Vesselův arkadský soundtrack brexitové Británie

Producent Vessel se na nové desce vypořádává s atmosférou Británie po Brexitu. Vychází především z čím dál intenzivnějšího pocitu bezcílnosti.

BristolskĂ˝ Vessel (aka Sebastian Gainsborough) stihl za svou sedmiletou kariĂ©ru vydat nespoÄŤet EPÄŤek, podepsat smlouvu s renomovanĂ˝m labelem Tri Angle a vypustit tĹ™i dlouhohrajĂ­cĂ­ alba. Novinka Queen of Golden Dogs je ještÄ› odvážnÄ›jší a pĹ™ekvapivÄ›jší neĹľ všechny pĹ™edchozĂ­ a zaĹ™azuje se mezi nejzajĂ­mavÄ›jší hudebnĂ­ poÄŤiny letošnĂ­ho roku.

„JedinĂ©, ÄŤeho se vĹľdy snažím pĹ™i tvorbÄ› dosáhnout, je, abych se cĂ­til tak nÄ›jak divnÄ›,“ říkal Gainsborough v nedávnĂ©m rozhovoru pro hudebnĂ­ portál London in Stereo. MĹŻĹľe to znĂ­t jako patetickĂ© klišé, kterĂ˝m by mohl sám sebe popsat kaĹľdĂ˝ druhĂ˝ náctiletĂ˝ bedroom producent. Vesselovi ale nenĂ­ těžkĂ© tento banálnĂ­ popis tvĹŻrÄŤĂ­ metody věřit. Jeho pĹ™edposlednĂ­ deska Punish, Honey oscilovala mezi estetikou osmdesátkovĂ©ho industriálu a nejÄŤerstvÄ›jšími trendy undergroundovĂ© post-klubovĂ© elektroniky – a to vše za vyuĹľitĂ­ arzenálu DIY hudebnĂ­ch nástrojĹŻ, jejichĹľ vĂ˝robou je posedlĂ˝. VĂ˝voj, kterĂ˝m jeho autorskĂ˝ jazyk za poslednĂ­ ÄŤtyĹ™i roky prošel, je takĹ™ka neuvěřitelnĂ˝, a jakkoliv se v nÄ›m pořád dajĂ­ rozeznat estetická vĂ˝chodiska, za kterĂ˝mi si bristolskĂ˝ producent stojĂ­ po celou kariĂ©ru, jen těžko se u poslechu ÄŤerstvĂ© desky zbavĂ­me pocitu, Ĺľe prohlášenĂ­ o divnĂ˝ch stavech pĹ™i tvorbÄ› daleko pĹ™ekraÄŤujĂ­ pouhĂ© lacinĂ© PR.

Vesselovi se jakoby zázrakem daří celĂ˝ prapodivnĂ˝ mix ukoÄŤĂ­rovat a i ve slabších momentech se vyhĂ˝bá nejpravdÄ›podobnÄ›jšímu vĂ˝sledku takto rozkroÄŤenĂ©ho projektu – nabubĹ™elĂ©mu a nudnĂ©mu patosu.

VydánĂ­ desky ale provázejĂ­ i další proklamace, kterĂ© jako by vypadly z marketingovĂ© příruÄŤky „ÚspěšnĂ© album rozervanĂ©ho tvĹŻrce“. Deska Queen of Golden Dogs vznikala v samotÄ› rurálnĂ­ho Walesu, kam se Gainsborough na rok a pĹŻl pĹ™estÄ›hoval. OdlouÄŤenĂ­ a osamÄ›nĂ­ jsou tropy starĂ© jako pop sám. UĹľ od ĂşspÄ›chu velkĂ˝ch hvÄ›zd romantickĂ©ho hnutĂ­ 19. stoletĂ­ hudebnĂ­ svÄ›t vĂ­, Ĺľe právÄ› v samotÄ› nacházĂ­ umÄ›lec tváří v tvář nekoneÄŤnĂ©mu vypÄ›tĂ­ opravdovĂ© a dokonalĂ© soustĹ™edÄ›nĂ­, jĂ­mĹľ konfrontuje veškerĂ© svĂ© vnitĹ™nĂ­ dĂ©mony, a dává tak vzniknout unikátnĂ­mu dĂ­lu. Vesselovi se ale tento narativ daří pomÄ›rnÄ› ĂşspěšnÄ› podkopávat. A to i dĂ­ky velmi evidentnĂ­ schopnosti sebereflexe, sofistikovanĂ©mu, i kdyĹľ nenápadnĂ©mu zkoumánĂ­ rĹŻznĂ˝ch identit a v neposlednĂ­ Ĺ™adÄ› svĂ˝m producentskĂ˝m perfekcionismem.

