Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Popkultura, umění, filosofie a stamiliony zhlédnutí

Youtubeové kanály typu Wisecrack nebo Nerdwriter jsou virtuálními univerzitními posluchárnami 21. století.

Dlouhý záběr zachycuje řádku vyskládaných knih, místnost zahaluje tlumené osvětlení. Scénu doplňují dvě široká křesla. Vše nasvědčuje tomu, že se divák ocitl v knihovně nějakého profesora. Najednou nás ale slovy „What’s up, yo?“ přivítá člověk, který jako by vypadl z gangstarapového videoklipu. Režie ho představí jako Sparkyho Sweetse, PhD., průvodce pořadem Thug Notes – jednoho z nejsledovanějších vzdělávacích programů na YouTube, který od roku 2013 produkuje losangeleská firma Wisecrack.

Popkulturní interpretace

Platforma YouTube je plná přinejmenším diskutabilního obsahu. Přesto se v jejích útrobách skrývá i materiál, který člověku může něco dát. Že je i o takový obsah zájem, dokládají čísla. Kanál Wisecrack odebírá přes 2,5 milionu uživatelů a přes dva miliony se nedávno přehoupnul i kanál Nerdwriter. Jejich hlavním předmětem je popkultura – současné filmové i videoherní blockbustery, komiksy nebo anime. Youtubeoví tvůrci přitom hledají hloubku i tam, kde ji zdaleka nemusíme čekat.

Zatraktivňováním oblíbených popkulturních produktů může formát videoeseje sloužit jako brána k dalšímu studiu.

Úspěch v současnosti nejoblíbenější hry Fortnite se dá například vysvětlit ekonomickou teorií okázalé spotřeby. Dospívající hráči dokupováním čistě kosmetických úprav svých postaviček ukazují, že na „to mají“, jakkoli to často vede k vyluxování účtu jejich rodičů. Autory videí spojuje, že nahlížejí za první plán toho kterého díla a pokoušejí se ho interpretovat nějakou filosofickou, sociologickou nebo jinou teorií. Pro to, co dělají Wisecrack, Nerdwriter a další kanály „vzdělávacího YouTube“, se vžil název videoesej.

Tento formát sice existuje přibližně od čtyřicátých let minulého století (byť se spíše hovoří o žánru filmové eseje), ale až s nástupem internetu a uživatelsky přístupnými počítačovými programy se dočkal masového dosahu a rozvoje. Videoesej nevyžaduje po divákovi takovou soustředěnost jako jeho psaná forma. Videa ilustrují probíraná témata grafikou, hudbou a díky prostřihům a dynamickému komentáři si video drží divákovu pozornost.

Změnit tady ten shit podle Orwella

Wisecrack je patrně nejvýraznějším představitelem youtubeových kanálů věnujících se „humanitnímu“ obsahu. Jeho zakladatelé Jared Bauer a Jacob Salamon se potkali na austinské univerzitě. Salamon studoval ekonomii, Bauer filmovou školu. Studenti se spřátelili díky společnému zájmu o astronomii a vysnili si, že jednou povedou filmovou společnost. Když Salamon před šesti lety opustil start-up Bazaarvoice a nechal si vyplatit svůj podíl z akcií, kontaktoval svého kamaráda ze studií a jejich prvním společným dílem byl youtubeový seriál Bubala Please, v němž nás postavy dvou gangsterů seznamují s židovskou tradicí a kulturou.

Přestože jednotlivé díly dosahovaly v době vydání desítek tisíc zhlédnutí, pravý úspěch – tentokrát už pod hlavičkou Wisecrack – přišel až s Thug Notes. Stereotypní zobrazení průvodce světem klasické literatury obhajují Wisecrack klasickým rčením „Nesuď knihu podle obalu“. Schéma dílů je jednoduché: pořad nejdříve představí děj knihy a následně se věnuje jeho interpretaci. V analýze Orwellova románu 1984 se například ukazuje, proč byl Stalinův režim v kontrole moci a obyvatelstva efektivnější než hitlerovské Německo. Podle Thug Notes je ale kniha aktuální i přesto, že podobné režimy patří minulosti. Průvodce pokládá otázku, jak si může člověk být jistý vlastní osobností, když můžeme být jen to, co po nás chce vláda: „Orwell říká, že jestli tady ten shit nezměníme, stanou se z nás bezduší roboti, aniž bychom to věděli.“ Thug Notes jsou tedy spíše zjednodušeným výkladem, který nicméně může pomoci s vypracováním maturitní otázky. Ostatně spousta komentujících pod videem přiznává, že se k sérii dostali díky svému učiteli.

Jít více do hloubky, a přesto nenudit, se Wisecrack pokouší v sérii Philosophy of… Ve videu o komiksovém hitu Kapitán Amerika: Občanská válka, si Jared Bauer, který se postupem času stal hlavní tváří Wisecrack, pokládá otázku, jak se supervelmoci jako USA můžou poučit z příběhů Tonyho Starka a Stevea Rogerse. Film svou snahou regulovat akce superhrdinů podle nich zapadá do doby, kdy je zpochybňována minulá intervencionistická politika Spojených států. Postava Iron Mana reprezentuje politickou filosofii utilitarismu a představu, že činy jednotlivců i států mají sloužit co největšímu dobru, kdežto Captain America je deontolog, který posuzuje činy podle jejich vlastní morality.

