Foto Štěpán Lohr
Bence Ságvári je výzkumník Institutu sociologie Maďarské akademie věd. Spolu s Verou Messing je autorem studie Pohled do pozadí kultury strachu – nadnárodní analýza postojů k migraci. Výzkum nabízí srovnání dat získaných z European Social Survey (ESS) a zabývá se vlivem takzvané migrační krize na postoje Evropanů. Hovořili jsme o příčinách strachu a odmítání migrace v postsocialistických zemích.
Ve kterých zemích se podle vašeho výzkumu lidé obávají migrace nejvíc?
Bohužel nevíme, jak je na tom Slovensko a Rumunsko, protože tyto země se nezapojily do ESS, ale situace je nejvážnější v Maďarsku, České republice a do určité míry také v Polsku. Obyvatelé vnímají migranty velmi negativně a nejvíce odmítají migraci v zemích, kde je narušená tkáň společnosti. Tyto společnosti jsou charakteristické velmi nízkou úrovní důvěry, lidé se v nich cítí ohrožení, vidí budoucnost nejistě a trpí celou řadou frustrací. Narušená tkáň společnosti také znamená velmi nízkou úroveň vzájemné solidarity. To může vysvětlit situaci v České republice, Maďarsku nebo pobaltských státech. Odmítání migrantů se ale rozšiřuje také v Rakousku.
Ve Švédsku úplně odmítají migranty jen dvě procenta lidí a v Maďarsku je to 62 procent. Já ale pochybuji, že jsou ty společnosti tak rozdílné.
Když mluvím o úrovni odmítání migrace, myslím tím rozšíření názoru, že nesmíme připustit jakoukoliv imigraci z chudých zemí mimo Evropu. Z tohoto hlediska jsou čtyři kategorie zemí. Do jedné z nich spadají země jako Norsko, Švédsko nebo Švýcarsko, kde není odmítání migrantů rozšířené a v posledních letech se to nezměnilo. V Maďarsku navzdory tomu provládní média neustále informují o tom, že jsou Švédové migraci nepřátelsky naladění. Další skupinu představují země jako Belgie, Finsko, Nizozemí, Španělsko, Slovinsko nebo Francie, kde je patrná mírná úroveň odmítání migrace s občasnými výkyvy. V těchto zemích není lidí, kteří úplně odmítají migraci, víc než dvacet procent. Zajímavé je Irsko, Portugalsko a Spojené království, kde v letech 2016 a 2017 počet lidí, kteří odmítají migraci, klesl. V Portugalsku to je možné vysvětlit hospodářskou stabilizací země, ve Spojeném království může hrát roli vystřízlivění po brexitu.
Jak si vysvětlujete extrémní odmítavé postoje Maďarů?
Roli hraje celá řada historických příčin – negativní postoj k migraci je hluboko zakořeněný v maďarské kultuře, politice i ekonomice. Po druhé světové válce se Maďarsko stalo zemí jednoho etnika, oproti období Rakouska-Uherska, kdy bylo území obýváno také Slováky, Chorvaty a Rumuny. Pak se země stala velmi homogenní a geograficky i kulturně uzavřenou. Přispívá k tomu také jazyk, kterým nikdo jiný nemluví. Další významný faktor představuje nejistota a pocit ohrožení, které zakořenily v posledních třiceti letech. Ostrý nárůst odmítání migrace v posledních letech způsobila politika a propaganda vlády, kterou podporují média. V současnosti úplně odmítá jakoukoliv migraci z chudých zemí mimo Evropu 62 procent Maďarů, mezi lety 2015 a 2017 jsme zaznamenali nárůst o 18 procentních bodů.
Dá se tedy říct, že politici, kteří získávají podporu vyvoláváním strachu, umějí zneužít kulturní a historická specifika ve svůj prospěch?
Migrace je skutečný problém, ale je to také nástroj k získávání politického kapitálu. Přistěhovalci chvíli přicházeli do Maďarska a vláda z toho dokázala vytvořit obraz okupace země. Od té doby ale žádní další migranti do země neproudí, což z nich dělá dokonalý terč pro projekci pocitů zklamání a strachu. Pro pochopení nepřátelských postojů k cizincům a menšinám je klíčové chápání vědomí kontroly nad vlastním životem. Vědomí toho, že mohu aktivně utvářet a směrovat vlastní život. To platí nejen na individuální úrovni, ale také na té celospolečenské – důležitý je pocit, že je země pod kontrolou a že nad ní má vládu někdo silný. Maďarská vláda dokáže lidi přesvědčit o své síle. Ukazuje se, že lidé, kteří podporují silnou vládu, která kontroluje a hlídá jejich životy, mají odmítavější postoj k migrantům. Totéž platí pro lidi, kteří ctí tradice a uvažují konformně. Je velký rozdíl mezi těmi, kdo mají příležitost vést kosmopolitní život a jsou součástí mezinárodních sítí, a lidmi, kteří uvízli v omezeném prostředí a mají menší kariérní možnosti.
Zaznamenali jste ve svém výzkumu rozdíl v přijetí migrantů z kulturně a etnicky bližších zemí a vzdálenějších přistěhovalců?
