Ode dneška za měsíc to bude pět let, co jsem začal dělat zahraničního reportéra. Z hlediska práce v médiích to byl pro začínajícího novináře začátek doby temna. Peníze z reklamy, dříve hlavního způsobu financování nezávislých médií, tenkrát začali pomalu vysávat internetoví giganti. Ti se neradi dělí o příjmy a média v důsledku nedostatku financí postupně přebírali lidé s politickými ambicemi. Novinářem jsem se stal ve stejné době, kdy Babiš koupil Mafru.
Pro tyhle lidi končí smysl média tam, kde končí jeho mocenský potenciál. Nezávislí novináři, kteří se s tím nechtěli smířit, založili spoustu malých médií, která se musela dělit o malý zbytek peněz z grantů a z kapes několika málo dárců. Protože na kvalitu nebylo a něčím se stránky plnit musely, prosadil se jako hlavní formát rozhovor a komentář. Minimální náklady, nižší náročnost na publikum, ale zároveň dost omezená možnost dozvědět se něco nového. Místo toho se objevila možnost zareagovat prostým hejtem nebo utvrzením ve vlastní pravdě, čímž se také získává nejvíc sdílení.
Najednou Rusko anektovalo Krym. Pak začala válka na Ukrajině a jen o rok později přišla migrační krize vyvolaná válkou v Sýrii a Iráku. Česká mediální scéna (a zdaleka nejen česká) se v tu chvíli ocitla naprosto bez prostředků dokonce i na nezávislé domácí reportáže a analytické materiály. Zaplatit někomu kontinuální práci v zahraničí se stalo pro naprostou většinu médií nedostupným luxusem. Pro ty vlastněné lidmi jako Babiš snad i nepříjemnou zbytečností. Strach většiny lidí z něčeho vzdáleného a nejasného uvolňuje prostor k nerušenému prosazování vlastních zájmů ve věcech blízkých a konkrétních.
[better-ads type=’banner‘ banner=’38427′]
V době, kdy polovinu lidí zachvátila panika z rozpínavosti Ruska a krátce nato druhou polovinu panika z muslimských uprchlíků, tu tak nebyl prakticky nikdo, kdo by mohl říct: „Nebojte se, jsme na místě, pracujeme na tom a vysvětlíme vám, co se děje.“ Bylo by skvělé mít na místě levičáka, liberálku, konzervativce, každého pro své publikum. Rozdílné interpretace skutečnosti, ale sdílená fakta. Ne agenturní informování z Reuters, tvořené pro globální debatu s těžištěm na Západě, nebo ITAR-TASS pro potřeby ruského státu.
Když jsem začal jako novinář pokrývat válku na Ukrajině, nejvíc mi chyběl někdo v mém věku, kdo by se mnou sdílel ambice a s kým bych se mohl hecovat k lepším výkonům. Lidí v mém věku tam bylo plno, ale dělali v nevládních organizacích jako OBSE nebo Člověk v tísni. Dost z nich sice chtělo dělat žurnalistiku a přinášet informace z první ruky do Česka, ale nebylo jak jejich práci zaplatit. Média nové lidi nebrala. Já jsem si mohl tenkrát dovolit začít psát, protože mi zbylo hodně peněz ze stipendia, které jsem měl od EU, když jsem studoval na Krymu. Jinak bylo novinářské prostředí děsně pusté.
Ten stejný pocit jsem měl vlastně celých pět let. Pracoval jsem reportážích ze zahraniční, což je profese, ve které zbylo už jen několik lidí, a ti si svou pozici udrželi ještě z dob, kdy peníze v redakcích byly. Ostatní si cesty platí ze svého, takže se práci nemohou věnovat naplno. A ti, kteří u toho vydrželi, se poslední dobou začali propadat do depresí, protože materiály bere stále méně redakcí za pořád menší peníze.
Je to hrozný pocit, když má člověk otevřené oči a vidí, že na domácích tématech záleží čím dál méně a zároveň s tím se propadá i zájem médií o zahraničí. Dění v České republice je do velké míry výsledkem trendů na mezinárodní scéně. Snaha pochopit události v desetimilionové zemi bez znalosti zahraničního kontextu je marná. Zásadní témata dneška totiž nejsou lokální: daňové ráje, rozevírající se nůžky mezi chudými a bohatými, migrace i stále palčivější klimatické změny.
Před rokem a půl jsme se rozhodli s Anetou Václavíkovou založit Voxpot, který se bude orientovat výlučně na mezinárodní kontext a bude do něj domácí dění zasazovat. Ani kdybychom chtěli, nemohli bychom se spojit s žádným větším mediálním domem. Když totiž někomu v médiích řeknete, že na kvalitní reportáž ze zahraničí potřebujete často víc než sto tisíc korun, tak se na vás budou všichni dívat jako na blázny. Peníze jdou všude primárně do domácího zpravodajství a zahraniční dění prý čtenáře nezajímá.
Chtěli bychom ve Voxpotu dát prostor nové generaci lidí, které zajímá svět a kteří chtějí přinášet kvalitní reportáže. Protože když ve světě máme lidi, jež známe a jimž věříme, můžeme se připravit na to, co přichází.
A potřebujeme k tomu vás. Hledáme i další způsoby financování, ale v začátcích se neobejdeme bez vaší podpory. Slibujeme, že když do toho půjdete s námi, vytvoříme něco revolučního. Médium, které se na Česko dívá právě z perspektivy světa. Pojďme to zkusit. Přišel čas zajímat se o svět.
Voxpot můžete podpořit zde.
Autor je šéfredaktor Voxpotu.