Foto Facebook města Ústí nad Labem
První informace, které zveřejnil Magistrát města Ústí nad Labem na svém Facebooku, přinášely zprávu o ženě s dětmi, která bydlela v garáži kvůli rekonstrukci bytu. Podle příspěvku u fotky přijeli na anonymní udání strážníci, zjistili, že v garáži bydlí matka s dětmi, zavolali pracovníka OSPODu (Orgán sociálně-právní ochrany dětí) a ten nechal převézt jedno dítě do Klokánku. O rozhodnutí soudu, které by k takovému postupu bylo potřeba, není v komentáři ani zmínka.
Podrobnější informace přináší TV Nova. Podle jejich verze se žena skrývala několik měsíců před sociálkou, děti ve věku tří a devíti let jí OSPOD odebral a kojence i s matkou odvezli do nemocnice. Tam je po pozorování propustili a postarat se o ně mají úředníci magistrátu. Jak přesně, nevíme.
I druhá verze příběhu vzbuzuje otázky. Pracovníci OSPODu rodinu nemohli najít, prý se jim ztratila. Když ale vezmeme v úvahu, že dítě chodilo do školy, zdá se, že nehledali příliš usilovně. Také není jasné, proč se žena skrývala, co měla provést, a proč ji sociálka sledovala.
Chudí lidé úřadům nevěří
V obecné rovině se dá říct, že odebírání dětí je v České republice výrazný problém. Počet dětí, které stát ročně odebere, v posledních letech mírně stoupá. V roce 2016 jich bylo 3841. Na tom, že stát nemá děti odebírat proto, že rodina nemá bydlení, existuje sice v právní rovině shoda, jenže k nevyhovujícímu bydlení na ubytovně, nějakém nuzném přístřešku nebo v přeplněném bytě se často přidruží i další problémy, takže důvody odebrání pak mohou být jiné, sekundární. Spočítat, kolik dětí bylo odebráno jen ze sociálních důvodů, je obtížné, ale podle odhadů je to pět až deset procent. Dalších deset procent pak úřady odebírají proto, že dítě bylo týrané. Zbytek tvoří důvody různě kombinované.
Následky, které si odebrané děti nesou, jsou celoživotní a hluboké, přesto se stále nedaří vysvětlit společnosti, že pokud důvodem nebylo týrání dítěte, je to nepřípustné – a nechápou to bohužel ani všichni zaměstnanci sociálních služeb. Mohl by snad ale zafungovat alespoň ekonomický argument. Dítě v Klokánku stojí šestadvacet tisíc měsíčně, dítě v dětském domově třicet až padesát tisíc. Když rodině odeberou dětí víc, počty se samozřejmě násobí. Terénní práce s rodinou, která může v mnoha případech pomoct, přijde stát na něco přes sedm tisíc korun.
Co se v případě rodiny z garáže v minulosti dělo a kde se stala chyba, se možná dozvíme, pokud se případu bude někdo věnovat podrobně, bude mluvit se všemi aktéry a podaří se mu zrekonstruovat, co se doopravdy stalo. Zatím příběh tak, jak ho známe, poukazuje na dva systémové problémy. Prvním je nedůvěra chudých lidí v úřady, které by jim teoreticky měly pomáhat. Druhý s tím prvním úzce souvisí. Je jím zásadní rozpor mezi skutečností, že se v České republice děti nesmějí odebírat z bytových a sociálních důvodů, a tím, že zde neexistuje žádný funkční systém sociálního bydlení. Tedy existuje v některých obcích, které samy vyvinuly iniciativu, ale není tu nástroj, který by obce mohl přimět, aby sociální bydlení poskytovaly.
Starostové sami proti sobě
Jak potom řešit situaci bytové nouze? Právě v Ústí nad Labem bylo počátkem léta dvě stě třicet lidí v situaci, kdy stáli jednou nohou na ulici. Zavíraly se tam dvě ubytovny. Město nemělo žádný nástroj, jak jim pomoci. Kdyby místostarosta městské části Ústí nad Labem-město Karel Karika (PRO! Ústí) usilovně nevyjednával s poskytovateli bydlení, zřejmě by celá řada rodin na ulici skončila. To se ostatně stalo v Lovosicích, kde se lidé ze zavřené ubytovny schovávali před pracovníky OSPODu, kteří je hledali, aby jim odebrali děti. Tyto příběhy známe, protože na ně někdo upozornil, někdo je popsal. Tisíce dalších příběhů neznáme, protože lidé, kterým se dějí, nedokážou zavolat o pomoc a vzbudit mediální zájem.
Severočeští starostové proti zákonu o sociálním bydlení pravidelně protestují. Činí tak proto, že se chtějí bránit přílivu chudých lidí. Vůbec si neuvědomují, že právě kvůli neexistenci tohoto zákona přicházejí do jejich měst za levnějším bydlení lidé, kteří o bydlení přišli někde jinde. Nestěhují se tam proto, že by se v severních Čechách žilo tak skvěle, ale proto, že jinde obce nefungovaly tak, jak měly. Lobbují tak za stav, který bude jejich situaci jen zhoršovat. A dokud obce nezačnou situaci účinně řešit, bude přibývat i odebraných dětí.
Autorka je reportérka a redaktorka Alarmu.