Foto Anna Branthwaite
V sobotu odpoledne obsadilo Britské muzeum množství demonstrantů, aby zde vyjádřili nesouhlas s financováním celé instituce i hlavní současné výstavy I Am Ashurbanipal: King of the World, King of Assyria (Jsem Aššurbanipal: král světa, král Asýrie), která vznikla za podpory ropné společnosti British Petroleum (BP). Za akcí stojí občanská skupina BP or not BP? bojující za ochranu životního prostředí, která ve svých protestech na pomezí demonstrace a performance vystupuje právě proti finančním paktům kulturního sektoru s ropnými korporacemi. Podle jejího člena Dannyho Chiverse bylo cílem především poukázat na „spojení mezi BP, ropným sponzoringem, kolonialismem, změnou klimatu, ukradenou kulturou… a válkou v Iráku“.
Financování z eticky závadných zdrojů nejenže zpochybňuje funkci kulturních institucí, ale navíc poukazuje na pokrytectví a neomezený vliv nadnárodních korporací.
Probíhající výstava Britského muzea se totiž přímo zaměřuje na exponáty z někdejší severní Mezopotámie, která ležela právě na území dnešního Iráku. Protesty proto chtějí také upozornit na fakt, že právě BP a další ropné společnosti výrazně lobbovaly za vstup na iráckou půdu ještě před vypuknutím války. Obsazení muzea aktivisty tedy záměrně připadlo právě na den po výročí rozsáhlých protestů proti válce v Iráku v roce 2003. Organizátoři navíc otevřeli v galerii P21 souběžně probíhající výstavu současného iráckého umění, která svým názvem I Am British Petroleum: King of Exploitation, King of Injustice (Jsem British Petroleum: Král exploatace, král bezpráví) přímo reaguje na výstavu Britského muzea.
Vykoupit se z pohrdání ekologií?
Dalším důvodem kritiky přijímání finanční podpory od BP a jiných ropných korporací je antiekologická podstata jejich aktivit. BP je dokonce třetí na žebříčku společností, které historicky nejvíce přispěly ke klimatické změně, a v následujících letech má navíc v plánu pokračovat v hledání dalších zdrojů fosilních paliv. Zároveň také drží rekord v nejvyšší udělené pokutě za „nedbalost“ při havárii vrtné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, která způsobila největší zamoření pobřežních vod ropnou skvrnou v dějinách Spojených států. BP zatím zaplatila náhrady v hodnotě více než 38 miliard dolarů, což ovšem zdaleka nepokrývá škodu způsobenou na tamní biosféře, kterou žádná finanční náhrada nedokáže navrátit do původního stavu. BP však není jedinou společností, vůči níž se BP or not BP? vymezují. Jejich protesty cílily i na prostory sponzorované dalšími korporacemi obchodujícími s ropou nebo zemním plynem, jako je Shell, Statoil nebo Total.
Kromě financí pro Britské muzeum chce společnost BP rozdělit v příštích několika letech až 7,5 milionu liber mezi další kulturní instituce jako National Portrait Gallery, Royal Opera House nebo Royal Shakespeare Company. Podle skupiny BP or not BP? se ovšem jedná o podporu tvořící maximálně jedno procento všech nákladů těchto institucí: „To, co vydělala BP v roce 2016 za pouhé 2 hodiny, by pokrylo její sponzoring Tate Gallery.“ Ropné společnosti prý navíc strategicky podporují kulturní instituce, skrze něž mohou propagovat svoje aktivity v místech, kde si potřebují udržet veřejnost na své straně. Na webu BP or not BP? se proto píše: „Peníze z ropy nejdou tam, kde jsou v umění nejvíc potřeba, ale tam, kde mohou nejlépe sloužit zájmům korporací.“ Britským ropným společnostem jsou navíc odpouštěny miliardy liber v rámci daňových úlev, tudíž si podle BP or not BP? berou od veřejnosti mnohem víc, než dávají zpět skrze sponzoring.
Nepotřebujeme charitu. Stačí vybírat daně
Podobné protesty upozorňující na eticky problematické financování velkých kulturních institucí nejsou ojedinělé. Začátkem tohoto měsíce obsadila Guggenheimovo muzeum v New Yorku aktivistická skupina P.A.I.N. (Prescription Addiction Intervention Now). Ta kritizuje rodinu Sacklerových, která vlastní farmaceutickou společnost Purdue Pharma, jež zbohatla na prodeji opioidů. Stejně jako v případě BP or not BP? chtějí aktivisté dosáhnout toho, aby se muzeum zřeklo podpory od korporace, která má negativní vliv na stav společnosti. Purdue Pharma je výrobcem OxyContinu, vysoce návykového léku na bolest, který je jednou z hlavních příčin americké opioidové krize a má na svědomí již přes čtyři sta tisíc životů.
Motivy i požadavky protestujících se tedy sice v mnohém liší, ale jednoznačně se shodují právě na tom, že umění by nemělo být podporováno z peněz získaných ohrožováním lidských práv, lidského zdraví ani životního prostředí. Kulturní instituce mají být prostorem vzdělávání a kultivace nejen estetických, ale i morálních postojů. Financování z eticky závadných zdrojů nejenže tuto jejich funkci zpochybňuje, ale navíc poukazuje na pokrytectví a neomezený vliv nadnárodních korporací. Na svých stránkách BP or not BP? výmluvně odpovídá na otázku, zda umění skutečně potřebuje podporu ropných společností: „Pokud by od ropných společností byly řádně vybírány daně, pokrylo by se z nich veškeré veřejné financování umění, ale také lepší zdravotnický, vzdělávací a sociální systém“.
Autoři studují filmovou vědu a jsou členy kolektivu BCAAsystem.