Foto Michal Novotný
Jakub Landovský vystudoval práva a politologii, pracoval jako advokát, vysokoškolský pedagog a od roku 2015 působil jako náměstek ministra obrany. Letos stojí v čele pražské kandidátky ČSSD a uchází se o post primátora. Povídali jsme si o problémech v sociální demokracii, nedostupném bydlení a MHD zdarma.
Pracoval jste dlouho na Ministerstvu obrany. Jak se z vás stal kandidát na primátora a volební lídr ČSSD v Praze?
Působil jsem řadu let jako ministerský úředník. Zároveň jsem už třináct let členem sociální demokracie a jsem dlouho známý kritikou poměrů ve straně. Spolu se senátorem Jiřím Dienstbierem a dalšími kolegy jsme založili hnutí Živá socdem – chtěli jsme přitáhnout nové lidi do politiky a učinit ČSSD prostupnější, hlavně snížením kvót ve stranických orgánech. Myslím si totiž, že jedním z velkých problémů české politiky je nedostatek osobností a velká kádrová krize. Letos za mnou přišli zástupci pražských organizací ČSSD, abych se postavil do čela kandidátky. Nemohl jsem odmítnout, protože pak by moje předchozí kritika a úsilí vyzněly jen jako prázdné kibicování. Taky jsem nechtěl, aby naše volební kandidátka obsahovala některá stará jména – za všechny zmíním Karla Březinu. A to se povedlo.
Server iDNES zveřejnil volební preference, podle kterých má ČSSD v Praze pouhá dvě procenta. A ani jiné průzkumy nezní moc optimisticky. Myslíte si, že to zvrátíte?
Popravdě řečeno, tak nízkým číslům nevěřím. Průzkum iDNESu nemusí vycházet z reálné situace. Máme tu přece i další výzkumy – volební průzkum České televize nám dává devět procent, jiný zase šest. Obecně si myslím, že průzkumy před volbami se málokdy trefí do konečného výsledku. Výzkumy preferencí slouží spíš k utváření předvolebních nálad, než že by byly precizním nástrojem k předpovědi výsledku. Sociologické agentury se často bohužel zoufale míjejí s realitou.
Sám ale zmiňujete jednociferná čísla – v lepším případě šest nebo devět procent. Co dělá sociální demokracie špatně?
ČSSD občas vysílá signál strany, která si ventiluje navenek své vnitřní konflikty; ať už personální nebo věcné. A mylně se domnívá, že má dost velkou voličskou podporu na to, aby si odehrála nějaký spor a vyšla z něj názorově i personálně posílená. Problém je, že tak silnou podporu nemáme. Strana by si měla své vnitřní spory vyřešit uvnitř a vyjít ven s jasným signálem k voličům. Musí lidem v této zemi dokázat, že je srozumitelná, jednotná a stojí si za svým programem.
Čím tedy může ČSSD přitáhnout voliče zpátky v letošních pražských volbách?
Problém Prahy není, že by nebyla dost bohatá. Hlavní problém je, že na život v Praze spousta lidí prostě nedosáhne. A nebavím se jen o těch úplně nejchudších, ale i o střední vrstvě, jako jsou třeba učitelé. Proto jsem přemýšlel, co bychom mohli pro tyhle lidi udělat ihned a co jsme schopni splnit v krátkém časovém horizontu. Lidem, kteří dnes bojují od výplaty k výplatě, je totiž třeba pomoci okamžitě. Proto prosazuji dvě důležité věci: MHD zdarma a vybudování městského bytového fondu. První opatření se ekonomicky vyplatí a pomohlo by přeplněným ulicím. Druhé opatření by vedlo k rozumné politice dostupného bydlení.
Proč chcete MHD zdarma jen pro Pražáky, a ne pro všechny – třeba obyvatele, kteří mají trvalý pobyt jinde než v metropoli?
Základní předpoklad pro kandidaturu musí být opatření prospěšné pro danou obec. Pražák dostane MHD zdarma, když se prokáže občankou. Ale nechci u toho skončit. Uvedu příklad. Když přijede do Prahy Středočech a zaparkuje na záchytném parkovišti, měl by po předložení parkovacího lístku také dostat po dobu svého pobytu MHD zdarma. Rád bych, aby to bylo postupně dávkováno. A abychom zavřeli ústa těm, kteří tvrdí, že na to nebudeme mít, počítáme s tím, že tenhle krok přitáhne do Prahy nové obyvatele, kteří tu žijí, ale neplatí daně. V estonském Tallinnu se ukázalo, že se po zavedení podobného opatření přihlásilo k pobytu šest až osm procent nových obyvatel. To by v Praze znamenalo přírůstek devadesát procent lidí a navýšilo by to pražský rozpočet o tři miliardy, které by zaplnily vzniklý výpadek. Takhle bychom na MHD zdarma peníze bez problémů měli.