Tradice a futurismus

Album je formálnÄ› stavÄ›no v jasnÄ› kontrastnĂ­ch blocĂ­ch, kterĂ© ve svĂ˝ch krajnĂ­ch polohách oscilujĂ­ mezi kĹ™ehkĂ˝mi ohlasy renesanÄŤnĂ­ a baroknĂ­ polyfonie a nekompromisnĂ­mi klubovĂ˝mi bangery. MĂ­sty pĹ™ipomĂ­ná VesselĹŻv zvuk a melodická citlivost mistra post-internetovĂ© elektroniky Oneohtrixe Point Never. Odvaha, se kterou bourá zaĹľitĂ© konvence jakĂ©hokoliv z ĹľĂˇnrĹŻ, kterĂ© na desce mĹŻĹľeme zaslechnout, ale vĂ­c neĹľ Lopatina pĹ™ipomĂ­ná Ganisboroughova krajana, liverpoolskĂ©ho avantgardnĂ­ho skladatele Jonathana Heringa. Ten bÄ›hem hledánĂ­ vlastnĂ­ho autorskĂ©ho jazyka dospÄ›l k neumÄ›telskĂ©, intuitivnÄ› mikrotonálnĂ­ dekonstrukci tradice západnĂ­ vokálnĂ­ hudby. Vessel jde ale ještÄ› dál, ze sofistikovanÄ› vystavÄ›nĂ˝ch vĂ­cehlasĹŻ dÄ›lá saturacĂ­ kĹ™ivek Ĺ™ezavĂ˝ synťák (track Torno-me eles e nau-e (For Remedios)), kterĂ˝ záhy pĹ™eruší tĹ™eba cembalo nebo extatická bicĂ­ smyÄŤka.

PropojovánĂ­ vysokĂ©, umÄ›leckĂ© západnĂ­ hudby a klubovĂ©ho experimentu je jeden z nejběžnÄ›jších hudebnÄ›-publicistickĂ˝ch (a koneckoncĹŻ v mnoha ohledech i hudebnickĂ˝ch) stereotypĹŻ. Vesselovi se ale daří nezĹŻstávat u formálnĂ­ho exhibicionismu a pocit nejistoty, kterĂ˝ promlouvá z jeho futuristickĂ˝ch struktur ukotvenĂ˝ch v hudebnĂ­ historii, má ambice vyprávÄ›t velkĂ© osobnĂ­ i spoleÄŤenskĂ© příbÄ›hy. KaĹľdou ze skladeb provázĂ­ enigmatická dedikace, která nám dává buÄŹ jeden z moĹľnĂ˝ch klĂ­ÄŤĹŻ ÄŤtenĂ­ mimohudebnĂ­ho obsahu, jindy zase vyvolává jen těžko popsatelnĂ˝ pocit osobnĂ­ zpovÄ›di autora. NejÄŤitelnÄ›jší je v tomto ohledu tĹ™etĂ­ track desky, nazvanĂ˝ Argo (For Maggie). Jde o jasnĂ˝ odkaz na knihu The Argonauts americkĂ© spisovatelky Maggie Nelson. Alegorii IásĂłnova Arga, lodi, která zĹŻstala po vĂ˝mÄ›nÄ› všech svĂ˝ch částĂ­ stejná, používá Nelson jako odrazovĂ˝ mĹŻstek k popsánĂ­ pocitĹŻ z promÄ›ny svĂ©ho genderfluidnĂ­ho partnera. AbrazivnĂ­ struktury, jejichĹľ detaily se na ploše pÄ›ti minut skladby neustále mÄ›nĂ­, udrĹľujĂ­ posluchaÄŤe v neutuchajĂ­cĂ­m napÄ›tĂ­ a v nejextatiÄŤtÄ›jších polohách pĹ™ipomĂ­najĂ­ afektovanou verzi akuzmatickĂ© kompozice druhĂ© poloviny dvacátĂ©ho stoletĂ­.