Michel de Montaigne ve věku YouTube

I Evanu Puschakovi, který stojí za kanálem Nerdwriter, slouží YouTube jako platforma k rozjímání. A také on se na popkulturu dívá často z neobvyklé perspektivy. Vesmírnou ságu Star Wars například zařazuje do širšího kontextu románů na pokračování, jakým je třeba Dickensova Kronika Pickwickova klubu. Podle Nerdwriteru se na konci 19. století seriály, vzhledem k rozšiřování gramotnosti, rostoucí urbanizaci a novým technologiím v jejich výrobě, musely stát masovým způsobem trávení volného času. Ve 20. století se seriál jako žánr pouze přesunul z knih k jiným médiím – komiksu, filmu nebo televizi. „Seriál je pro kapitalismus svým způsobem ideální forma. Čtenáře nebo diváka upoutává příslibem dalšího konzumování ještě napínavějších příběhů,“ říká ve videu Puschak s odvoláním na knihu Consuming Pleasures od Jennifer Hayward.

Pole působnosti kanálu Nerdwriter se ovšem neomezuje jen na popkulturu. Snaží se interpretovat a představovat současnému divákovi i „staré“ výtvarné umění. O Goyových Černých malbách třeba uvažuje jako o jedněch z nejděsivějších obrazů vůbec a dává je do kontrastu s jeho dřívějšími prosluněnými díly zachycujícími všední život. Změnu atmosféry malířových obrazů pak zasazuje do kontextu napoleonské okupace Španělska a následného potlačení demokratizace země Ferdinandem VII. Právě video o obrazech Francisca Goyi ukazuje, v čem je formát videoeseje silný. Puschak dokáže efektivními střihy předvést nejen zmiňovanou změnu nálady v jednotlivých tvůrčích obdobích, ale také představit hlavní aktéry příběhu. Hudba a zvukové efekty navodí znepokojivou atmosféru a posílí vyznění šestiminutové přednášky.

Stejně jako Jared Bauer z Wisecrack, má i Puschak filmové vzdělání, což mu rozjezd kanálu značně usnadnilo. Spouštěl ho ještě v době, kdy působil v televizních stanicích MSNBC a Discovery. Kanál prý zakládal kvůli potřebě utřídit si vlastní myšlenky. „Když jsem skončil školu, řekl jsem si: OK, teď mám nějaké vědomosti, ale jak je propojit do nějakého světonázoru?“ říká v youtubeovém pořadu Impact Theory. Tímto přístupem svým způsobem navazuje na „vynálezce“ eseje, francouzského myslitele 16. století Michela de Montaigne. Byť Montaigne ve svých esejích medituje hlavně o sobě samém, i pro něj představoval tento žánr především myšlenkový experiment, pokus dát svému vnitřnímu světu řád.

Trochu se zamyslet

Jacob Salamon v roce 2015 na webu Engadget tvrdil, že mu ukázaly cestu pořady Johna Olivera a Stephena Colberta, kteří dokázali, že lidé mají zájem i o náročnější a chytřejší zábavu. Svým způsobem tak obhajuje infotainment, který se pokouší zpřístupnit a zatraktivnit žurnalistické obsahy a přitáhnout k nim masové publikum. Nemusí přitom mít tak devastující vliv na novinářskou práci, jaký mu někteří mediální teoretici připisují. Wisecrack ostatně jde spíše opačnou cestou. Nesnaží se udělat z vážných věcí zábavu, ale spíš hledá hloubku v něčem na první pohled lehkomyslném a ptá se, co daný produkt kulturního průmyslu vypovídá o naší současnosti. Povedlo se jim to například u videohry GTA V, když jednu z hlavních postav, psychopata Trevora vyžívajícího se v okázalém násilí, identifikuje jako symptomatickou reprezentaci hráčské kultury. Tím, že vývojáři herní svět fiktivního státu San Andreas zaplnili množstvím mírumilovných miniher, třeba jógou, golfem nebo paraglidingem, kladou docela naléhavou otázku: kdo je tady skutečně psychopat – fiktivní postava, nebo hráč samotný, který si užívá násilné chování ve virtuálním světě? Očividně se totiž lze v GTA V chovat i jako víceméně spořádaný občan.

Sledování youtubeových esejů vám samozřejmě nevynese doktorát z filosofie ani z dějin umění. Stejně tak by bylo naivní si myslet, že vše z hollywoodské produkce v sobě skrývá hluboké poselství a jakýsi širší filosofický plán. Zatraktivňováním oblíbených popkulturních produktů však může formát videoeseje sloužit jako brána k dalšímu studiu. Tvůrci těchto videí tak nepřímo navazují na teorie Johna Fiskeho, který se populární kulturou zabýval a její kouzlo spatřoval právě v hledání a vytváření významů s ní spojených. A my se jako konzumenti „pokleslejších“ forem kulturních produktů nad nimi můžeme alespoň trochu zamyslet.

Autor studuje žurnalistiku na FSV UK.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image