Musíme se bavit o zkracování pracovní doby. Vezměte si, že německý zaměstnanec, který pracuje o čtyři sta hodin méně, je zhruba stejně výkonný jako český zaměstnanec, který pracuje mnohem déle.
Vezměte si, že Praha udržuje drahou infrastrukturu pro řidiče. Tunel Blanka stál desítky miliard a nikdo nechtěl řidiče nikdy zpoplatnit. Lidé využívající MHD se chovají zodpovědně a udržitelně, a přesto je zcela nesmyslně nutíme platit podruhé něco, co zaplatili z daní. Navíc to pokrývá pouhou čtvrtinu nákladů za dopravu. Přitom bychom je měli podpořit. Ukázalo se, že jinde ve světě to funguje.
Nebojíte se, že by takové opatření mohlo prohloubit konflikt mezi Prahou a regiony?
Pravicové strany tvrdí, že jízdné je dnes velmi sociální a levné. Jenže nikdo vám nezaručí, že v době ekonomického poklesu nebo krize nebudou chtít politici zatížit všechny občany plnými náklady. To by znamenalo asi stovku za jízdenku. Jakmile ale jednou zavedete MHD zdarma, těžko takové opatření vezmete zpět. Věřím, že se to pak stane součástí celorepublikové laviny. Jeden z prvních, kdo u nás MHD zdarma zavedl, byl primátor Frýdku-Místku. A říká, že už se to nikdy nezruší. Podobná debata dnes probíhá třeba v Říčanech. A MHD zdarma zavádějí i v Chebu. Každá obec má možnost dát svým obyvatelům výhody. Když jako Pražáci platíme za infrastrukturu, chceme ji využívat. Třeba Jiří Pospíšil, který kandiduje na primátora, žije v Praze už patnáct let, ale k trvalému pobytu se přihlásil až letos na jaře. Nedal tedy na infrastrukturu, kterou tak dlouho využívá, ani korunu. Místo toho si platí infrastrukturu jinde. Vztah lidí k městu je přece důležitý.
Další obrovský problém je nedostupné bydlení, předražené nemovitosti a astronomické ceny nájmů. Jak to chcete vyřešit? Zmínil jste bytový fond.
Situace s bydlením je skutečně nehorázná. Kdo chce dosáhnout na vlastní byt, musí na něj v Praze vydat dvanáct celoročních průměrných příjmů. Tak šílené částky nejsou ani v Berlíně, kde to je asi sedm celoročních výplat. Hypotéky tomu můžou pomoci, ale tristní situaci nevyřeší. Proto bych chtěl jít dál. Město by mělo podpořit družstevní výstavbu, což je sympatická aktivita odspoda. Praha by na to mohla uvolnit pozemky nebo rozhodnout o zvýšení koeficientu výstavby. Dále tu máme developery, kteří musí vnímat město jako partnera, potenciálního zákazníka a respektovat ho. Řešení spočívá ve výstavbě nových bytů. Dnes totiž stavíme zoufale málo, asi 1 800 bytů za půl roku. Představuji si to takhle: při plánovaném tempu výstavby, které by činilo řekněme deset tisíc bytů za rok, by město nabylo zhruba deset procent, tedy asi tisíc bytů ročně. A z toho by budovalo bytový fond, ve kterém by se neplatilo tržní nájemné. Stanovilo by se dostupné nájemné, ze kterého by se hradila režie a drobný zisk. Město by tím nesledovalo primárně zisk pro sebe, ale soustředilo by se na rozvoj jednotlivých čtvrtí a péči o lidi.
Přece jen ale jde o běh na dlouhou trať. Zřízení dostupného bytového fondu potrvá řadu let.
V každém případě s tím musíme začít ihned. Buďme realisté – ve Vídni to taky trvalo řadu let a já lepší řešení nevidím. Věřím ale, že to začne nabírat na síle a lidem to postupně pomůže. Je ovšem pravda, že tu máme také spoustu prázdných a nevyužívaných bytů či domů. Proto podporuji zdanění prázdných bytů bez pronájmu. Vlastník několika bytů, který je zcela záměrně nedá k pronájmu a nechá je ležet ladem jako spekulativní hodnotu, by měl být zatížen poplatky. A dostane na výběr: buď nechá byty pronajmout, anebo je nechá ležet, ale bude z nich platit nejdřív drobné a časem rostoucí poplatky. Tohle opatření zavedli v kanadském Vancouveru a funguje. Jde hlavně o vlastníky celých domů, kteří vydělávají na prudkém růstu cen nájmů. To samé platí i o Airbnb. Nevadí mi, když si někdo našetří řekněme na dva byty, které pronajímá na Airbnb. Je ale nepřijatelné, když takhle využívá celý dům. Ať si za takovým účelem založí vlastní hotel.
