Foto Matěj Baťha, Wikimedia Commons (CC BY-SA 3.0)
Dne 14. ledna byl na webu Aktuálně.cz pod titulem Učit se vyjmenovaná slova nazpaměť nedává smysl, říká jazykovědec Oliva publikován rozhovor s bývalým ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR. Rád bych na něj zareagoval, neboť frekvence, s níž je této osobě poskytován mediální prostor, překročila zdravou míru a je, mírně řečeno, iritující.
Karel Oliva během svého nestandardně dlouhého ředitelování v Ústavu pro jazyk český v letech 2003 až 2016 pilně spřádal síť kontaktů s novináři z různých periodik. Jeho tvář se objevovala v médiích čím dál častěji, až pro řadu lidí splynula s mediální tváří češtiny jako takové. Ať se namanul jakýkoliv jazykový problém, který bylo zapotřebí okomentovat, obraceli se novináři jaksi automaticky na Olivu – jako by v naší zemi žádní jiní lingvisté neexistovali. A on přeochotně odpovídal, celému národu trpělivě vysvětloval, blahosklonně jej poučoval a budoval si kredit odborníka na slovo vzatého.
Oliva od roku 2006 nenapsal jediný relevantní odborný článek. To mu však nebrání sdělovat veřejnosti svá moudra i po odchodu z Ústavu pro jazyk český.
Přitom jeho vědecké renomé je dosti sporné, což dobře odráží i soupis jeho publikační činnosti, veřejně dostupný např. na stránkách Google Scholar. Jak je patrné, Oliva od roku 2006 nenapsal jediný relevantní odborný článek. To mu však nebrání sdělovat veřejnosti svá moudra i po odchodu z Ústavu pro jazyk český, akorát se nyní exhibuje z pozice vědce na volné noze, což mu umožňuje po léta konstruovaná síť kamarádšoftů i neochota novinářů riskovat a obrátit se na jiné lingvisty.
Rád bych proto novináře vyzval, aby se jej přestali donekonečna ptát na trvalky typu velká a malá písmena a měkké a tvrdé i/y, a položili mu pro změnu pár otázek takříkajíc na tělo. Několik málo tipů bych pro ně měl:
- Jak se to má s vaší habilitací? Rád bych si prostudoval váš habilitační spis – je někde k mání, respektive viděl jej někdo někdy? Používáte vůbec titul docenta oprávněně?
- Proč jste nepodepsal v roce 2016 tři řádně připravené granty svých zaměstnanců, ačkoliv splňovaly veškeré náležitosti obsahové i formální, a znemožnil tak jejich účast v grantovém řízení? Proč jste dvěma těmto zaměstnancům zároveň – v rozporu se zákonem – odebral osobní příplatky, čímž jste vystavil ústav nebezpečí až dvoumilionové pokuty?
- Ústav dodnes sídlí v pronajímané budově, ačkoliv mu byl nabízen vlastní objekt. Můžete objasnit, za jakých okolností jste přišel o budovu ve Valentinské ulici, kterou měl ústav v dlouhodobé správě a bylo možno ji získat do vlastnictví? Proč jste se následně odmítl přesunout do domu v Hybernské ulici, který ústavu vstřícně nabídla AV ČR?
- Kolik práce se během vašeho vedení reálně udělalo na dlouho očekávaném projektu nového výkladového slovníku češtiny? Jak je možné, že se v něm utopily údajně desítky milionů korun, aniž by byly veřejnosti nabídnuty jakékoliv výstupy?
Nevím, zda by laickou veřejnost odpovědi na tyto otázky nezajímaly více než to věčné omílání stejných témat. Najdou novináři ochotu se na tyto věci zeptat? A najde bývalý ředitel ÚJČ odvahu na ně odpovědět?
Autor je jazykovědec, působí v Ústavu Českého národního korpusu.