Foto Ben Skála, Benfoto
„Neznám pravicovější dámy, než je paní Schillerová a paní Maxová. Pan Fiala říká, že my jsme levicová strana. To je úplná blbost.“ Těmito slovy začal svůj projev premiér Andrej Babiš. „A že mám já sociální cítění? No ano, mám. Mně volají babičky a děkují mi, že jim zvedám důchody, děkují mi za to jízdné, oni teď můžou ty babičky jezdit na Šumavu třeba třikrát do roka, a ne jednou jako předtím,“ pokračoval. Stihl říct to, že ho „baví“, jak se média, odborníci i komentátoři navážejí do jejich kampaně a že on bude klidně zvedat telefony i těch, kteří ho nemají rádi. „Já jsem premiér této země a jsem premiér všech.“ Během pár minut dokázal Andrej Babiš ukázat, v čem všem je jeho síla: umí se pochválit, vytvořit image disidenta, který jde proti všem. Také se naváží do těch, kteří ho nemají rádi, ale láskyplně: jako kárající strejda. Ale Babiš toho včera ukázal ještě mnohem víc: pochvala Kuberovi, Čunkovi, vyseknutí poklony libereckému šéfovi Starostů a nezávislých (STAN) Martinu Půtovi. Dokonce proběhla i umírněná kritika dovnitř vlastní pražské buňky. Tam totiž ANO rozhodně nemá co slavit.
Praha ve střetu generací
Ačkoli Petr Stuchlík nepřinesl jako lídr pražského ANO kýžený výsledek, Babiš se ho nadále zastává. Co jiného má taky dělat, jednou si ho vybral, a i když Stuchlíka přeskákala dvojka i trojka kandidátky, Babiš musí umět zachovat dekorum. A to navzdory tomu, že ho za řadu rozhodnutí kritizuje Ivan Pilný, bývalý ministr financí v Sobotkově vládě a autor několika extrémně asociálních nápadů, který – jak sám uvedl – by nejraději vládnul s ODS.
Napětí mezi konzervativní a liberální politikou v Česku roste. A zvětšuje se i propast mezi periferií a centrem.
Koneckonců šance, že se ANO nakonec udrží u moci v Praze, tu stále ještě je. Všechno bude záviset na Jiřím Pospíšilovi a také na tom, jestli oblíbený starosta Prahy 7 Jan Čižinský bude ochotný nekumulovat funkce, jak to po něm žádají Piráti. V Praze se totiž na magistrát dostalo jen pět stran – vedle ANO to jsou ještě Piráti, ODS, překvapivě silná Praha sobě a právě koalice TOP 09 a dalších menších uskupení, které Pospíšil vede. Praha se tak stala poslední baštou této strany, která ve většině volebních obvodů ani nekandidovala. Hluboko pod pětiprocentní hranicí skončila pražská sociální demokracie, mimochodem právě ta buňka, která tlačila Jana Hamáčka do křesla předsedy strany. Na tiskovce ČSSD to vypadalo jako na pohřbu, sociální demokraté byli totiž slabší než SPD a poprvé v historii nezasednou jejich kandidáti v zastupitelstvu hlavního města Prahy.
V jednom z rozhovorů pro ČT24 vyjádřil Jiří Pospíšil radost nad tím, že TOP 09 může nést v Praze prapor pravicové politiky. Bývalý člen ODS si pro tvorbu koalice nechává otevřené dveře a bude hodně důležité, jestli se nakonec přikloní ke svým bývalým spolustraníkům, nebo zda se bude držet své kritiky ODS a ANO. Na tiskové konferenci oznámil, že ještě v noci započne jejich koalice jednání s Janem Čižinským, který vytrvale odmítá koalici s ANO i ODS. Oslovení k vyjednávání přišlo už i od Pirátů.
Volby v Praze byly do jisté míry referendem o minulosti a budoucnosti. ODS i ANO, jakkoli se proti sobě tyto dva subjekty vymezují, jsou de facto podobnými stranami, jen se jejich program odehrával v jiných časových horizontech. Nutno říct, že pražští voliči a voličky jsou milostiví: odpustit ODS během jediného volebního období všechno, čeho se na hlavním městě na hlavním městě v minulosti dopustila, to nedokáže jen tak někdo. Byla to právě Bémova bezohledná éra, která dala mimo jiné vyrůst alternativním politickým subjektům, mezi něž určitě patří jak Piráti, tak Praha sobě. Spor o hlavní město je tak i sporem o charakter Prahy, o to, jestli se vrátí dryjáčnická devadesátá a nultá léta, nebo postideologický vítr let minulých. Je také charakteristické, že s deklarovanou levicí se už v hlavním městě nepočítá.
Modro-modrý senát
Jestliže Jan Hamáček nemluvil o volbách komunálních jako o debaklu, volby senátní kriticky zhodnotit musel. ČSSD bojovala o třináct křesel a je jasné, že většinu z nich prostě neobhájí. Už v průběhu sčítání se různí členové strany vyjadřovali v tom smyslu, že fenomenální by bylo pět senátorských křesel. Hamáček sám eufemisticky mluvil o tom, že nikdo letos nečekal „oranžové tsunami“. To má sice pravdu, ale tvářit se u toho, že se ČSSD odráží ode dna, není možná ta nejlepší strategie.
Těžko si vzpomenout, kdy měli sociální demokraté méně zapamatovatelného lídra. V saku a modré košili podobné pyžamu působil „starý mladý“ Hamáček jako člověk z úplně jiné planety. Zvláště vedle předsedů jiných stran, Babišem počínaje a Okamurou nebo Bartošem konče, vypadá šéf sociálních demokratů jako někdo, kdo se do politiky dostal omylem.
Senát letos ovládly ANO a ODS. Když opomeneme matadory typu Jiřího Čunka kterému se podařilo dostat do senátu hned v prvním kole (získal přes padesát procent hlasů), byli to právě kandidáti ANO a ODS, kdo se nejčastěji probojoval do druhého kola. Velký úspěch zaznamenali také neúspěšní prezidentští kandidáti, kteří prozíravě kandidovali všichni v Praze. Nejlépe z nich dopadl Jiří Drahoš, který byl také zvolen v prvním kole. Vysokého procentuálního zisku dosáhli i Pavel Fischer a Marek Hilšer a do druhého kola postoupili tři kandidáti Pirátů, byť Libor Michálek skončil druhý s velkým odstupem.
V řadě obvodů se tak uskuteční modrý souboj – mezi ANO a ODS. Občanští demokraté postavili osmnáct kandidátů do Senátu a jedenáct z nich se dostalo do druhého kola. Matador pravicové politiky Kubera se málem dostal z prvního kola. Znovu se potvrzuje, že občanští demokraté dokázali vstát z mrtvých – a můžou za to děkovat hlavně svému předsedovi. Jako by nevadilo, že ODS se ve většině krajů spojila s Ivem Valentou, jako by nevadilo, že v Praze byla její kampaň zaměnitelná s kampaní SPD. „Pan profesor Fiala“, který to ve svém Brně pořád hrál liberálně a evropsky a podpořil senátního kandidáta Mikuláše Beka (rektor Masarykovy univerzity) spolu se Zelenými, TOP 09 a STAN, dokáže v pravicových voličích vzbuzovat dojem, že je příjemnější verzí Václava Klause. „Politika poctivé práce a poctivých řešení po těchto výsledcích posílí,“ uvedl Fiala na tiskové konferenci. „Musím teď pozdravit kolegy v Brně. Tam jsme dosáhli o deset procent lepšího výsledku než před lety,“ dodal Fiala. Ještě stihl říct, že ODS tvoří jedinou autentickou pravicovou alternativu proti „silně levicovému hnutí ANO“. V druhém největším městě republiky kandidovala ODS společně se Svobodnými.
Brno nebude Žít Brno ani městský liberalismus
Krátce poté, co se na tiskové konferenci ODS Petr Fiala tvrdě vymezil proti ANO s prohlášením, že se jedná o „levicové hnutí“ (řekl to dokonce dvakrát za sebou), a několik desítek minut po tiskovce Andreje Babiše, který za „levici“ označil zase ODS, se v živém vstupu z Brna přihlásil místopředseda ANO Petr Vokřál a prohlásil, že by nejraději šel do koalice s ODS. Fiala i Babiš by se tak klidně mohli shodnout na tom, že v Brně bude vlastně levicový magistrát. Jediná sociální a demokratická strana v Brně v ní ale nebude. Satirické a protestní hnutí, které před čtyřmi lety šokovalo svým suverénním vstupem do brněnské politiky, se do magistrátu už nedostalo.