HrdĂ˝ Albion a hledánĂ­ hudebnĂ­ Arkádie

Vessel se pomocĂ­ tĂ©to i dalších alegoriĂ­ vyrovnává mimo jinĂ© i se zeitgeistem Británie po hlasovánĂ­ o Brexitu. Tam kde Gazelle Twin, která ve svĂ© skvÄ›lĂ© letošnĂ­ desce Pastoral vykresluje hrdĂ˝ Albion jako drsnĂ© a neĂşprosnĂ© mĂ­sto, kterĂ© spíš neĹľ sebevÄ›domou zemi pĹ™ipomĂ­ná postapokalyptickou krajinu, sahá Vessel po jinĂ˝ch vĂ˝razovĂ˝ch prostĹ™edcĂ­ch. VycházĂ­ ale ze stejnĂ© spoleÄŤenskĂ© situace a rostoucĂ­ho zdánĂ­ bezcĂ­lnosti, kterĂ˝ je v ostrovnĂ­ kultuĹ™e den ode dne ÄŤitelnÄ›jší. LĂ­beznĂ© smyÄŤcovĂ© aranĹľe, kterĂ© pĹ™ipomĂ­najĂ­ opernĂ­ krajinomalbu jednoho z nejvĂ˝znamnÄ›jších jmen britskĂ© vážnĂ© hudby Henryho Purcella, navozujĂ­ pocit kontinuity a navazujĂ­ na dlouhou ostrovnĂ­ tradici hledánĂ­ lokálnĂ­ho hudebnĂ­ho jazyka, kterĂ˝ by v plnĂ© mĂ­Ĺ™e obsáhl lásku k zemi a jejĂ­ historii. BritskĂ© hledánĂ­ hudebnĂ­ Arkádie, pastorálnĂ­ utopie, ve kterĂ© by si podávala ruce vokálnĂ­ polyfonie Johna Dunstablea s obrazivostĂ­ Henryho Purcella a meditativnĂ­ majestátnostĂ­ Edwarda Elgara se v GainsboroughovÄ› imaginaci mÄ›nĂ­ v symbol vysnÄ›nĂ©ho pořádku, kterĂ˝ se prolĂ­ná s hyperrealistickĂ˝mi elektroakustickĂ˝mi taneÄŤnĂ­mi strukturami paranoidnĂ­ britskĂ© souÄŤasnosti s jejĂ­mi nejistĂ˝mi vyhlĂ­dkami. V mnoha ohledech tak dostál svĂ©mu staršímu prohlášenĂ­, v nÄ›mĹľ tvrdil, Ĺľe dnes uĹľ nemĹŻĹľe vznikat hudba, která bude novĂ˝m a esteticky neotĹ™elĂ˝m zpĹŻsobem vyjadĹ™ovat politickĂ˝ názor. Jedinou cestu, jak popsat vÄ›tší spoleÄŤenskĂ© dÄ›je, vidĂ­ ve znejistÄ›nĂ­ posluchaÄŤe, kterĂ© ho donutĂ­ zaÄŤĂ­t poslouchat a pĹ™emýšlet (a v tomto případÄ› mezi poslechem a rozjĂ­mánĂ­m takĂ© tanÄŤit).

Queen of Golden Dogs je nahrávka, která pĹ™ekvapuje svĂ˝mi ambicemi, nekoneÄŤnĂ˝m lavĂ­rovánĂ­m mezi klubovou hudbou a pomrkávánĂ­m po neo-medievistickĂ©m zvuku, rozmáchlĂ˝m kombinovánĂ­m osobnĂ­ch a celospoleÄŤenskĂ˝ch tĂ©mat. To vše za přítomnosti myriád postmodernĂ­ch aluzĂ­ na širokĂ˝ okruh západnĂ­ho umÄ›nĂ­. Tento prapodivnĂ˝ mix se ale Vesselovi jakoby zázrakem daří ukoÄŤĂ­rovat a i v tÄ›ch nejslabších momentech se vyhĂ˝bá nejpravdÄ›podobnÄ›jšímu vĂ˝sledku takto rozkroÄŤenĂ©ho projektu – nabubĹ™elĂ©mu a nudnĂ©mu patosu. MĂ­sto nÄ›j servĂ­ruje desku, která dostojĂ­ svĂ© ctižádosti a je jednou z nejpĹŻsobivÄ›jších nahrávek letošnĂ­ho roku.

Autor je hudebnĂ­ publicista.

 

Čtěte dále