Letošní komunální volby byly ve znamení ústupu některých tradičních politických stran. Jednou z nich – tou, která dopadla vlastně nejhůře – je ČSSD. Celkově ztratila polovinu všech mandátů. Druhá na pomyslném chvostu skončila KSČM, která celkově přišla o 1094 křesel. Ztrátu také zaznamenala TOP 09 (384 mandátů) a KDU-ČSL (351 mandátů), která ale i tak zůstává v komunální politice silná. Bodovali naopak nezávislí kandidáti, tedy ti bez stranické příslušnosti. Oproti minulým volbám jich získalo mandát o 2905 víc.
Hnutí ANO víceméně udrželo svůj celkový počet mandátů a zvítězilo prakticky v každém větším městě od Plzně po Zlín. Jako důležitou výhru si ANO může připsat například výsledek v Brně a zejména Ostravě. Tyto dvě jejich bašty mají každopádně jednu věc společnou, a sice celkem schopné primátory (Macura a Vokřál), kterým se v minulým obdobích podařilo získat důvěru místních. Sledovat ale můžeme ještě jiný trend než jen úpadek tradičních stran. Je jím nárůst vlivu různých lokálních hnutí. Jedním z míst, kde úspěšně kandidují místní sdružení, je Most.
Most jako laboratoř
V Mostě byl předvolební boj velmi tvrdý a situace místy působila dojmem, že kdo si pořádně neušpiní ruce, nemá šanci vyhrát. Boj o hlasy voličů se vyznačoval vpravdě pokleslými praktikami, mezi něž patří například vydávání časopisu parazitujícího na jménu radničního periodika (Mosteckých listů), jehož náplní bylo vyřizování si účtů s politickou konkurencí. Šlo o „noviny“ Mostecký list, který chodil před volbami Mostečanům zdarma do schránek a jehož obsah vytvářel Radek Petržílka, blízký Sdružení Mostečané Mostu (SMM), či naopak tři dny před volbami vydaný výtisk nesoucí název „Náš Krušnohor“, jež se naopak snažil tvářit jako časopis místního bytového družstva, které je s výše uvedeným politickým sdružením pevně spjato a o kterém se dá s nadsázkou říci, že je jeho odloučeným pracovištěm.
Ukázalo se, že rozdmýchávání nenávisti není zaručeným receptem na úspěch ani v tak deprivované oblasti, jako jsou severní Čechy.
Pokud jde o plakát na mosteckém obchodním domě Prior, na kterém SMM nabízí výstavbu vesnice pro lůzu nebo plakát referující o „havěti, na kterou běžné prostředky nestačí“, kvůli kterému bylo na onu stranu již podáno trestní oznámení, dá se říct, že se stále ještě jednalo o ty jemnější z praktik, které Mostecko zažívá.
Volební výsledky zde v každém případě přinesly několik pozitivních překvapení. Jedním z nich je fakt, že zdejší lidé zřejmě opravdu nechtějí nikoho deratizovat, jak k tomu vybízela Otevřená radnice pro Most, která ve výsledku neobdržela ani jediný mandát, jakkoliv se její dvojka na kandidátce (Kamil Novotný) snažila emotivně burcovat potenciální elektorát slovy, která spíše než na pole veřejného politického klání patří do pouliční bitky. Řekněme, že jeho slova jsou jakýmsi symbolickým vyjádřením toho, jak je na severu komunální politika mnohdy pojímána.
Stejně tak potěšující zprávou je, že ani nabídka odsunu sociálně slabých občanů v plechových kontejnerech do „vesnice pro lůzu“ nevedla ke zvýšení počtu mandátů navrhovatele této zhůvěřilosti. Naopak, Sdružení Mostečané Mostu v těchto volbách utržilo o dva mandáty méně než v roce 2014. Rozdmýchávání nenávisti tedy evidentně není zaručeným receptem na úspěch ani v tak deprivované oblasti, jako jsou severní Čechy. Na druhou stranu kampaň některých místních stran obsahuje dostatek rasismu na to, aby tu neměla šanci uspět Okamurova SPD. Mostecko má evidentně svých rasistů dost, vedle kterých ti Tomiovi vypadají jako dorost v zácviku. Jinými slovy: přece si mostečtí politici nebudou do města pouštět přespolní, když si na strunu nenávisti umí velmi dobře zabrnkat sami.