Nad pět procent se nedostali ani Zelení. Znovu se prokázalo, že pro komunální politiku je také podstatné spojování stran: povedlo se to v Praze, a nepovedlo se to v Brně, kde by jinak, jak správně uvedl sociolog Daniel Prokop ve speciálu ČT24, který byl mimochodem tvořen výhradně muži, mohli TOP 09, STAN, Žít Brno a Zelení tvořit vládnoucí sílu. Nakonec ale všichni čtyři vypadli a na brněnskou radnici se s velkou převahou dostalo ANO, ODS a daleko za nimi lidovci, Piráti, sociální demokraté a překvapivě i SPD. Je tak zjevné, že pověst Brna jako liberálního města končí. Hrát se bude také o osudy zásadních projektů, které prosazovalo právě Žít Brno, především o Rapid Re-Housing, který dokázal změnit českou debatu o řešení bezdomovectví. Pokud ale koalici utvoří Vokřál s ODS, nebude už na sociální projekty žádný ideový prostor – třebaže zrovna brněnský primátor patřil k tomu nejliberálnějšímu křídlu Babišova hnutí. Jeden z nejzásadnějších projektů polistopadové politiky, který získal řadu ocenění, tak zanikne a bude to největší vítězství pravice a vlastně i politiky jinak neúspěšných Slušných lidí v Brně.
Letošní komunální volby a doplňující volby do Senátu částečně kopírují nálady a poryvy na úrovni celostátní politiky. Jen nejvíce mandátů v zastupitelstvech získali různí lidé z různých hnutí, kteří se třeba v uplynulých letech osvědčili. Z toho těží hlavně Starostové a nezávislí, kteří potvrzují svou komunální sílu. Vedle nich a zástupu nezávislých kandidátů je jednoznačným vítězem ODS: bere si zpět Senát a navzdory tomu, že komunální volby pro ODS nedopadly výrazněji lépe než před čtyřmi lety, dokážou občanští demokraté vzbuzovat dojem, že jsou v plné síle zpět.
ANO, řečeno s Václavem Klausem, slaví nevýhru: dál pokračuje s přebíráním elektorátu sociálním demokratům, kteří se absolutní neschopností nastolovat zajímavá témata a zbavit se strašáků minulosti úspěšně prokopávají k zapomnění. Dobře to jde vidět třeba v Ostravě, kde ANO „udělalo“ nadstandardní výsledek. Na druhou stranu je vidět, že ztracená Praha a nepříliš velké naděje v Senátu Babiše rozčilují a trápí. Stabilního výsledku dosáhli také Piráti; jejich celostátní popularita se odrazila i na lokální úrovni. Zelení sice udrželi některé radnice, ale obecně postupně mizí z české politické mapy. Je paradoxní, že se ztrácí hlavně z největších měst, ale jinde, například v Ústí nad Labem, stále ještě představují alternativu pro progresivní liberální voliče. S Piráty často jedinou.
Relativně úspěšní byli lidovci, i když oproti posledním volbám si pohoršili. Naopak očekávání svého předsedy (jakkoli tvrdí opak) nesplnilo SPD. Se sto padesáti pěti zástupci po celé republice není co slavit. Frustrované voliče v komunálu můžou oslovovat jiní – a že je jich dost.
ČSSD jako synonymum neúspěchu
Napětí mezi konzervativní a liberální politikou v Česku roste. A zvětšuje se i propast mezi periferií a centrem. Skoro žádná větší strana už nehájí klasická témata, naopak jsme mohli sledoval další nárůst xenofobní politiky a postupný obrat k nacionalismu a konzervatismu. Sociální témata jsou traktována skoro výhradně rasisticky a způsobem vedoucím k dalšímu vylučování těch, kteří jsou i na nejvyšší politické úrovni – třeba prezidentem Zemanem – označováni za viníky všech problémů.
Těžko říct, jaké vzniknou v obcích koalice a jak dopadnou druhá kola senátních voleb. Jedno je ale jisté: tyto volby ještě prohloubily trendy, nastolené jednak parlamentními, jednak prezidentskými volbami. Navzdory tomu, že se o Česku dlouhodobě mluví jako o levicovější zemi, žádná levice tu není. Navíc, jak ukázalo přehazování termínů „levicové hnutí“ či „levicová strana“ Babišem a Fialou a jejich panika z toho, že by vůbec mohli být s levicí spojováni, je dnes levicovost synonymem neúspěchu a nepřijatelnosti. Nikdo se k ní nechce hlásit. Poděkovat za to můžeme především sociální demokracii: během posledních let ze sebe totiž zvládla udělat fackovacího panáka, kterého stejnou měrou ponižuje Babiš i Zeman. Zatím to sociální demokraty stálo skoro polovinu senátorů a tisíc šest set mandátů v zastupitelstvech. A je evidentní, že od Hamáčka a jeho party se žádné katarze nedočkáme. A raději ji ani nechtějme.
Autorka je redaktorka Alarmu.