuje italskému premiérovi, že Česká republika nepřijme ani jednoho člověka v nouzi. A udělí premiérovi země, přes kterou prošly statisíce lidí, dobré rady, co by měl dělat. Oficiální doktrínou české zahraniční politiky se tak v roce 2018 stal vtip Vladimíra Renčína: „Úžasnej národ tihle Češi. Škoda, že nebyli u stvoření světa. Mohli poradit.“ Ostatně ani nemáme ministra zahraničí. K čemu taky?
V polovině září Babiš přitvrzuje s tím, že nepřijme ani osiřelé děti, protože se chce starat jen o Čechy. Tímto dotahuje do konce prvotní nápad ODS a ČSSD nahnat pár bodů na vyděšené veřejnosti. Na rozdíl od nich však dělá Babiš všechno naplno. A pokud se dá vymlátit deset hlasů z odmítání dětí, pak odmítne děti. Že už níž klesnout nejde? Volby jsou až v říjnu, počkejme.
Zcela otevřeně již také český premiér hájí svého nového přítele Viktora Orbána, který předělává Maďarsko na autokracii. Pro Babiše je velkou inspirací, protože posunuje hranice toho, co všechno je možné ještě udělat, a přitom zůstat členem Evropské unie. My ho sledujme taky, protože jak nám Babiš ukazuje na příkladu uprchlíků, je připraven dotáhnout do naprostého konce libovolnou úspěšnou taktiku. A pokud dojdou nepřátelé za hranicemi, pak je bude nutné hledat uvnitř – ostatně s neziskovkami už pomalu začal.
Tři témata pro média i Babiše
Ať už ale Babiš vykročí kamkoli a zaútočí na kohokoli, vždy se pohybuje po terénu, který pro něj připravil někdo jiný. Babišova rétorika se pouze slaďuje s rétorikou vládních novin. V MF Dnes se v posledních letech sekce zahraničí zúžila v zásadě na tři témata: co provedli uprchlíci v Německu, co nového udělali na předměstí švédského Malmö a proč je Donald Trump nejlepší prezident. Nic jiného. Den za dnem. V takovém kontextu je ovšem logické nepřijímat ani děti. Každé cizí dítě je totiž potenciální malý terorista, a proto bude lepší, když se utopí ve Středozemním moři. Jak říká pan premiér, je to symbol. Tak si ho dobře zapamatujte, ať máte vnoučatům co vyprávět.
V komentářích vládního listu se zase neustále opakuje variace na úpadek Západu a volání po rozumném a silném vládci, který srovná do latě slabé a naivní liberály. Je to v zásadě stále stejný text, pod jehož variace se na střídačku podepisují Robejšek, Vondruška, Tomský a další. Nicméně dosavadním vrcholem je text Kateřiny Janouchové, která pár dnů po švédských volbách přišla na stránkách listu s konspirací, že za relativním neúspěchem pravicových nacionalistů stojí volební machinace. Neomarxisté se nezastaví před ničím – znáte je.
Nicméně fascinaci pravicovými konzervativními autokraty najdeme i jinde. Třeba v Echu24, kde parta okolo Dalibora Balšínka hájí justiční převrat v Polsku. Parodie kritického myšlení dosáhla svého vrcholu nejspíš ve chvíli, kdy Balšínek sháněl na sociálních sítích kohokoli, kdo by napsal něco hezkého o Viktoru Orbánovi, o kterém liberálové beztak jen lžou. Jak jinak.
Škoda, že nemůžeme sledovat počínání téhle party jako sitcom. Námět je výborný. V prvním díle parta kluků tak dlouho adoruje bohaté, úspěšné a dravé byznysmeny, až jim ten druhý nejbohatší koupí noviny, do kterých to pak píší. V druhém díle adorují maďarské a polské konzervativní nacionalisty, aby jejich politiku doma zrealizoval byznysmen z prvního dílu.
Ve třetím díle je týž muž obere v roli skořápkáře na hlavním nádraží, poté co si jejich důvěru získal tvrzením, že je přítel Reagana a Pinocheta. Bohužel musíme s touhle partou popletů obývat společný svět.
Stejně jako s uprchlíky i v případě Orbána sklidí Babiš úrodu, kterou zaseli jiní. Je to ostatně jeho byznysmodel. Takto se stal druhým nejbohatším mužem v zemi a takto se míní udržet u moci, jak dlouho to jen půjde. O syrské děti se postará nějaká normální evropská země. U nás by je stejně zavřeli do kojeneckých ústavů, takže jim to přejme. O nás ostatní se postará Babiš – hned jak položí další věnec k památníku sira Nicholase Wintona. Těšíte se?
Autor je publicista.