Foto Norbert Kaiser (CC BY-SA 2.5)
Okresní soud v Prievidzi nechal aktivisty ve vazbě až do začátku soudního řízení, tedy na dobu neurčitou. Slovenští Greenpeace mluví o bezprecedentním rozhodnutí a žádají, aby byla kauza přesunuta do jiného okresu. V případě Okresního soudu v Prievidzi podle nich může hrozit podjatost. Klimatičtí aktivisté z celé středovýchodní Evropy se právem obávají kriminalizace nenásilného aktivismu v celém regionu. Právník obviněných uvedl, že aktivisté využili své právo na svobodu projevu.
Možnost zadusit klimatické hnutí na Slovensku ještě dříve, než začne pořádně existovat, musí být pro uhelný průmysl jistě lákavá představa.
Není třeba pochybovat o tom, že uhelný průmysl má z potenciálu zelených aktivistů strach. Má dobrý důvod. Protiuhelní aktivisté se netají úmyslem postavit těžbu a spalování uhlí mimo zákon. Hesla žádající „konec doby uhelné“ nemůžou nechat nikoho na pochybách. V době, kdy už začíná lidstvo po celém světě pociťovat dopady klimatické změny, jsou těžba a spalování uhlí sebevražedné. Dá se očekávat, že hnutí za klimatickou spravedlnost do budoucna poroste, stejně jako se bude zvětšovat tlak na fosilní průmysl.
Ať už je slovenský soud v Prievidzi podjatý, ve smyslu nezákonného propojení s uhelnou lobby, nebo se jen přiklonil k tvrdé interpretaci stávajících zákonů, pro klimatický aktivismus na Slovensku a v celé středovýchodní Evropě to může být tvrdá rána. Počet aktivistů je v zemích, jako je Slovensko, Polsko a Česká republika, poměrně malý, veřejné mínění nevytváří prakticky žádný tlak na zastavení těžby uhlí, uhelná lobby je silná a má zastání v nejvyšších patrech politiky. Kriminalizace aktivistů může uhelnému průmyslu pomoci v boji o veřejné mínění, navíc to dobře zapadá do velkého tažení proti neomarxistům a neziskovkám.
Uhlobaroni se aktivistů bojí
Přímá akce namířená proti těžbě uhlí je za stávajících podmínek nejúčinnější taktikou, jak uhelný byznys konfrontovat. A nejde zdaleka jen o mediální pozornost, kterou podobné akce dokážou přitáhnout. Opakovaně se ukazuje, že uhlobaroni mají z přímých akcí strach. Český podnikatel Daniel Křetínský například na svém serveru info.cz vede pomlouvačnou kampaň proti českému hnutí Limity jsme my kvůli jeho každoročním blokádám uhelných dolů. V těchto textech očerňujících jakoukoli zelenou alternativu k fosilním palivům neváhal citovat ruský Gazprom. Kriminalizace nenásilného aktivismu je přesně to, co by uhlobaroni v tuto chvíli potřebovali.
Slovenští Greenpeace volají po solidaritě, svoji kampaň na sítích označili hashtagem #aktivizmusniejezločin. Přímo tím napadají logiku slovenského soudu, který svým rozhodnutím naprosto ignoruje politický kontext nelegálního vniknutí do dolu. Ve své argumentaci naopak mluví o „všeobecně prospěšné“ hodnotě dolu. Uhelný důl tak dostává od slovenského státu nadstandardní ochranu a aktivisté čelí nadstandardní represi. Za vyvěšení transparentu jim hrozí několik let vězení.
Možnost zadusit klimatické hnutí na Slovensku ještě dříve, než začne pořádně existovat, musí být pro uhelný průmysl jistě lákavá představa. Znamená to zbavit se jednoho velkého investičního rizika v podobě lidí odhodlaných bránit těžbě uhlí vlastními těly. V Německu dokážou tisíce aktivistů snižovat hodnotu akcií uhelných společností, na Slovensku jim zatím nic podobného nehrozí. Naopak to vypadá, že mají silného spojence – slovenský stát.