Hlavním cílem programu Green New Deal („zelený nový úděl“) je stoprocentní přechod Spojených států na energii z obnovitelných zdrojů. Odklon od spalovacích technologií podle Ocasio-Cortez předpokládá výrazné posílení a decentralizaci elektrické sítě. Plán počítá s posílení domácí výrobní kapacity solárních a větrných elektráren, kterou jsou momentálně stavěny ve velké míře z dovážených součástek. Velké investice by měly také jít do technologií odstraňující oxid uhličitý z atmosféry. Oproti tomu přímé i nepřímé subvence fosilních paliv by měly podle tohoto plánu postupně skončit.
Letět na Měsíc a zachránit Zemi
Program svým názvem odkazuje k masivnímu programu veřejných stavebních projektů, ekonomických reforem a regulací, které ve třicátých letech zavedla administrativa Franklina D. Roosevelta v reakci na hospodářskou krizi. Saikat Chakrabarti, šéf štábu Ocasio-Cortez, zvolil jiné přirovnání – a nedržel se při zemi: „Když John F. Kennedy ohlásil, že Spojené státy míří na Měsíc, neexistovala žádná z technologií, které jsme pro cestu na Měsíc potřebovali. Ale zkusili jsme to a dokázali jsme to. Zelený nový úděl se dotýká všeho, je to obrovský systémový upgrade naší ekonomiky,“ řekl Chakrabarti pro The Intercept.
Než se vůbec pustí do boje s republikány, kteří jsou v otázce klimatických změn absolutně nečinní, musí se progresivní křídlo demokratů porvat s centristy ve vlastní straně.
Nápad ekologicky zaměřeného nového údělu není zcela nový. Obzvlášť v reakci na ekonomickou krizi 2007–2008 po podobném programu začala volat celá řada politiků nebo ekonomů včetně například Thomase Friedmana. Na navrhovaném programu ale není zajímavý jen jeho ekologický aspekt. Dá se totiž považovat kritiku způsobu, jakým se s ekonomickou krizí snažila vypořádat tehdy čerstvá administrativa Baracka Obamy. Ta neslavně zažádala americký kongres o daleko menší prostředky na fiskální stimuly, než byly podle jejích vlastních ekonomických poradců potřeba, a to v řádech stovek miliard. Zelený nový úděl v sobě tedy váže jak ekologickou, tak ekonomickou kritiku přístupu centristického křídla demokratů. Ambiciózní progresivní demokraté by tímto plánem chtěli nejen zachránit planetu, ale také vytvořit nové dobře placené pracovní pozice a nastartovat ekonomiku.
Nejde jen o republikány
Než se vůbec pustí do boje s republikány, kteří jsou v otázce klimatických změn absolutně nečinní, musí se progresivní křídlo demokratů porvat s centristy ve vlastní straně. Alexandriu Ocasio-Cortez dělí ještě necelý měsíc od chvíle, kdy zasedne ve Sněmovně reprezentantů. Už před několika týdny se ale zúčastnila sit-in protestu před kanceláří pravděpodobné budoucí předsedkyně sněmovny Nancy Pelosi. Čerstvě zvolená zastupitelka ovšem protest před kanceláří Pelosi formulovala velmi nekonfrontačně.
„Stane-li se Pelosi novou předsedkyní Sněmovny, musíme jí dát najevo, že se může spolehnout na naši podporu, co se týče prosazení nejprogresivnější energetické agendy, kterou tato země kdy spatřila,“ řekla Ocasio-Coretz. „Vítáme přítomnost těchto aktivistů a žádáme, aby jim policie Capitolu i nadále umožnila podílet se na fungování naší demokracie,“ reagovala Pelosi.
Obama: "Suddenly America is the largest oil producer, that was me people … say thank you." pic.twitter.com/VfQfX1SR0x
— Tom Elliott (@tomselliott) November 28, 2018
Kongresmanky si prozatím vyměnily zdvořilé vzkazy a Ocasio-Cortez dala najevo, že hodlá podpořit Pelosi jako kandidátku na předsedkyni sněmovny. Pod povrchem to ale mezi centristickým a progresivním křídlem demokratů vře. Vůči aktivistům se ostře vymezuje například Neera Tanden, šéfka vlivného think-tanku Center for American Progress, která má blízko jak ke Clintonům, tak k Baracku Obamovi. Ostatně nedávný Obamův výrok celkem dobře ukazuje, jak méně radikální demokraté smýšlejí o klimatických změnách. Bývalý prezident se před několika dny v Houstonu chlubil, že za jeho éry se USA stala země s největší produkcí ropy na světě. To, že se tak stalo mimo jiné za pomocí frakování, mu evidentně příliš nevadí.
Vznikne dostatečný tlak na změny?
I kdyby se podařilo progresivnímu křídlu Demokratické strany přesvědčit své spolustraníky, není zdaleka vše vyhráno. Senát totiž stále ovládají republikáni a ti něco jako je Green New Deal schválí jen stěží. To ale neznamená, že je snaha demokratů bezvýznamná. „Jedna věc je, když republikán v Senátu nedělá nic. To mu může projít. Je ale něco jiného, když musí hlasovat proti poskytnutí zdravotní péče pro všechny, proti zlevnění léků na předpis, proti tomu, aby naše děti byly po dokončení školy těžce zadlužené… To je zásadní rozdíl,“ vysvětloval nedávno Bernie Sanders v talkshow Stephena Colberta.
Od ledna tak mohou demokraté vytvářet daleko větší tlak na své republikánské protivníky, než tomu bylo doteď. Dost možná toho moc neprosadí, ale jestli budou republikáni blokovat populární agendu, může to demokratům výrazně pomoct ve volbách v roce 2020. I tento „optimistický“ výhled ale předpokládá, že se v následujících dvou letech na ekologické politice USA nejspíš mnoho nezmění.
Autor je publicista.