Foto pixabay.com
V úterý 15. ledna se hlasovalo v Dolní sněmovně Parlamentu Spojeného království o dohodě, kterou vyjednala Theresa Mayová s Evropskou unií. Tato dohoda byla odmítnuta hlasy 432 poslanců, zatímco pro hlasovalo pouhých 202 poslanců. Opoziční předák labouristů tuto prohru současné premiérky nejdříve nazval největší porážkou od dvacátých let 20. století a poté se další den ještě opravil a mluvil o největší historické porážce v dějinách demokratické Británie. Labouristé ohlašovali dlouho dopředu, že nepodpoří žádnou dohodu, která nebude splňovat jejich podmínky. Theresa Mayová je od počátku v jakémsi patu, protože tyto podmínky je takřka nereálné splnit. Jedná se zejména o to, aby britský odchod z EU neměl negativní dopad na britské zaměstnance. Theresa Mayová je v nezáviděníhodné situaci a měla by uznat, že si s ní opravdu neví rady.
Korporátní elity si nemohou dovolit, aby současná vláda padla, pokud jedinou alternativou je prakticky nejradikálnější a nejlevicovější Labour Party za celou svou historii.
Jeremy Corbyn před posledními volbami – stejně jako Theresa Mayová – slíbil, že bude ctít výsledek referenda o odchodu Británie z EU. Labouristický předák ovšem slibuje, že to bude on, kdo takzvaný „soft brexit“ – jinými slovy bezbolestný brexit – sám vyjedná. Opoziční předák však nemá situaci jednoduchou, protože spousta mladých voličů jeho strany si přeje nové referendum o setrvání, zatímco anulování výsledků referenda by rozeštvalo voliče labouristů z postindustriálních oblastí, kteří v drtivé většině hlasovali pro odchod.
Udržet Corbyna za každou cenu mimo hru
Jakmile byla ohlášena drtivá porážka Mayové v Dolní sněmovně, Jeremy Corbyn okamžitě ohlásil na následující den hlasování o nedůvěře. Současná premiérka sice hlasování přežila, nicméně jen o pouhých devatenáct hlasů. V hlasování podpořilo vládu 325 poslanců a pro nedůvěru se vyslovilo 306 poslanců. Situace je nyní taková, že ačkoli se drtivá většina poslanců shoduje na tom, že Mayová není kompetentní, konzervativci nesmí nechat tuto vládu padnout. Ti samí ultrakonzervativci, kteří hlasovali pro nedůvěru Mayové, nechtějí pomoci ani Corbynovi. Tentokrát je v sázce opravdu hodně, jelikož nynější opozice v Británii je velmi progresivní a silně levicová. Korporátní elity si nemohou dovolit, aby současná vláda padla, pokud jedinou alternativou je prakticky nejradikálnější a nejlevicovější Labour Party za celou svou historii.
Anglický novinář Paul Mason ve svém článku v magazínu The New Statesman říká, že každý slušný konzervativec by za normálních okolností po takto drtivé porážce odstoupil. Podle Masona je však tentokrát v sázce čtyřicetiletý projekt pravicové neoliberální ekonomiky, která se po svém selhání omezila pouze na volný trh, nacionalismus a xenofobii. Aby se tato politika mohla dále realizovat, je třeba udržet Corbyna mimo hru.
Co se tedy bude dít dál? Mayová bude muset vyjednat novou dohodu. Zdá se ovšem, že nynější dohoda představovala maximum toho, co EU mohla nabídnout. Mayová dost pravděpodobně nevyjedná takovou dohodu, kterou by opozice schválila. Pak by se opět dal očekávat stejný scénář. Stejně tak konzervativci jakožto vládnoucí strana nenechají Mayovou padnout. Labour Party bude pravděpodobně zamítat dohodu tak dlouho, dokud nedojde k předčasným volbám. Právě na to totiž Jeremy Corbyn sází. Labouristický předák má samozřejmě pravdu, že jedině volby vyřeší současnou patovou situaci, v níž se nelze pohnout ani jedním směrem. Konzervativci mají stále podporu severoirských ultrakonzervativních evangelikánů DUP (Demokratická unionistická strana): po velmi těsně vyhraných volbách v roce 2017 mohla Theresa Mayová začít vládnout jen díky těmto ultranacionalistům. Poslanci DUP sice hlasovali proti dohodě o brexitu, avšak v hlasování o důvěře nemohou současnou vládu nechat padnout. DUP má s Mayovou velmi výhodnou smlouvu, která jí přináší spoustu peněz za jejich podporu, díky níž jsou konzervativci u moci.
Labouristé nechtějí ztratit mladé ani starší voliče
Těsně před hlasováním o důvěře podepsalo 71 labouristických poslanců výzvu k vyhlášení nového referenda. Podle těchto labouristů nejsou realistické ani Corbynovy sliby o měkčím brexitu, který by podle svých slov vyjednal, kdyby byl britským premiérem. Jejich dokument vyzývá vedení strany, aby se přidalo k většině členů strany i odborů, kteří si přejí zůstat v EU a chtějí nové referendum. Jeden z členů Corbynovy kanceláře komentoval výzvu svých kolegů slovy, že nikdo z nich ve skutečnosti pád konzervativní vlády nechce, a nejspíš tím chtěl říct, že by si tito poslanci přáli hlavně pád svého předsedy, tedy Jeremy Corbyna.
Labouristická strana je v opravdu hodně složité situaci. Její voliči jsou totiž rozděleni na ty, kteří chtějí v EU zůstat a na ty, kteří chtějí Unii opustit. Pokud bude chtít Corbyn uspět v případných volbách, nesmí přijít ani o mladé a metropolitní voliče, kteří chtějí v EU setrvat, ani o méně vzdělané voliče z postindutriálních oblastí. Těm druhým brexit nejspíše uškodí ještě více, ale je nutné jim to vhodně vysvětlit. Parlamentní manévrování a technokratický a odcizený jazyk by je totiž mohl jen vehnat do náruče nacionalistů typu Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP).
Autor je publicista.