Smrt novinářky. Co se to vlastně děje?

Severobulharské město Ruse leží na Dunaji, na jehož druhém břehu už se nachází Rumunsko. V sobotu kolem půl třetí odpoledne zahlédl náhodný kolemjdoucí u řeky nehybné ženské tělo. Přivolaná policie našla stopy krve, chomáče vlasů, sluchátka, běžeckou botu a po dalších pěti metrech pak v křoví i mrtvé tělo. To patřilo Viktoriji Marinovové, třicetileté bulharské novinářce a člence představenstva lokální televizní stanice TVN. Nedaleko odtud zaparkovala, dala si kávu a pak si šla zaběhat – trénovala na nedělní maraton.

Nejasná role policie

Před smrtí byla velmi pravděpodobně znásilněna, brutálně bita a škrcena. Jeden ze šokovaných vyšetřovatelů se svěřil zpravodajskému webu 24časa, že tak brutální čin za svou dvacetiletou praxi nepamatuje. Policie nyní pracuje se všemi možnými verzemi a souvislost vraždy novinářky s její prací zatím nepotvrdila. Skutečnost, že se na místě činu nenašel mobilní telefon oběti, klíče od auta, brýle a část jejích oděvů, ovšem vede k domněnce, že vražda souvisí s profesním zájmem novinářky. Její kolegové se necítí bezpečně a spekuluje se o tom, že brutální vražda měla být varováním novinářům, kteří rozkrývali zneužívání eurofondů vysokými bulharskými politiky a podnikateli.

Marinovová je již třetím novinářem zavražděným v Evropě za posledních dvanáct měsíců.

Viktorija Marinovová představila 30. září veřejnosti svůj nový pořad s názvem Detektor, v jehož prvním a jediném dílu vedla rozhovory s investigativními novináři Dimitarem Stojanovem (Bivol.bg) a Attilou Birem (z projektu Romania Rise). Týkaly se právě objasňování podvodů s evropskými dotacemi, jimž se oba novináři věnovali. Dva týdny před tím, 13. září, oba novináře zadržela bulharská policie a zabavila jim mobilní telefony. Podle Výboru na ochranu novinářů byli zatčeni ve chvíli, kdy prověřovali možné ničení důkazů nedaleko bulharského města Radomir, 35 kilometrů západně od Sofie. Policie novináře po několika hodinách bez jakéhokoli obvinění zase propustila a na svém webu pak 14. září uvedla, že jen zjišťovala jejich totožnost.

Brutální vražda Marinovové novináře šokovala. Majitel Bivol.bg Asen Jordanov v pondělí řekl agentuře AFP, že má důvěryhodné informace o nebezpečí hrozícím jeho zaměstnancům. Bivol.bg se pak na svém twitterovém účtu pozastavuje mimo jiné nad reakcí české eurokomisařky Věry Jourové, která je podle svých slov šokována brutální vraždou mladé novinářky, je odhodlána důkladně sledovat vyšetřování a nabízí případnou pomoc. Bivol.bg se ale ptá: „Opravdu? Když Viktorija Marinovová odvysílala informace o podvodech s eurofondy, představitelé Unie nijak nereagovali.“ Redakce zároveň odkazuje na svá detailní zjištění ohledně eurofondů, která publikovala na svém webu s tím, že finance končí také u drogových bossů a ruských oligarchů.

Nezávislá žurnalistika je v nebezpečí

Na letošním Indexu svobody tisku, který každoročně sestavují Reportéři bez hranic, se Bulharsko umístilo na 111. místě ze 180 zemí, což je nejnižší skóre ze všech členských zemí EU, a dokonce ještě nižší než u ostatních balkánských zemí. V říjnu roku 2017 protestovaly stovky bulharských novinářů v centru Sofie proti útočným výrokům jednoho z bulharských vicepremiérů Valeriho Simeonova, který obvinil hlavní bulharská média, že proti němu vedou „masivní kampaň“. Reportéři bez hranic také loni zveřejnili své podezření z vražedného spiknutí proti novináři Georgimu Ezekievovi. Bulharští novináři z webu Zov News a internetová stránka Bivol vyšetřovali okruh lidí spojený s obchodem s drogami a pojali podezření, že mají vazby na policii, když odhalili plán zavraždění Ezekieva. Reportérka Marija Dimitrovová pak dostávala výhružné SMS a vzkazy na Facebooku. Případem se loni v červnu zabývala Rada Evropy a bulharská vláda následně sdělila, že se oba novináři mohou obrátit na soud. Nenabídla ale žádnou garanci svobody tisku ani ochrany novinářů.

Organizace OCCRP, sdružující investigativní novináře, uvádí, že Marinovová je již třetím novinářem zavražděným v Evropě za posledních dvanáct měsíců. Loni v říjnu podlehla zraněním po výbuchu nastražené bomby ve svém autě maltská reportérka Daphne Cruanová Galiziová, která upozorňovala na zastrašování a vyhrožování novinářů v tomto ostrovním státě. Letos v únoru byl nedaleko Trnavy zavražděn novinář Ján Kuciak, který se zabýval korupcí a vazbami politiků na mafii, a s ním jeho snoubenka Martina.

