Rakušané a Němci před několika lety schválili zákon, který říká, že není normální, aby se pětadvacet zvířat nacpalo do malé klece a tam strávila celý život. Zakázali klecové chovy slepic. V Česku se můžeme stejného pokroku dočkat již letos. Podle výzkumu agentury Median podporují zákaz klecových chovů tři čtvrtiny Čechů. Podle všeho jim nepřijde správné, že jsme v naší degradaci slepic došli tak daleko, že jim poskytujeme prostor jen nepatrně větší než je papír formátu A4 a necháváme je celý život bolestivě stát na drátech v přeplněné kleci. Tam si mohou o svých potřebách, jako je hrabání, čištění se popelením nebo protahování křídel, nechat jen zdát.
Jestli je něco hlubokou odpovědností lidstva, tak je to hledání shody v tom, co je ještě přijatelné a co už krutá praktika, způsobující zbytečné utrpení milionům tvorů a snadný zisk hrstce firem.
Proč Česko na rozdíl od svých sousedů zůstává skanzenem týrání zvířat, ve kterém skoro devadesát procent komerčně chovaných slepic živoří v kleci? Kvůli třiceti haléřům. Tedy rozdílu mezi výrobními náklady na klecové vejce (1,60 Kč) a vejce z podestýlky, což je nejrozšířenější bezklecová alternativa (1,90 Kč).
Ani Češi nejsou lhostejní
Přitom přechod na bezklecové alternativní chovy (podestýlka, volný chov, biochov) je celoevropským trendem. Od klecových chovů se odvracejí nejen zákonodárci na západ od nás, ale i velcí odběratelé, jako jsou supermarkety. I v Česku jsme se v reakci na zveřejnění investigativních záběrů z klecových velkochovů dočkali vlny korporátních závazků. Řetězce supermarketů a další firmy se zavazovaly, že během několika let přestanou prodávat, respektive používat vejce od slepic chovaných v klecích a přejdou na bezklecová. Díky těmto závazkům máme už nyní jistotu, že během několika let se v Česku přinejmenším polovina chovů přestaví z klecových na bezklecové, které jsou ke slepicím ohleduplnější, poskytují jim výrazně více místa i možností k realizaci jejich přirozených potřeb.
Tento posun, vyvolaný pobouřením veřejnosti, konečně rozhýbal stojaté vody a potvrdil, že Češi a Češky nejsou k utrpení zvířat lhostejní. Nyní se otevírá příležitost tuto pozitivní změnu dotáhnout do konce a poskytnout ohleduplnější podmínky nikoli pouze polovině českých slepic, ale všem. Přidání jedné věty v zákoně na ochranu zvířat proti týrání dokáže zajistit lepší život pro miliony slepic, kterých projde každoročně peklem klecového velkochovu k pěti milionům. K tomu bude unikátní příležitost letos na jaře, kdy se bude v parlamentu projednávat novela tohoto zákona.
Trh nic nevyřeší
Díky úspěšné kampani za zákaz kožešinových farem, který vstoupil v účinnost před několika dny, víme, že změna, a tedy i lepší svět pro zvířata jsou možné. Od některých politiků a producentů se bohužel ozývají hlasy, že prý slepicím pomoci nemůžeme, a uvádějí důvody, proč musí – na rozdíl od Rakouska, Německa, Švýcarska a dalších zemí – zůstat v klecích. Prvním z argumentů je všeobecný odpor k zákazům a regulacím. Vše má prý vyřešit trh a basta. Přitom kde jinde má regulace takový význam, jako v případě ochrany živých tvorů, kteří sice dokážou cítit bolest, stres a celou škálu emocí, ale sami si proti firmám usilujícím o co nejsnazší zisk nepomohou? Má trh rozhodovat i o pořádání psích zápasů? O šílených množírnách psů? O týrání? Jestli je něco hlubokou odpovědností lidstva, tak je to hledání ohleduplného vztahu ke zvířatům. Hledání shody v tom, co je ještě přijatelné a co už krutá praktika, způsobující zbytečné utrpení milionům tvorů a snadný zisk hrstce firem.
Někteří politici říkají, že máme počkat, až to vyřeší Brusel. Jak ten se někdy hodí! Přitom evropská směrnice z roku 1999, která udává základní parametry pro různé způsoby chovu, přímo uvádí, že členské státy si mohou podmínky pro chov slepic zpřísnit, tak jako to udělali naši západní sousedé. Prý ale nebudeme konkurenceschopní. Asi musíme být i v tomto na chvostu, abychom si zachovali konkurenceschopnost. Každopádně zkušenost Rakouska ukazuje, že drůbežáři mohou prosperovat, i když se zakáže ten nejkrutější z chovů. Rakousko vyprodukuje více vajec než Česko, byť má méně obyvatel a navzdory tomu, že tam klecové chovy už před mnoha lety zakázali. Aktuální kauza systematického porážení umírajících a nemocných krav na polských jatkách by nám měla být dalším z mnoha připomenutí, že v „živočišné výrobě“ bychom měli zvažovat i jiné hodnoty, než je co nejsnazší zisk a efektivita.
A co když se stejně budou dovážet polské „klecáky“? Tomu dokážou zabránit právě korporátní závazky. Tesco, Kaufland, Lidl a další totiž nebudou za několik let prodávat klecová vejce ani z Česka, ani z Polska. To samé platí pro potravinářské firmy, jako jsou Nestlé, Mondeléz či Dr. Oetker.
Čeká nás transformace
Ano, přestavba klecových chovů na chovy bezklecové přinese jednorázově drůbežářům zvýšené náklady. Těm by však z velké části čelili i tak vzhledem k faktu, že klecová vejce od nich za chvíli největší odběratelé prostě nekoupí. Produkci vajec prostě čeká zásadní transformace tak jako tak. Teď je však klíčovou otázkou, jestli v sobě jako společnost a lidé najdeme dost síly k tomu, abychom tento zápas dotáhli do vítězného konce a zajistili milionům zvířat alespoň základní podmínky pro jejich důstojný život; a jestli poslanci a senátoři vyslyší názor drtivé většiny veřejnosti, která už prostě v této obludnosti nechce být spolupachatelem.
Pište svým poslancům a poslankyním, dejte jim najevo, že tato země nepatří jen velkoagrární lobby, že zvířata nejsou jen pouhým zdrojem zisku, že těžko můžeme být solidární společností, pokud budeme zavírat oči před tím, co se každý den děje pěti milionům zvířat v klecích, za zdmi bez oken, za ostnatými dráty.
Autor je člen Spolku OBRAZ – Obránci zvířat.