Občané Mostu však ukázali, že ne každý z nich je ochoten naskočit na nenávistnou rétoriku, která kromě zvýšení občanského napětí nemá šanci přinést žádná smysluplná řešení.
Nerovný benefit Pirátů a Zelených
Pozitivním překvapením komunálních voleb na Mostecku je společná kandidatura Pirátů a Zelených. Zatímco Piráti zde měli premiéru, Zelení měli za sebou už několik neúspěšných kandidatur, přičemž jejich poslední úspěch je datován do let 1990 (sedm mandátů) a 1998, kdy získali mandát jediný (Jana Fořtová). Kandidátka byla pečlivě poskládána tak, aby se kandidáti obou stran střídali (každý lichý byl Pirát, každý sudý Zelený). Předpokladem tedy bylo, že pokud společná kandidátka získá alespoň dva mandáty, dostanou se do zastupitelstva zástupci obou stran. Výsledkem však je, že všechny čtyři mandáty získali zástupci Zelených. Mostečtí voliči patrně ne vždy udělovali křížek pouze celé straně, ale využívali systém, který jim umožňuje křížkování napříč kandidátkami a zvolili si tváře, které již léta znají (Prošek, Kraus, Končel, Hrubeš).
Piráti si tak mohou klást otázku, zda svou popularitou získanou v posledních parlamentních volbách vlastně jen nepomohli Zeleným překročit pětiprocentní kvorum a mosteckým voličům vybrat si zelené zástupce, které na magistrátu chtějí. Za pozornost stojí, že všechny Piráty včetně jejich lídra „přeskákali“ zástupci Zelených i ze zadních pozic – lékař Petr Končel ze 14. a herec Jiří Kraus z 10. místa.
V každém případě by z tohoto výsledku neměl v řadách Pirátů převažovat negativní pocit, neboť fakt, že se na magistrát dostali pouze Zelení, neznamená, že nebudou prosazovat pirátskou politiku. Naopak, program byl vytvářen společně a jen pokračování těsné spolupráce může Mostu přinést něco pozitivního. Ostatně z dnešní fotky, která zachycuje lídra Adama Komendu se zvolenými Zelenými nad přípravou strategie pro povolební vyjednávání dává tušit, že ve společném úsilí budou pokračovat.
Jako úspěch si společná kandidátka Pirátů a Zelených každopádně může připsat také fakt, že ve volbě předběhla etablované strany jako ODS, KSČM či ČSSD.
Kudy dál?
Otázkou ovšem zůstává podoba budoucí koalice na mosteckém magistrátu. Vítězný ProMOST pravděpodobně nebude vládnout spolu se svým hlavním oponentem, Sdružením Mostečané Mostu, se kterým má za sebou bohatou minulost sporů a nejrůznějších intrik. Co se hnutí ANO týče, s tím si ProMOST spolupráci vyzkoušel již v minulém volebním období, jejich koalice se však rozpadla už po jednom roce. Další možností by mohlo být oslovení Pirátů a Zelených v kombinaci s některou další stranou, která také získala menší počet mandátů (např. ODS), a vytvořit tak těsnou většinu. Otázkou však je, zda vítězné hnutí bude chtít brát do klubu Piráty a Zelené, kteří mají v programu mimo jiné rozklikávací veřejný rozpočet a veřejný územní plán, takže se dá předpokládat, že by se svými požadavky a hodnotami nemuseli být zcela konformními a pohodlnými partnery.
Možností k sestavení většiny má ale hnutí ProMost více a je možné, že Piráti a Zelení ještě budou oním pomyslným jazýčkem na vahách. Pokud ne, doufejme, že budou alespoň výrazným opozičním hlasem a že se budou snažit na stůl přinášet nová, dosud ignorovaná témata nebo nová řešení témat starých. Pirátsko-zelený program přece jen skýtá přístupy, které mají místnímu okresu potenciál pomoci – například prostupné sociální bydlení, architektonické soutěže či podporu nových trendů ve vzdělávání a výuky kritického myšlení. Vzhledem k tomu, že Most byl opět městem s takřka nejnižší volební účastí (ještě hůř na tom byl sousední Litvínov), jeví se důraz na nové trendy ve vzdělávání jako krok správným směrem.
Autor vystudoval sociologii se zaměřením na tvorbu veřejné politiky. Pracuje jako projektový koordinátor v Mostě.