Reportéři bez hranic upozorňují, že tradičně bezpečné prostředí pro novináře se v Evropě začalo zhoršovat. Malta se v indexu propadla o 18 míst na 65. místo, Slovensko o 10 míst na 27. příčku. O 11 míst se na 34. příčku propadla také Česká republika. Maďarsko kleslo o dvě místa na 73. pozici. Organizace vidí příčiny těchto propadů mimo jiné v útočné rétorice politiků proti novinářům. Poukazuje i na to, že bývalý slovenský premiér Robert Fico označoval novináře za „špinavé prostitutky“ a „idiotské hyeny“ a že český prezident Zeman na tiskové konferenci představil maketu kalašnikova „na novináře“, které mnohokrát v minulosti označil za hnůj a loni na návštěvě u prezidenta Putina prohlásil, že by měli být likvidováni. Maďarský ministerský předseda Viktor Orbán zase obvinil miliardáře a filantropa Georga Sorose, že dotuje některá vlivná média ve snaze zdiskreditovat Maďarsko v očích mezinárodní veřejnosti, a označil ho za veřejného nepřítele číslo jedna. Situace není lepší ani v Srbsku, kde prezident Aleksandar Vučić běžně obviňuje novináře ze zrady a označuje je za špehy placené ze zahraničí. Albánský premiér Edi Rama zase novináře označuje za „jed“, „šarlatány“ a dokonce i „veřejné nepřátele“.

Politici běžně používají slovní násilí proti novinářům. Jejich výroky jsou často zcela nepodložené, bývají ale zdrojem obav. A špatná atmosféra se neomezuje jen na východní Evropu. K útočné rétorice se uchýlili i političtí vůdci v dalších evropských zemích. V Rakousku obvinil vůdce krajně pravicové populistické strany FPÖ rozhlasovou a televizní stanici ÖRF, že šíří lži. Ve Španělsku novináři čelili slovním útokům, když nepodporovali nezávislost Katalánska. Slovním útokům čelí novináři také ve Francii, v Itálii pak mají někteří žurnalisté kvůli výhružkám smrtí policejní ochranu. Dokonce i ve Velké Británii se zkomplikovaly vztahy politiků a novinářů, zejména v roce 2016, kdy vláda Theresy Mayové prosadila Investigatory Powers Bill (tzv. šmírácký zákon, který vládě dával pravomoc sledovat občany v podobném rozsahu, jako se tomu děje v Rusku nebo v Číně; odborníci se shodují, že jde o případ nejextrémnějšího masového sledování v historii západní demokracie vůbec). A netřeba připomínat, že otevřenou válku s novináři, kteří nepíší podle jeho představ, vede i americký prezident Donald Trump.

Rok 2018

V červnu 2018 oznámili Reportéři bez hranic, že v první polovině roku bylo na celém světě zabito 47 novinářů a pracovníků médií. Převážná většina z nich byla zavražděna. Den poté osmatřicetiletý muž postřílel v redakci Capital Gazzete v americkém městě Annapolis pět lidí, protože nebyl spokojen se článkem, který o něm vyšel v roce 2012. Cítil se být očerněný, ale když se v této věci obrátil na soud, nebyl schopen doložit jediné nepravdivé tvrzení v článku. Přesto pravidelně vyhrožoval novinářům a vydavatel Tom Marquardt na něj v roce 2013 dokonce volal policii.

Loni se kvůli výhružkám obrátil na policii také Ján Kuciak. „Začnu se zajímat, pane Kuciaku, o vaši matku, o vašeho otce, o vaše sourozence, o všechny se začnu zajímat. A budu i o vás zveřejňovat všechno, co o vás najdu. Pane Kuciaku, budete první,“ vyhrožoval mu podnikatel Marián Kočner, o jehož podezřelé aktivity se novinář zajímal. Slovenská policie případ odložila, protože se podle ní nejednalo o trestný čin ani přestupek. Kuciak byl letos v únoru zavražděn spolu se svou snoubenkou a podnikatel Kočner je nyní ve věznici v Leopoldově, podezřelý z toho, že si vraždu objednal. Martin Milan Šimečka z Denníku N upozorňuje, že „Kočner se znal téměř s každým politikem. Unikal vězení, protože podplácel soudce i policii, měl styky s politiky, které zřejmě také podplácel. Někteří politici si od něj koupili byty, s Ficem byli sousedi. Dávno měl být ve vězení, ale byl chráněn politiky.“

Od začátku roku k dnešnímu datu už zemřelo kvůli výkonu své práce nebo při ní 64 pracovníků médií, z toho 59 novinářů. Zdaleka nešlo jen o válečné zóny, ale i o místa, kde by se měl každý cítit bezpečně. Motivem vražd byla jejich „nepohodlnost“. Jejich posláním je totiž ověřovat informace, nikoli jen citovat pár protichůdných tvrzení. Novináři stále plní nezastupitelnou roli hlídacího psa a žádná svobodná společnost se bez nich neobejde. Občas by se snad mohlo zdát, že ztrácejí odvahu, jenže pak se objeví případ Jána Kuciaka nebo Viktorije Marinovové a člověk zase vidí tu kuráž a neústupnost, bez kterých novinařinu dělat nejde.

„Vzdáváme hold odvaze téhle novinářky. Jediné, která byla dost statečná na to, aby promluvila o podvodech s eurofondy do éteru,“ komentoval práci Viktorije Marinovové Atanas Čobanov, spoluzakladatel serveru Bivol. Další kolegové ji popisují jako „mimořádně disciplinovanou, ambiciózní, vždy pohlcenou tím, co dělala, a jako člověka s extrémním smyslem pro spravedlnost“. Zatím nevíme, jestli musela zemřít, protože byla nepohodlná mocným, ale víme, že odvahu k tomu měla. Díky za ni.

Autorka je datová novinářka a analytička.

Pietní akt za zavražděnou Viktoriji Marinovovou se uskuteční dnes, v úterý 9. října, od 18 hodin před Bulharskou ambasádou v Praze.