„Pokud chcete přežít tento večer, už mi prosím nikdy neříkejte ‚profesor Žižek‘,“ poradil na podzim na univerzitě v Cambridge Slavoj Žižek moderátorovi debaty, který jej předtím představil jako hegeliánského filosofa, lacanovského psychoanalytika, samozvaného komplikovaného komunistu a politického aktivistu. Když chvíli poté moderátor zmínil kanadského psychologa Jordana Petersona, který byl v Cambridge hostem o měsíc dřív, zamumlal Žižek ironicky: „Ano, znám, náš velký duchovní vůdce.“ A vzápětí dodal: „Jemu klidně říkejte profesor, chápete to úplně správně.“
Peterson se proslavil knihou 12 pravidel pro život a stal se miláčkem nejen kanadských a amerických konzervativců – dnes je veřejně známou osobností i mimo akademické kruhy. Před několika dny oznámil, že se s Žižekem domlouvají na společné debatě. Už si prý stáhnul šest Žižekových knih, protože chce prý „skutečně porozumět tomu, o čem jeden z nejznámějších filosofů současnosti mluví“. Pokud prý budou schopni se společně domluvit na tématech debaty a všech ostatních podrobnostech, budeme se moct v dubnu podívat na rozhovor dvou oblíbených intelektuálů. Sejít by se měli v Torontu. Žižek některé odpuzuje svým sklonem k exhibování, laciné provokativnosti a častému stavění sebe sama do role „ďáblova advokáta“, jeho pozice se ale v akademickém světě zdá být neotřesitelná. Zato Petersonovi kritici vyčítají sklony šířit konspirační teorie, uchylovat se k mýtům a neschopnost poctivě zacházet s fakty. Ukázku jeho projevu si můžete poslechnout třeba v pořadu britského Channel 4, kde mluví o svém oblíbeném tématu, krizi maskuliity.