Foto djandyw.com, flickr.com (CC BY-SA 2.0)
Sobota 23. února byla dnem, na který spoléhala venezuelská opozice i její hlavní podporovatelé, tedy hlavně USA, Brazílie a Kolumbie. Na venezuelskou hranici měly dorazit kamiony s americkou humanitární pomocí, která byla určena opozici v čele s Juanem Guaidóem. Jak je zřejmé, o ryze humanitární pomoc nešlo. Venezuelská vláda Nicoláse Madura odmítá americkou humanitární pomoc dlouhodobě, a tudíž bylo jasné, že spor o vpuštění konvoje do země měl být jakýmsi soubojem mezi opozicí a vládou. Americká administrativa vyslala pomoc do Venezuely po dvou trasách, přes Kolumbii a Brazílii, a je nasnadě se domnívat, že chtěla vyvolat situaci, kdy venezuelští vojáci odmítnou rozkazy Madurovy vlády a vpustí kamiony do země, čímž by podnítili vzpouru a zběhnutí dalších vojáků na stranu opozice.
Jedním z hlavních tahounů dnešní americké politiky vůči Venezuele je Elliot Abrams, který byl za Reaganovy éry spojován s podporou vražedných komand, jež v zemích Střední Ameriky zmasakrovala desetitisíce civilistů, a v osmdesátých letech dokonce vyzbrojoval nikaragujské Contras zbraněmi ukrytými v dodávkách s humanitární pomocí. Nemáme žádné důkazy o tom, že by Abrams chtěl tuto metodu praktikovat i nyní ve Venezuele, ovšem i tak se jedná minimálně o nulovou empatii a sebereflexi americké zahraniční politiky.
Výhrůžky invazí i osudem Kaddáfího
V žádném případě přitom nelze říct, že by ve Venezuele nebyla humanitární pomoc potřeba. Země se utápí v hluboké finanční krizi: inflace již dosahuje milionů procent a země trpí katastrofálním nedostatkem potravin a léků. OSN, Červený kříž ani další renomované organizace přesto nechtěly mít se zmíněnou americkou pomocí nic společného, protože i ony ji považují za politizaci humanitárních dodávek. Americký ekonom Mark Wiesbrot kritizoval na televizních kanálech Al-Džazíra a CTV Canada americkou vládu za její pokrytectví. Podle něj je zmíněná pomoc ve skutečnosti jen kapkou v moři, a pokud by USA chtěly Venezuelanům skutečně pomoci, zmírnila by americká administrativa v první řadě devastující sankce.
Zdá se, že venezuelská krize se ocitla v patové situaci, kdy není ani jedna strana dost silná na to, aby zvrátila dvojvládí panující v zemi.
Iniciativu humanitární pomoci provázel koncert Venezuela Aid Live v kolumbijském městě Cúcuta u hranic s Venezuelou. Benefiční koncert zorganizoval britský miliardář a majitel firmy Virgin Richard Branson a dostavil se na něj i opoziční lídr Juan Guaidó, který se tam setkal s prezidenty Chile, Kolumbie a Paraguaye. Guaidó se do Kolumbie dostal přes soudní zákaz vycestovat ze země. Nyní by venezuelská policie mohla Guaidóa po návratu zpět zatknout, ovšem možná by to vyvolalo pro venezuelskou vládu více nepříjemností než užitku. Američtí politici již delší dobu vyhrožují Venezuele vojenskou intervencí a navíc by zatčení samozvaného prozatímního prezidenta, kterého kromě USA a Kanady uznává už i spousta zemí EU a Latinské Ameriky, mohlo vyvolat rozsáhlé protesty.
Humanitární pomoc ovšem nakonec nebyla do země vpuštěna. Na hranicích došlo ke střetům demonstrantů s armádou, přičemž přes sto lidí bylo zraněno a čtyři lidé přišli o život. Tito čtyři zastřelení lidé údajně pocházeli z komunity původních obyvatel, kteří sympatizují s opozicí. Při střetech mezi armádou a demonstranty shořely tři kamiony s humanitární pomocí a americká administrativa okamžitě obvinila venezuelskou vládu z jejich zapálení. Na Twitteru však lze zhlédnout video, z něhož je zřejmé, že minimálně jeden vůz mohl vzplanout po dopadu Molotovova koktejlu, který hodil jeden z opozičních demonstrantů.
Americká vláda pohrozila, že svět sleduje, co se ve Venezuele děje, a budou z toho vyvozeny důsledky. Marco Rubio, jeden z hlavních strůjců nesmlouvavé americké zahraniční politiky vůči zemím Latinské Ameriky, které nejsou přátelsky naladěny vůči USA, po událostech na hranicích s Venezuelou sdílel na Twitteru dvě fotografie Muammara Kaddáfího. Na prvním snímku je ještě prezidentem Libye, na druhém je zkrvavený poté, co byl zajat protirežimními bojovníky. Druhá fotka pochází z videa, které bylo natočeno během Kaddáfího dopadení, po němž následovalo jeho bití, sodomizace bajonetem a mimosoudní poprava. Tweet Marca Rubia lze chápat jako výhružku, jak by mohl dopadnout venezuelský prezident Maduro.
Maduro ani Guaidó nemají dost sil
Opozice obviňuje Madurův režim mimo jiné z kolaborace s Kubou. V zemi jsou prý přítomni kubánští agenti, kteří pomáhají potlačovat protesty. Tato nařčení vyslovuje svorně jak venezuelská opozice, tak americká administrativa. David Smilde, americký sociolog a expert na Venezuelu, který vyučuje na Tulanské univerzitě v New Orleans, se vyjádřil pro New York Times, že vztahy Venezuely s Kubou určitě zůstávají od zvolení Cháveze na nadstandardní úrovni. Připouští rovněž, že Kubánci jsou možná důležití poradci a konzultanti, celkový vliv Kuby na Venezuelu je však podle něj zveličován. Podobně mluví Ted Piccone z Brookingsova institutu. Podle Picconeho koluje mnoho fám o tom, kolik Kubánců ve skutečnosti ve Venezuele je a nakolik jsou blízcí Madurovi. Sám se však s žádnými přesvědčivými důkazy nesetkal. Na druhé straně opoziční předák a samozvaný prozatímní prezident Venezuely Guaidó již nějakou dobu nevylučuje podporu nějaké formy cizí vojenské intervence. Naposledy v neděli po událostech na venezuelských hranicích zmínil, že navrhne mezinárodnímu společenství, aby zvážilo všechny možnosti, jak osvobodit jeho zemi. Španělsko se však vzápětí vyslovilo důrazně proti jakékoli zahraniční intervenci. Podle slov ministra zahraničí Josepa Borrella by Španělsko jakýkoli vojenský zásah odsoudilo.
V pondělí 25. února se americký viceprezident Mike Pence sešel se zástupci latinskoamerických zemí včetně Juana Guaidóa a ohlásil další zpřísnění sankcí, tentokrát proti čtyřem guvernérům venezuelských států a také proti Madurovým spojencům. Pence dále vyzval země Latinské Ameriky, aby zmrazily bankovní účty venezuelské vlády, jako to učinily Spojené státy nebo britská banka Bank of England. Zda budou tyto kroky stačit k tomu, aby Madurova vláda padla, není zatím jasné. Zdá se totiž, že venezuelská krize se ocitla v patové situaci, kdy není ani jedna strana dost silná na to, aby zvrátila dvojvládí panující v zemi.
Autor je publicista.