Ano, je v tom velký rozdíl. Asi tři miliony Maďarů žijí v zahraničí, kde se s nimi také zachází jako s migranty, takže společnost celkem přijímá kulturně blízké přistěhovalce. Bílí migranti ze západních zemí nejsou vůbec vnímáni jako migranti. Před rokem 2014 nebyla migrace vůbec společenské téma, takže bylo později pro vládu snadné stanovit významy některých slov. Je to vynález maďarských politiků, kteří začali používat slovo migrant výlučně pro lidi na útěku a postižené válkou, a hlavně pro lidi s černou pletí, odpovídající stereotypu uprchlíka. Slovo migrant zní v maďarštině velmi zvláštně a před rokem 2015 nemělo pro většinu lidí žádný skutečný význam. Máme sice maďarská slova s tímto významem, ale „migrant“ se začalo používat až jako nálepka. Vláda jeho význam naplnila předsudky a negativními vlastnostmi.
Jakou roli hrají média v Maďarsku a jak se jejich vliv liší mezi jednotlivými zeměmi? V České republice sehrál významnou roli ve vyobrazování migrantů jako bezpečnostního ohrožení nejprve stát a média pak toto rámování nekriticky přejala.
Některá média patřící byznysovým skupinám blízkým vládě věnovala tématu migrace až 90 procent obsahu. Toto téma stále v médiích převládá. Je sice několik liberálně levicových médií, která ukazují jiný obraz migrace, ale klíčová jsou média, která patří oligarchům spojeným s vládou. Ta jsou velmi aktivní a také úspěšná v utváření veřejného mínění. Z technického hlediska jsou přistěhovalci výborný materiál pro vedení politické kampaně, protože jednoduše nejsou přítomní, nemůžou se bránit a nemůžeme se s nimi osobně setkat.
Zmínil jste, že v posledních letech odešla spousta Maďarů do zahraničí. Víc než milion lidí opustilo zemi. Jak silné jsou obavy z toho, že je nahradí cizinci?
V provládních médiích není téma migrace ze země tak důležité. Naopak velmi často brojí proti tomu, že George Soros a jeho podporovatelé přivádějí do země migranty, aby tak řešili demografickou krizi země. Vláda oproti tomu chce zvýšit počet maďarských dětí. Máme totiž velmi nízkou porodnost a maďarská populace se zmenšuje. Vláda tvrdí, že EU, opozice, Soros a neziskovky mají politický program dostat do země migranty.
Míra odmítání migrantů úzce souvisí s celkovým rozkladem společnosti a vzájemnou nedůvěrou mezi lidmi. Jak si vysvětlujete, že se vytratil smysl pro solidaritu a vzájemnost? Hrála v tom roli ekonomická transformace postkomunistických zemí?
Maďarsko, Česká republika i další postsocialistické země se vydaly podobnou cestou, takže je možné takto vysvětlit rozšíření deziluze a společenský rozklad. Samozřejmě tento proces nezačal teprve v letech 1989 nebo 1990, ale jeho kořeny sahají až do šedesátých let. Současná maďarská vláda vybudovala systém, který je pro společnost a zbytky solidarity stále ničivější. Před nedávnem například zavedla zákon, který zakazuje lidem bez střechy nad hlavou žít na ulici. A mohl bych jmenovat další vládní opatření, která nás zbavují solidarity. Stále více se to podobá systému, který v zemi panoval od sedmdesátých let. Ty dva režimy jsou sice odlišné, ale jsou srovnatelné v míře koncentrace moci.
Jakou roli hraje deziluze z nepodařeného dohánění Západu, které politici propagovali v devadesátých letech?
Maďarský příběh je nejspíš dost podobný tomu českému. Politici slibovali, že když budeme tvrdě pracovat, budeme za deset let stejně bohatí jako Rakušané. To byla samozřejmě od začátku lež. Možná tomu někdy politici věřili, ale rozhodně to způsobilo velké rozčarování a nejistotu, takže se společnost začala polarizovat. Vláda sice tvrdí, že průměrná mzda roste, ale ve skutečnosti rostou příjmy jen několika procent nejbohatších a ostatní spíš chudnou.
Co byste poradil politikům, kteří by chtěli zmírnit obavy lidí, zvrátit odmítání migrantů a obnovit společenskou soudržnost?
To je velmi těžká otázka. Nedávno jsem se účastnil akce pořádané Nadací Friedricha Eberta v Budapešti s cílem nalézt nějaký způsob, jak daný vývoj změnit. Ale odpověď jsme nenašli. Nechci říkat, že je to nemožné, ale když se podíváte na výsledky našeho výzkumu, které reflektují postoje lidí, je změna jen obtížně představitelná. Pozitivní nicméně je, že jsou to jen postoje, a já nevěřím, že lidé skutečně odmítají migranty tak, jak ukazují čísla. Ve Švédsku úplně odmítají migranty jen dvě procenta lidí a v Maďarsku je to 62 procent. Já ale pochybuji, že jsou ty společnosti tak rozdílné. Opoziční strany jsou však v Maďarsku velmi slabé, nezvládají komunikovat s veřejností a postrádají nové ideje. Jde o to nalézt odpověď na obavy lidí, ale zároveň si zachovat lidskost.