Foto Saša Uhlová
„Mně se na té ubytovně vlastně i celkem líbilo, nežilo se nám tak špatně, ale cesta do školy byla horor,“ vzpomíná sedmadvacetiletá drobná žena, matka čtyř dětí, na život v ubytovně v Třebonicích, odkud se před necelým rokem přestěhovala do bytu v pražských Nuslích. V naklizené kuchyni mi Renáta Pušková vypráví, jak s dětmi musela přebíhat nájezd na dálnici, jinak by se totiž do školy v Chrášťanech nedostali. „Když byla zima, děti se někdy po cestě nachladly, protože cesta byla dlouhá, a když byly nemocné, byly problémy ve škole,“ vypráví Renáta o svých potížích se životem na ubytovně. Paní ředitelka jí pak vyhrožovala.
Teď se dětem daří ve škole dobře. Mají to kousek, syn chodí i na kroužek karate, děti jsou celkově spokojené, a to je pro Renátu nejdůležitější. Největší problém tak aktuálně představuje sousedka nahoře, která si stěžuje, že je slyší, i když si jen povídají v kuchyni. Život se Renátě a jejím dětem před půl rokem od základu proměnil, protože získala nájemní smlouvu v normálním bytě. Jako Romka se čtyřmi dětmi by přitom na běžném trhu s bydlením neměla šanci.
Když trh sám nestačí
Česká republika nemá zákon o sociálním bydlení a velká část obcí se zbavila skoro celého svého bytového fondu. Lidé ze sociálně zranitelných skupin, jako jsou vícečetné rodiny, samoživitelé nebo romské rodiny, mají problém získat na trhu s byty nájem. Početnější romská rodina si pak byt shání opravdu jen velmi těžko. Ať už kvůli diskriminaci, anebo i kvůli tomu, že složení kauce a dvou nájmů je pro ně problém. A právě nedostupnost bydlení pro některé klienty inspirovala tým organizace R-Mosty k projektu Férové bydlení.
V rámci Férového bydlení se týmu po dvou a půl letech realizace projektu podařilo navázat sedmnáct nájemních vztahů u různých majitelů a majitelek.
„Jako sociální služba jsme se setkávali s případy lidí, kteří mají problém nalézt bydlení, a to většinou z důvodu diskriminace. Šlo o romské rodiny nebo matky samoživitelky,“ vzpomíná na začátky koordinátor projektu Férové bydlení Adam Pospíšil. Kolegyně podle něj dříve obvolávaly různé inzeráty a snažily se komunikovat s majiteli bytů, realitkami i obcemi, většinou však neúspěšně. A tak je napadlo běžnou práci transformovat v projekt spojený s PR kampaní a zaměřit se na soukromé majitele a majitelky, kteří mohou být podobné spolupráci nakloněni. Zřídili si webové stránky a Facebook a začali touto cestou oslovovat veřejnost.
Jejich práce nespočívá pouze v tom, že lidem v nouzi pomáhají nacházet bydlení, ale i v následné sociální službě. Tak například Renáta Pušková komunikuje se svou sociální pracovnicí i několikrát týdně. „Pomáhá mi na úřadě s příspěvkem na bydlení,“ vysvětluje Renáta a sociální pracovnice Lucie Mudrová úzkou spolupráci potvrzuje. „S klientem bychom se měli vidět minimálně jednou za dva měsíce, ale ze začátku, když je potřeba, se vidíme mnohem častěji,“ přibližuje Mudrová svou práci. „S paní Puškovou se vídáme i několikrát do týdne, protože ze začátku je potřeba doladit celou řadu věcí.“
Nezastupitelná role R-Mostů
„Chtěli jsme byt pronajmout se sociálním přesahem,“ říká Petra Masopust Šachová, majitelka bytu, ve kterém Renáta Pušková bydlí. „Takže už ani nevím, kde přesně jsme to našli, jestli na internetu, anebo nám o té možnosti někdo řekl.“ Službu, kterou R-Mosty v celé záležitosti hrají, považuje za nezastupitelnou. „Připadá mi šílené, že by paní Pušková nemohla normálně bydlet, kdyby jí nepomohly R-Mosty,“ říká a dodává, že nejde pouze o to, že zprostředkovávají možnost pronájmu, ale i o následné služby. „Jde o to, že ti lidé si musí bydlení najít a taky udržet.“ Sociální pracovnice R-Mostů pomáhá vyřizovat příspěvek na bydlení, na který má paní Pušková nárok a který by bez její pomoci vyřídila jen s obtížemi. „Chápete, samoživitelka se čtyřmi dětmi by bez toho příspěvku vůbec nemohla bydlet,“ říká Šachová rozhořčeně a opakuje, že R-Mosty dělají službu, kterou ani nelze docenit.
