Kongresmanka Ilhan Omar není žádná antisemitka

Nedávno zvolená demokratická kongresmanka se somálskými kořeny Ilhan Omar vzbudila velké pozdvižení. Nedávno se totiž na Twitteru vyjádřila k izraelské lobby ve Spojených státech (AIPAC). Všechno začalo tím, že známý americký novinář Glenn Greenwald kritizoval na Twitteru republikánského kongresmana Kevina McCarthyho, který nařkl Ilhan Omar a kongresmanku s palestinskými kořeny Rashidu Tlaib z antisemitismu kvůli jejich kritice Izraele. Greenwald se ve svém tweetu podivoval nad tím, kolik času věnují američtí politici obraně cizího státu, a navíc tím útočí na svobodu slova. Omar reagovala na Greenwaldův twitterový příspěvek textem písničky rappera Puffa Daddyho It’s all about the Benjamins Baby, čímž chtěla říci, že je to celé o penězích. Do diskuse na Twitteru poté vstoupila redaktorka časopisu The Forward a vyzvala kongresmanku, aby specifikovala, co má na mysli. Ilhan Omar odpověděla, že „AIPAC“, tedy izraelskou lobby v USA. Stal se z toho velký skandál, na který reagovali podrážděně politici obou táborů – republikánského i demokratického.

Když rasisté buší na poplach

Předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi s několika vysoce postavenými demokraty vydala oficiální prohlášení vyzývající Ilhan Omar k omluvě. Pelosi v prohlášení mluví o antisemitských výrocích, k čemuž se později připojil na Twitteru také Chuck Schumer, bývalý demokratický kandidát na prezidenta. K nejtvrdší kritice ovšem přistoupil americký prezident Donald Trump, který rovnou prohlásil, že by kongresmanka somálského původu měla rezignovat na svoji funkci. Jenže pokud se podíváme na jednotlivé kritiky Ilhan Omar, zjistíme, že rozhodně nejsou v pozici, kdy by této kongresmance mohli něco vytýkat.

Označení kritiků Izraele za antisemity je nejosvědčenější metoda pro umlčení názorových oponentů.

Například kongresman Kevin McCarthy, na nějž původně reagoval Greenwald, tweetoval na podporu republikánů během voleb do Senátu. McCarthy tehdy apeloval na voliče, aby volili republikány, protože podle jeho slov prý Soros, Bloomberg a Steyer zkoušeli koupit volby. Jeho tweet by se dal chápat jako antisemitský, jelikož všichni tito sponzoři a miliardáři jsou židovského původu. Velmi znepokojivě se vyjádřil k izraelsko-palestinskému konfliktu i další z „morálních“ kritiků Chuck Schumer. Tento demokratický politik prohlásil, že mezi Izraelci a Palestinci není mír, protože Palestinci nevěří v tóru. Kdyby totiž Palestinci v tuto svatou knihu věřili, museli by uznat, že Bůh zaslíbil zemi Židům. Jestli tohle není bigotní výrok, pak už jím není asi nic. Tím posledním, kdo by měl soudit Ilhan Omar za údajný rasismus, je prezident Trump, který má ve svém rejstříku takové množství rasistických a bigotních výroků, že je nemá smysl ani vyjmenovávat.

Na obhajobu kongresmanky, která se ocitla pod palbou mnoha dalších politiků a osobností, se postavil naopak Dan Cohen, novinář židovského původu, který celou logiku zajímavě otočil. Podle něj je naopak antisemitské považovat útok na AIPAC za projev antisemitismu. Tato lobbistická organizace totiž rozhodně není reprezentantem všech Židů.

Bez podpory izraelské lobby to nejde

Označení kritiků Izraele za antisemity je nejosvědčenější metoda pro umlčení názorových oponentů. Podobné pomluvy jsou dobře známy třeba lídrovi britských labouristů Jeremymu Corbynovi. American Israel Public Affairs Committee, neboli AIPAC, je izraelská lobby v USA, jejímž cílem je přesvědčovat americké politiky o podpoře Izraeli. AIPAC platí politikům tučné sumy a existuje nepsané pravidlo, že řadový americký politik aspirující na funkci senátora nebo kongresmana to má bez přízně této lobby velmi obtížné. A v případě prezidenta to může být dokonce zásadní. Jak daleko vliv této lobby sahá, dokazuje případ Baracka Obamy z doby, kdy kandidoval na prezidenta v roce 2007. Obama se tehdy během kampaně zmínil, že nikdo na světě netrpí víc než Palestinci. Krátce poté se Obamovi ozval David Adelman, lobbista z AIPAC, a sdělil budoucímu americkému prezidentovi, že jeho výrok o Palestincích je velmi znepokojivý. Obama se poté omluvil a řekl, že výrok myslel tak, že Palestinci trpí pod vládou Hamásu, která se odmítá vzdát terorismu.

Novinář Glenn Greenwald zase zmiňoval, že jedna z úplně prvních záležitostí, kterou projednával nově zvolený americký Senát, nebylo něco, co by se týkalo Američanů, ale byl to zákon o potlačování bojkotu Izraele. Všichni přitom vědí, jak AIPAC funguje, a dokonce samotní jeho členové se často chlubí tím, jakou mají moc. Proizraelský novinář Jeffrey Goldberg například napsal v roce 2005 článek pro časopis New Yorker o tom, jak byl na večeři s ředitelem AIPAC Stevenem Rosenem. Goldberg popisuje situaci, kdy před něj Steven Rosen položil ubrousek se slovy: „Vidíš ten ubrousek?“ A pokračoval: „Během čtyřiadvaceti hodin bychom na tom ubrousku mohli mít podpisy sedmdesáti senátorů.“ AIPAC je koneckonců lobbistická skupina, nemůže ani fungovat jinak. Pokud ovšem člověk mluví třeba o neblahém vlivu National Rifle Association (Národní střelecké asociace) a o tom, jak uplácí, byť legálním způsobem, americké politiky, nebo o saúdské či farmaceutické lobby, nikoho to tolik nepohoršuje. Jakmile ale někdo zmíní zcela zřejmá a veřejně dostupná fakta o izraelské lobby, je okamžitě osočován z antisemitismu.

Republikáni a demokraté na jedné lodi

Ilhan Omar nakonec byla dotlačena k omluvě. První muslimská kongresmanka se však neměla za co omlouvat, což dokazuje i její omluvný tweet. Na začátku sice píše, že antisemitismus je závažný problém a jejím úmyslem nikdy nebylo ranit americké Židy, a proto se omlouvá. Ve druhé části tweetu ovšem znovu potvrzuje, že role organizace AIPAC v americké politice je problematická stejně jako pozice řady jiných lobbistických skupin.

Na celé kauze je vidět, jak establishmentoví demokraté drží basu s republikány včetně Donalda Trumpa. Řeči o jednotě Demokratické strany jsou jen prázdná hesla. Progresivní demokraté, jako jsou Ilhan Omar, Rashida Tlaib či Alexandria Occasio-Cortez, musí ve skutečnosti považovat tradiční demokraty spíše za nepřátele než za partnery, jelikož v boji proti korporátním penězům v politice nedostávají v krizových chvílích žádnou podporu. Něco se však mění. Bernie Sanders nyní oznámil, že bude kandidovat na prezidenta v příštích volbách, a primárek se zúčastní také Tulsi Gabbard a Elizabeth Warren, tedy další progresivní demokraté. Může Demokratická strana projít opravdovou proměnou a političkám jako Ilhan Omar poskytnout podporu z nejvyšších míst? Kdo ví, třeba k tomu dojde už v roce 2020.

Autor je publicista.