Nekonečná pohádka o porodech

Už od revoluce chtějí matky v Česku rodit jinak. Za třicet let jsme se dobrali k prostornější vaně na porodním sále.

Na Bulovce vznikne Centrum porodní asistence. V úterý to slavnostně oznámil premiér a zástupci ministerstva zdravotnictví. Zdá se to být dobrá zpráva pro rodiče, kteří už víc než dvacet let volají po alternativě k porodu v nemocnici, a nechtějí přitom rodit přímo doma. Ostatně i na Západě, kde je porod doma s porodní asistentkou jednou ze standardních možností, existují podobná centra. Říká se jim porodní domy. Třeba v Británii mají dva stupně takových porodních domů: FMU je zkratkou pro Freestanding midwifery unit a AMU pro Alongside midwifery unit. Ten první stojí mimo areál nemocnice, ten druhý je k nemocnici přidružený. Oba ale vedou porodní asistentky, nikoli lékaři či lékařky. Proč jsou porodní domy potřeba? To už rodičům nestačí připlatit si v porodnici za nadstandard? To, po čem rodiče volají, ale není módní povlečení v erární posteli a prostornější vana v rohu pokoje.

S kým se nevede dialog

V Česku už dlouho působí Hnutí za aktivní mateřství. Je tu Unie porodních asistentek. Česká asociace dul. To jsou všechno organizace, které dokážou jednak dost přesně pojmenovat, po čem rodičky volají, jednak z titulu svých odborností dokážou říct, co z toho je reálné, a díky svým zkušenostem ze zahraničí navíc umějí vysvětlit, jak je to jinde, proč to tam funguje a nakolik je to přenosné. Právě s nimi by mělo vést ministerstvo zdravotnictví dialog. Bohužel se to neděje, přestože tyto organizace se na ministerstvo obracejí pravidelně. Místo toho ministerstvo jedná s šéfy velkých porodnic zaměřených na péči o rizikové pacientky, nikoli nízkorizikové prvo- či vícerodičky.

Do přirozeně probíhajícího porodu totiž není nutné – ani žádoucí – jakkoli zasahovat. Jenomže to lékaři zatím neumějí.

Všechny země na západ o nás mají v legislativě nějakým způsobem zakotvený domácí porod (vyjma Španělska, kde ho ale tolerují), a nikde přitom neumírají ženy ani novorozenci o nic víc než v Česku. Z britských dat vyplývá, že z tisíce porodů mají zásadní zdravotní problémy tři novorozenci v případě domácího porodu, tři novorozenci v případě porodu v FMU a tři novorozenci v případě porodu v porodnici. Nejlépe ze statistik stran újmy na zdraví u novorozence vychází jako místo porodu AMU, tedy porodní dům přidružený k porodnici, tam jsou dva novorozenci z tisíce se zásadními zdravotními komplikacemi, což je ovšem rozdíl na hraně statistické chyby. Porody doma se odehrávají i u nás, přesná data nemáme, ale minimálně jedna žena denně doma porodí. Řada z nich říká: Rodíme doma po předchozí traumatizující zkušenosti z porodnice, kdyby u nás existovala možnost rodit v porodním domě nebo v Centru porodní asistence, jdeme tam.

Máme centrum, haleluja!

To, co na Bulovce vzniklo, bohužel není tím, po čem rodiče volají. Ministerstvo zdravotnictví rodiče, potažmo profesní a zájmové organizace, které jejich přání znají, neposlouchá. Po čem rodičky touží? Svůj porod chtějí mít ve svých rukách. Nechtějí už zažívat ukradené porody, kdy většinu svých kompetencí odevzdaly pod větším či menším nátlakem lékařům a nemocničním porodním asistentkám. Málokdo z nich přitom někdy viděl přirozený porod. Porod v porodnici je sledem zdravotnických úkonů. A podobně jako jinde v Evropě, i u nás žije čím dál tím víc rodičů, kteří jsou si jisti, že porodí i bez nich. Chtějí svůj porod vědomě prožít. Bez rutinních vyšetření. Do přirozeně probíhajícího porodu totiž není nutné – ani žádoucí – jakkoli zasahovat. Jenomže to lékaři zatím neumějí.

Právě porod v Centru porodní asistence by měl probíhat bez lékařských zásahů. Dokonce úplně bez lékařské přítomnosti. Dveře, které ono centrum oddělují od Bulovky, by měly mít z té nemocniční strany kouli, ne kliku. Protože u přirozeného porodu nemá lékař co dělat. Těhotenství není nemoc a porod není operace.

A když se něco stane? Když se z čista jasna porod zvrtne a matka nebo dítě se ocitne v ohrožení zdraví nebo života? Jak potom lékaři zachrání situaci? Úplně stejně, jako se to děje na Západě: zkušená porodní asistentka pozná, že porod nepostupuje tak, jak má, dohodne se s rodiči a společně odjedou do nedaleké porodnice. Porod není přestřelka z akčního filmu. Nejde o vteřiny – pokud do něj od začátku nezasahují lékaři nepřirozenými zásahy. Pokud ano, často se zvrtnout může, protože akce vyvolává reakci. Když do těla, které si řídí své hormonální pochody, napumpujete uměle oxytocin, není divu, že se organismus přestane chovat předvídatelně – a pak už běží kaskáda lékařských intervencí. A zpívá se mantra: Vidíte to? Tohle kdyby se vám stalo doma nebo v porodním domě, nezachráníme ani vás, ani dítě. Zcela střízlivě je třeba odpovědět: statistiky z celé Evropy ukazují, že plánovaný přirozený porod mimo porodnici není rizikovější než porod v porodnici.

Nejde jen o větší komfort

To, co rodiče chtějí, není větší komfort v nemocničním pokoji. Chtějí se nemocnici vyhnout! Netouží po supervelké vaně nebo měkkém sofa či polohovací posteli – mnoho žen si pro porod naopak vybírá zcela intuitivně zem, zapírají se o čelo postele nebo rodí v polokleku u vany. Rodiče chtějí využít služeb jedné porodní asistentky, kterou si vyberou a která o ně bude pečovat během celého těhotenství, během porodu i v šestinedělí. Ona bude znát je, oni budou znát ji. Nechtějí přidělenou porodní asistentku, která se je bude snažit vmanipulovat do nemocniční rutiny. „Víte, v porodním plánu máte, že si nepřejete, abychom vám praskaly vak s plodovou vodou, ale jdu se zeptat: kdybychom to teď udělaly, bude to rychlejší, porodíte líp.“ Tohle mi u třetího porodu v porodnici přišla říct místní milá a laskavá porodní asistentka. Nepřála jsem si v tu chvíli nic víc než nemuset diskutovat, nemuset argumentovat, nemuset přepnout mozek z hodiny postupujícího porodu do racionálního módu a vysvětlovat to, co jsem už jednou vysvětlila v porodním plánu – že mi nejde o to porodit rychleji nebo líp, že chci svůj porod vědomě prožít. A když jsem otěhotněla počtvrté, právě vzpomínka na tenhle moment byla zásadní pro moje rozhodnutí rodit doma.

Porodní asistentky v ideálním světě vás nenutí v poslední chvíli naskočit na kozu nebo si lehnout do té správné polohy na nemocničním lůžku. Jediná správná poloha je ta, kterou si vyberou rodící se dítě a jeho matka. Půjde to v tom báječně vymalovaném centru na Bulovce? Dokud budou pro ministerstvo zdravotnictví partnery k diskusi lékaři, a nikoli porodní asistentky a rodiče, bojím se, že ne.

Autorka je publicistka.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies