Foto National Oceanic and Atmospheric Administration
Náš svět vstoupil do éry ekologického kolapsu. S tímto konstatováním přišla zpráva britského think-tanku Institute for Public Policy Research (Institutu pro výzkum veřejných opatření – IPPR) zveřejněná 12. ledna. Skupina vědců v ní shromáždila nejnovější vědecké poznatky o člověkem vyvolaných změnách životního prostředí a dospěla k závěru, že současné politické debaty na téma klimatické změny jsou silně nedostačující. Abychom mohli čelit ekologické katastrofě, je zapotřebí urgentně provést politickou transformaci.
Jak zpráva uvádí, v současné době užívaný termín klimatická změna již nezachycuje realitu. Rozsah environmentálních změn, s nimiž se planeta potýká, jej již daleko přesahuje. Vyčerpáváme půdu, zabíjíme živočišné druhy, poškozujeme oceány, a to tempem, které nemá v lidské historii obdoby. Pojem klimatická změna již není dostačující pro popis událostí, které se na Zemi odehrávají, a proto jej IPPR nahrazuje termínem novým: ekologický kolaps.
Programy na zastavení ekologického kolapsu by měly zahrnovat opatření vedoucí ke zlepšení sociálních a ekonomických výsledků, včetně zajištění kvalitních pracovních míst bez strukturální diskriminace a rozšíření bezplatného vzdělávání.
Dalším problémem je nedostatečné rozpoznávání důsledků ekologického kolapsu politickými elitami. Nejde jen o záchranu ledních medvědů nebo vliv znečištění na zdraví, i když jsou tyto otázky bezpochyby zásadní. Politické debaty opomíjí důsledky, jako jsou vyšší výskyt sucha, narušená schopnost pěstovat potraviny nebo města zasažená extrémními povětrnostními vlivy. A rovněž si neuvědomují, co mohou tyto konsekvence ekologického kolapsu způsobit: hladomory, nucenou migraci, ekonomickou krizi a válku.
Vstupujeme do éry kolapsu
Současné politické debaty se vyhýbají naléhavé potřebě transformovat náš sociální a ekonomický systém a namísto toho produkují jen krátkodobá opatření, která již ovšem nestačí. Jak uvádí IPPR, ekologický rozpad bude mít ve svých důsledcích největší dopad na nejchudší obyvatele planety, tedy ty, kteří mají na tomto globálním problému nejmenší podíl. Nejchudší polovina světové populace stojí ročně přibližně za deseti procenty emisí skleníkových plynů, zatímco deset procent nejbohatších lidí na světě vyprodukuje polovinu všech emisí. Ve Velké Británii je množství vyprodukovaných emisí na nejbohatší obyvatele až pětkrát vyšší než množství emisí, za něž je zodpovědná chudší polovina populace. To, jak čelíme kolapsu životního prostředí a kdo pocítí jeho účinky, se prolíná s problematikou třídních, etnických a genderových nerovností. Ekologický kolaps se nedotýká jen změny klimatu, ale také spravedlnosti.
Abychom mohli čelit ekologickému kolapsu, je podle zprávy zapotřebí dvou celkových změn. Prvním krokem je vytvoření udržitelné a spravedlivé společnosti, ve které bude veškerá lidská činnost vykonávána v souladu s environmentálně udržitelnými limity a v níž současně bude zajištěna slušná kvalita života pro všechny. Programy na zastavení ekologického kolapsu by měly zahrnovat opatření vedoucí ke zlepšení sociálních a ekonomických výsledků, včetně zajištění kvalitních pracovních míst bez strukturální diskriminace a rozšíření bezplatného vzdělávání.
Druhým krokem je vybudování společnosti, která je na rozpad životního prostředí připravena. Infrastruktura, trhy a politické procesy musí být vůči kolapsu odolné, což je důsledek jeho minulých i budoucích aktivit. Zpráva uvádí, že dnes o těchto aktivitách dostatečně nemluvíme. I když je těžké přemýšlet o přípravě na ekologickou katastrofu, měli bychom s tím urgentně začít.
Rozsah a tempo změn životního prostředí potvrzuje, že jedinou důvěryhodnou cestou vpřed je systémová transformace společnosti a ekonomik. A to se, jak vědci uvádí, prozatím neděje. Většina současného úsilí se nepřiměřeně zaměřuje na všechny prvky rozpadu životního prostředí, ale přitom se nesnaží zásadně proměnit klíčové sociální a ekonomické systémy. Zpráva IPPR na závěr dodává, že pokud se tak má stát, je nutné si nejprve přiznat, že vstupujeme do éry bezprecedentního kolapsu.
Autorka působí v britském think-tanku Institute for Public Policy Research.
Z anglického originálu It’s no longer climate change we’re living through. It’s environmental breakdown, publikovaného na stránkách deníku New Statesman, přeložila Michaela Lehečková.