Foto Facebook Manifesto Market
Centrum Prahy brzy přijde o jeden z posledních prostorů pro alternativní kulturu se svébytným duchem – Čítárnu Unijazzu, která se musí v lednu po čtyřiadvaceti letech vystěhovat z domu v Jindřišské ulici. Majitel hodlá nemovitost zrekonstruovat a prostory nejspíš pronajímat jako kanceláře.
Zpráva o konci podniku přišla jen několik týdnů poté, co se rozkřiklo, že má končit kultovní Dejvická nádražka, která je jednou z posledních oáz normality v luxusní rezidenční čtvrti. Správa železniční a dopravní cesty (SŽDC) se náhle rozhodla zdvojnásobit nájemné provozovateli podniku. Oba prostory v posledních letech odolávaly překotnému zdražování nájmů a dokázaly udržet nízké ceny, takže se v nich schází hosté z rozmanitých společenských vrstev. Na pivo a nakládaný hermelín si tam může zajít v podstatě kdokoli; punkerka se běžně u půllitru setká s intelektuálem nebo levičák se zavilým antikomunistou. Čítárna i Nádražka kolem sebe za desítky let vytvořily zvláštní komunity štamgastů – do Jindřišské s oblibou dochází starší i nové generace androšů, milovnice literatury nebo šachů, na točený Staropramen za 24,50 nedaleko Hradčanské chodí zase alkopankáči a vyznavači kultu televizního hlasatele Miloše Frýby. Podniky připomínají ošuntělý safe space, kde nikdo neexhibuje laté artem a nenatáčí si promo na Instagram.
Umírající město
Blížící se konec těchto svobodných prostorů je příznakem umírajícího města, které všechno, co nepodléhá logice zisku, vytlačuje pryč. Zahlazuje všechno nonkonformní, co neodpovídá unifikované estetice diktované potřebami uživatelů Airbnb a návštěvníků kaváren připomínajících prodejní expozici IKEA. Namísto Nádražky tedy máme holešovický Vnitroblock, v němž kdokoli neznalý poměrů musí mít pocit, že se nevědomky stal postavou v reklamě na jeden z nabízených produktů. Z kavárny a obchodu s designovým zbožím se má v budoucnu stát prodejna potravin, eventová hala, minipivovar a nezbytné coworkingové centrum. Bývalou tovární halu se snaží její noví provozovatelé maximálně finančně vytěžit a proměnit ji v plně integrovaný hipsterský obchoďák, kde budou návštěvníci trávit co možná nejvíce času a vytvářet komunitu, jejímž tmelem bude sdílená spotřeba.
Pokud lidé nechtějí, aby dál přicházeli o svá oblíbená místa, budou se muset naučit za ně bojovat. Poslední ostrůvky autenticity bychom měli společně bránit, a ne jen poslušně sklánět hlavu.
Osiřelí návštěvníci Unijazzu nemusí tesknit a mohou se vypravit na nedaleký„pop-up market“ Manifesto. Ten vybudovala nezisková organizace reSITE, která si údajně klade za cíl zlepšování městského prostředí, ve spolupráci s vítězkami architektonické soutěže Superstudio. Kontejnerová tržnice vznikla na stavebním pozemku u Masarykova nádraží, kde má investiční skupina Penta postavit monstrózní kancelářský a obchodní komplex Central Business District za deset miliard korun podle návrhu kanceláře zesnulé architektky Zahy Hadid. ReSITE s Pentou se podařilo vytvořit další ne-veřejný ne-prostor, ve kterém se unifikovaný design mísí s okázalou spotřebou vybraných potravin a produktů. Na projektu se podílela také firma Mastercard, která v něm vytvořila „unikátní cashless zónu“, kde je možné platit jen platebními kartami (což je podle ČNB protizákonné). Konzumní zážitek pak doplňuje kulturním programem kino Aero.
Jiným originálním veřejným prostorem ohroženým normalizací je Stalin na Letné, který se primátorka Adriana Krnáčová (ANO) spolu s ředitelem Národní galerie pokoušejí přestavět na centrum současného umění. Projekt vznikl podle opozičních politiků bez architektonické soutěže a s vyloučením veřejnosti i místní reprezentace.
Diktát účelnosti a zisku
Prahu zaplňují zaměnitelné kavárny, restaurace, obchody a kancelářské budovy, které spolu s proudy turistů vytváří z centra místo, jež se pro místní obyvatele stává no-go zónou. Mnozí z nich totiž nemají dostatečný příjem, aby v nich mohli trávit čas, takže se centru vyhýbají. Na dobu, kdy ještě kolem Václavského náměstí běžně bydleli lidé, se jen nostalgicky vzpomíná, stejně jako se bude za pár let vzpomínat na Unijazz. Z města mizí spontaneita a radost a nahrazuje je řád účelnosti a zisku. Pražané jsou oproti obyvatelům ostatních evropských metropolí velmi otrlí a zdá se, že na sobě nechají politiky a developery dříví štípat. Centrum pokorně vyklidili a dál opouští okolní čtvrti, které přestávají být k žití. Stále víc lidí řeší dilema, jestli se z Prahy neodstěhovat úplně, a kladou si otázku, zda jim vyšší ekonomické a kulturní příležitosti stojí za příkoří, která jim město přináší. Na mysl se také vkrádá nepříjemná otázka, jak může až třetina obyvatel Prahy zvažovat volbu ODS s otevřeně výhružným heslem „Splníme vaše očekávání“? Komu není rady, tomu není pomoci.
Jednou z možností, jak tento vývoj zastavit, je zvolit v blížících se volbách strany a hnutí, které dbají o kvalitu veřejného prostoru a mají ucelenou koncepci rozvoje města pro lidi, a nikoli pro zisk. Podmínkou musí být okamžité zastavení privatizace městských nemovitostí, obnova bytového fondu, budování dostupného bydlení a prosazení koncepce ukončování bezdomovectví. Sebeprogresivnější politici a političky ale brzy po zvolení narazí na úzké mantinely vytyčené koaličními partnery a především silnou developerskou lobby. Pokud lidé nechtějí, aby dál přicházeli o svá oblíbená místa, budou se muset naučit za ně bojovat. Poslední ostrůvky autenticity bychom měli společně bránit, a ne jen poslušně sklánět hlavu. Potřebujeme hnutí za právo na město, které bude zapojovat obyvatele čtvrtí postižených gentrifikací, aby společně hledali řešení problémů. Dny práva na město uspořádané Kolektivem 115 i sobotní blokáda v Celetné ulici představují první kroky k jeho vzniku.
Autor je redaktor Alarmu.
Text byl upraven 2.10. v 8.25.