Občanští demokraté byli v Praze prostě zvyklí vládnout. A to dokonce natolik, že když se jim před osmi lety nepodařilo zvítězit ve volbách, dali se do holportu s naoko nenáviděnou ČSSD, z Karla Březiny udělali prvního náměstka Bohuslavu Svobodovi, a křeslo primátora tak nemuselo připadnout tehdy vítězné TOP 09. Trvalo to sice jen rok, než partičku pravicových mafiánů napadlo spojit se raději s někým jiným než s partičkou levicových mafiánů, ale zpráva to byla jasná: po osmi letech Bémovy vlády nad Prahou se s primátorským postem a vedoucí pozicí loučí těžko. Zvlášť když jako strana u moci nabudete dojmu, že Praha představuje vlastně jen takové Monopoly pro dospělé, ve které namísto s papírovými penězi hrajete s těmi opravdovými.
ODS to s dostupným bydlením myslí jako se vším ostatním: má být dostupné jen pro ty, kteří na to mají.
Po pár letech v opozici zažívá pražská ODS vyloženě mocenský absťák. Je to vidět hlavně na kampani, která je vedená snahou dokázat, že občanským demokratům nejvíc vadí občané a demokracie. Má to ale i své vtipné momenty – třeba když se ódéesáci snaží vytěžit maximum z boje proti Autonomnímu a sociálnímu centru Klinika, ale jejich kapitalistická agitka „Na Klinice se léčí, nefetuje“ neprošla korekturou a ve výsledku to vypadá, že ODS Kliniku chválí. Nebo když se Alexandra Udženija a další vydají do boje proti lidem, kteří spí v tramvaji.
MHD opravdu není noclehárna
„Tramvaj není noclehárna“ hlásá pražská ODS na posledních plakátech – a má pravdu. Nikdo by neměl být nucený spát kvůli své špatné sociální situaci v tramvaji, v parku, pod mostem, na ulici, ale ani v žádné noclehárně, na ubytovně nebo na dalších místech, která se nehodí pro důstojný život. A to mimo jiné i proto, že vyřešit bezdomovectví je dnes už prokazatelně jednoduché: stačí dát lidem domov a stabilizovat jejich základní potřeby. Dané, zdánlivě neměnné věci se pak začnou hýbat správným směrem. Během posledních čtyř let to dokázalo hnutí Žít Brno v druhém největším městě republiky – jeho úspěšná sociální politika v otázce bydlení bez nadsázky proměnila nejen osudy mnoha rodin a jednotlivců, ale i celospolečenský diskurs. K tomu je samozřejmě potřeba celá řada doprovodných sociálních opatření, například proaktivní politika zaměstnanosti nebo psychologická péče a podpora vzdělání, ale výsledky to nese. Chce nám snad ODS podprahově naznačit, že se Brnem nechá – podobně jako další města nebo městské části v republice – inspirovat?
Platforma pro sociální bydlení vydala minulý týden výzvu lídrům všech politických uskupení, kandidujících do pražského magistrátu: na ubytovnách v Praze žije v nevyhovujících podmínkách sto čtyřicet dětí zhruba ze sedmdesáti rodin. Tyto děti mají kvůli absenci jedné ze základních životních jistot řádově mnohem horší podmínky pro další život. Agentura Median ve výzkumu, který před časem vypracovala pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, zjistila, že děti vyrůstající v nejistém bydlení mají horší zdravotní stav, větší náchylnost k výchovným problémům nebo špatné komunikační a sociální schopnosti. A že takových dětí je v naší bohaté společnosti celá třetina. V Praze je přitom dostatek bytů pro tyto rodiny, dokonce i pro další, méně ohrožené lidi – 1 800 z nich je dnes prázdných. ODS výzvu Platformy pro sociální bydlení, která žádá politiky napříč spektrem o podporu a reálné řešení, ovšem nepodepsala. Asi to s tím dostupným bydlením myslí jako se vším ostatním: má být dostupné jen pro ty, kteří na to mají. Všichni ostatní, včetně těch nejzranitelnějších, se budou dál stresovat stoupajícími cenami bytů a nově by si měli začít dávat pozor, aby náhodou neusnuli v tramvaji a nechytla je při tom třeba ódéesácká sekernice Udženija. Jediné štěstí, že „sockou“ lidé z ODS vlastně nejezdí.
Autorka je redaktorka Alarmu.