V Praze je zároveň spousta prázdných a chátrajících domů. Nedaly by se využít jako dostupné bydlení pro lidi?
V článku jedenáct Základní listiny práv a svobod stojí, že vlastnictví zavazuje. Jestliže vlastník nechá svůj majetek chátrat, stát by k němu měl přistoupit jako k někomu, kdo tento základní princip porušuje. Squating jistě může tenhle problém zviditelnit, ale hlavní řešení spočívá ve vztahu státu a majitelů. Třeba v Německu jsou v tomhle mnohem dál a nikdo si neumí představit, že majitel nechá zchátrat památku. U nás přežívá mentalita ve stylu: dělám si se svým majetkem, co chci. Tohle platilo ve starověkém Římě, kde jste mohl svůj majetek zničit a vlastnit třeba i člověka. Od těch dob jsme se naštěstí posunuli, takže náš stát má nástroje, jak dohlížet nad chátrajícími domy. Jestli někdo nechá něco chátrat, porušuje zákon. A stát má sankční režimy, pokuty, řízení a další pobídky, aby vlastník uvedl svůj majetek do normálního stavu. Hodlám se zasadit o to, aby se zákon v tomto smyslu dodržoval. A taky podporuji zákon o sociálním bydlení. Moje myšlenka je jednoduchá: více bytů ve vlastnictví města za dostupné ceny pro lidi.
Choval byste se ve vedení města jako ekolog? Potřebuje Praha ekologický program?
Během své akademické dráhy jsem se věnoval vodě jako zdroji, který je nezbytný pro život. Voda má silný ekologický a sociální rozměr. Je to základní lidské právo, které podle Charty OSN nemůžete zpoplatnit. Platíme jen za její přepravu a distribuci. Dokončil bych proto vykupování podílů z velmi nevhodně prodaného majetku, jako je městská vodní infrastruktura. Nikdo nás k tomu nenutil, předchozí vedení Prahy to dělala špatně, a my to dnes musíme řešit z finančních i bezpečnostních důvodů. Lidé mají zkrátka právo na dostupnou vodu. Také bychom měli využívat dešťovou vodu z retenčních nádržích na užitkové práce, jako je zalévání parků, a šetřili tak vodu z vodovodních řad. Nechci ekologický program devalvovat slibem, že vysadíme milion stromů, i když mi ani takový plán nevadí. Se stromy se počítá například v okolí pražského okruhu a Zelení je mohou v rámci plnění slibů přepočítat. Důležitější ale je ochránit zeleň a zelené plochy před developery. Jestli má Praha v roce 2050 pojmout dva miliony lidí, byl bych rád, abychom o ekologii přemýšleli šířeji a sociálněji.
V čem by se ČSSD měla zlepšit, aby v budoucnu dosáhla lepší výsledky a nezmizela z politické mapy?
Chápu sociální demokracii jako stranu většinových témat. ČSSD si musí uvědomit že spory, ve kterých stojí Vladimír Špidla na straně jedné a poslanec Foldyna na straně druhé, je nutné překonat. Musíme klást důraz hlavně na sociální rozměr naší politiky. Dnes dochází k obrovským změnám v ekonomice, společnosti a vzestupu digitálních technologií. Rozvoj lidstva umožňuje věci, které jsme si dřív neuměli vůbec představit. ČSSD proto musí otevřít debatu o společenské adaptaci na nový technologický rozvoj. Musíme se bavit o zkracování pracovní doby. Vezměte si, že německý zaměstnanec, který pracuje o čtyři sta hodin méně, je zhruba stejně výkonný jako český zaměstnanec, který pracuje mnohem déle. Navíc dochází k velkému generačnímu posunu a změně hodnot. Učím na vysoké škole a vnímám, že pro dnešní mladé lidé není záruka životních jistot a stabilního příjmu tak důležitá hodnota; někdy dokonce naopak. Sociální demokracie by přesto měla umět oslovit i mladší generaci a přesvědčit ji, že musíme zajistit občanům životní jistoty, snižovat nerovnosti a přijít s vizí lepší budoucnosti pro všechny.