V týmu Férového bydlení je kromě koordinátora a realitního pracovníka v jedné osobě také sociální pracovník, který zajišťuje první kontakt s klienty, a pak dvě komunitní pracovnice na půl úvazku, které pracují přímo s nájemníky a poskytují jim podporu. „Důležitá je ale i podpora PR pracovníka, protože dobrá komunikace navenek je jedním ze stěžejních faktorů úspěchu celého projektu,“ vysvětluje koordinátor projektu Pospíšil a dodává, že spolupracují i s člověkem, který pomáhá se stěhováním, dopravou nábytku a distribucí další přímé materiální podpory klientům, zejména matkám samoživitelkám. „Jejich jediným majetkem při odchodu z ubytovny nebo z azylového domu je zpravidla pár pytlů oblečení a hraček pro děti. Je proto potřeba mít k dispozici také sklad nábytku, praček, ledniček apod., jimiž je možné byty dovybavit,“ vysvětluje Pospíšil.
V rámci Férového bydlení se týmu po dvou a půl letech realizace projektu podařilo navázat sedmnáct nájemních vztahů u různých majitelů a majitelek. „S mnoha dalšími jsme byli v kontaktu, ale spolupráce z mnoha různých důvodů nevyšla,“ přiznává Pospíšil. Podle něj totiž není vůbec jednoduché „spárovat“ majitele a jejich nemovitosti s vhodnými klienty. Roli podle Pospíšila hrají různé potřeby klientů a různé charakteristiky bytů, které jsou jim celkem nepředvídatelně nabízeny.
Bydlet sám a bez pomoci
Trvalá udržitelnost bydlení je podle Pospíšila hlavním cílem, ale směřují i k tomu, aby se časem snižovala podpora ze strany R-Mostů. „Většina rodin zůstala v bytech, které se nám podařilo najít, jiným jsme v případě, že se vyskytly problémy, pomohli zprostředkovat bydlení v jiném bytě,“ říká Pospíšil. Některé nájemní vztahy byly ukončeny, protože nájemníci nebyli schopni bydlení zaplatit, ale podle Pospíšila po nich nezůstaly majitelům žádné závazky a v bytech nyní bydlí noví nájemníci.
„Vyskytly se samozřejmě i případy selhávání klientů, ale to je v procesu vymaňování se z prostředí sociálního vyloučení do běžných komunit pochopitelné,“ upozorňuje Pospíšil a doplňuje, že se v rámci své práce setkávají i s odmítavými reakcemi sousedů. Ale s postupujícím časem se většinou předsudky obrušují a vztahy se, alespoň na první pohled, normalizují.
To je ostatně i případ domu, ve kterém bydlí paní Pušková. Ona sama je ze sousedky nahoře trochu nervózní, a když se na problém mezi sousedy ptám majitelky bytu Petry Masopust Šachové, vysvětluje, že dům je plný starších lidí, kteří jsou zvyklí mít svůj klid. „Je jasné, že když se do takového domu nastěhuje rodina se čtyřmi dětmi, způsobí to trochu pozdvižení,“ má Šachová pro lidi v domě pochopení. „Ale když jsem se chtěla sejít a zajistit třeba nějakou mediaci, tak to nebylo to tak jednoduché.“ I při vyjednávání a mediaci je role R-Mostů důležitá a může pomoct utlumit konflikty v domě.
Projekt Férového bydlení trvá dva roky a za tu dobu se okruh majitelů podstatně zvětšil, protože je tým R-Mostů neoslovuje už jen přes známé. Kampaň se postupně rozšiřuje na širší skupinu majitelů. „Nicméně i majitele si vybíráme – naším cílem je poskytovat bydlení, které bude férové a nebude součástí obchodu s chudobou, případně nebude vytvářet další segregované lokality,“ uzavírá Pospíšil.
Autorka je redaktorka Alarmu.