Squatujeme mediální prostor od roku 2013

Berlíne, kup sám sebe zpátky!

Berlíňané chystají referendum o vyvlastnění velkých pronajímatelů a podporují zmrazení nájmů.

„Nazývat to revolucí není nadsázka,“ komentuje současné dění v Berlíně americký novinář Feargus O’Sullivan. „Plány jako zákaz velkých bytových pronajímatelů nebo zmražení nájmů se mohou zdát radikální, průzkumy veřejného mínění ale ukazují, že veřejnost je na dramatickou změnu připravená.“

Chceme zastavit spekulování s byty. Velké společnosti přece nemohou mít nad bydlením ve městě takovou míru kontroly, nemohou zvyšovat nájmy do nekonečna.

Z Berlína jsme si už zvykli slýchat o politických řešeních, která by u nás vyvolala hysterii z návratu komunismu. Ve městě se třemi a půl miliony obyvatel (z nichž jich asi 85 procent bydlí v nájmu) ovšem panuje svobodomyslná atmosféra, díky které se tu berou v úvahu i jinde nemyslitelná řešení. Podobně jako v jiných městech tu už léta stoupají náklady na život, střední třída na vlastní bydlení nedosáhne a přestává mít i na nájem. V roce 2015 byla proto zavedena „nájmová brzda“ – majitelé bytů nemohli zvyšovat nájemné o více než deset procent, než byl průměr v městské čtvrti. Přesto nájmy rostly rychleji, než měly – nejčastěji se přitom majitelé domů odvolávali na rekonstrukci, výměnu kotlů a podobně. Začaly proto vznikat nájemnické spolky, které s vlastnickými společnostmi vedly soudní spory. Brzda však vydržela jen dva roky, než byla prohlášena za protiústavní. A nájemnické spolky už se neměly na co odkazovat.

Půjde firmy vyvlastnit?

Aktivní ale být nepřestaly a teď tu máme další a mnohem radikálnější plány, jak Berlín učinit dostupným pro střední třídu a nedovolit, aby ho gentrifikace proměnila tak jako třeba Londýn. Hlavním tématem, které teď zaměstnává zdejší veřejnou debatu, je zákaz podnikání s byty pro pronajímatele, kteří vlastní více než tři tisíce bytových jednotek. Spory se totiž většinou nevedou s místními drobnými vlastníky, ale s právními zástupci velkých firem, které často ani nesídlí v Německu. Aktivisté momentálně připravují referendum, které by největší společnosti přinutilo zbavit se části bytů a převést je do vlastnictví města. A to není všechno. Berlín už před nějakou dobou začal od soukromých firem byty systematicky vykupovat. Berlínská SPD navíc prosazuje nikoliv nájmovou brzdu, ale rovnou zmrazení nájmů na pět let. Podle deníku Der Tagesspiel jsou pro dvě třetiny lidí, včetně voličů CDU a AfD.

Plány samozřejmě nemusí vyjít. Podobně jako dříve zavedená brzda může zmražení nájmů ztroskotat na interpretaci celostátních zákonů, s nimiž musí být kompatibilní. O protiústavnosti případného „kladiva na velké pronajímatele“ už vyšly texty nejen v konzervativním Tagesspielu, soukromé společnosti se samozřejmě brání a i pro část místních je tato myšlenka nepřijatelná. Otázka je také, kolik by město zaplatilo firmám na kompenzacích. Přesto se Berlín zdá být odhodlaný problém s nájmy vyřešit. A čas od času se právě v tomto městě skutečně podaří vliv hráčů s velkým kapitálem aspoň zmírnit. Například Google, který chtěl v Kreuzbergu otevřít nový kampus, to loni po mnoha protestech místních vzdal. K jejich úlevě stovky korporátních zaměstnanců, kteří mohli přispět k dalšímu zvyšování nájmů, do čtvrti nakonec nepřišly.

Vykoupit zpátky privatizované byty

Organizace referenda, které by zakázalo obchodovat s byty ve velkém, vyplynula z iniciativy lidí z bytovek v Karl Marx Alee, kteří se na podzim dozvěděli, že 680 zdejších bytů přejde do vlastnictví společnosti Deutsche Wohnen. Společnost už ve městě vlastní 110 tisíc bytů a podle Berliner Zeitung je známá jak skokovým zvyšováním nájmů, tak tím, že do údržby svých bytů investuje v porovnání se šesti státem vlastněnými společnostmi mnohem méně peněz. Nájemníci z Karl Marx Alee se lekli, že jakmile se jejich byty dostanou do rukou Deutsche Wohnen, budou se muset odstěhovat. Podobný scénář se v Berlíně odehrál už na mnoha místech. Příběhů těch, kterým ze dne na den zvýšili nájem na dvojnásobek, je nespočet. Lidé z Karl Marx Alee se proto rozhodli tlačit na město, aby převod do vlastnictví Deutsche Wohnen zastavilo a zajistilo dostupnou výši nájmu. A město souhlasilo. Tři budovy v ulici koupilo, podle zdejších zákonů má totiž město možnost přednostního odkupu budovy, ve které se výrazně zvyšuje nájemné. Čtvrtý dům slíbila koupit městská část Friedrichshain, polovina bytů by tedy měla skončit v obecním vlastnictví.

Ironií je, že většina domů, které dnes vlastní Deutsche Wohnen, byla původně městská. Berlín v posledních dekádách byty privatizoval stejně jako česká města, teď se ale politika obrací a aktivisté, kterým se povedlo radnici přimět k odkupu budov v Karl Marx Alee, vycítili příležitost. Proč by se mělo skončit u toho, že se zpátky do městského vlastnictví získá několik budov? Nemělo by město pokračovat a upravit vztahy se všemi velkými vlastníky? Iniciativa pojmenovaná „Vyvlastnit Deutsche Wohnen“ si proto dala za úkol sehnat 20 tisíc podpisů za vypsání referenda. Potřebují, aby hlasovalo 200 tisíc lidí, a zdá se, že to nebude problém. Podle lednového průzkumu je pro vyvlastnění velkých společností 44 procent místních, 39 procent je proti, 17 procent neví. Podle britského Independentu, který o chystaném berlínském referendu přinesl zprávu, by tak Berlín získal kolem 200 tisíc bytových jednotek. „Promyšlené je to dobře. Nejen, že by se tak majetek dostal do obecního vlastnictví, ale v tom návrhu je požadavek, aby budovy spravovaly nájemnické komise. Tím by se kontrola nad byty skutečně dostala přímo k obyvatelům,“ dodává Ralf Hutter, sociolog z Kreuzbergu, který o bytové situaci v Berlíně píše pro místní média. Petiční proces má začít v dubnu.

„Berlín není hřiště pro investory,“ řekl webu The Local jeden z organizátorů referenda Rouzbeh Taheri. „Chceme zastavit spekulování s byty. Velké společnosti přece nemohou mít nad bydlením ve městě takovou míru kontroly, nemohou zvyšovat nájmy do nekonečna.“ Podle Taheriho si „radikální realita žádá radikální řešení“. Aktivisté připomínají například vyvlastnění, ke kterému došlo v roce 1962 po povodni v Hamburku. Ústavní soud tehdy s vyvlastněním souhlasil. Uvedl, že v některých případech může být nadřazeno vlastnickým právům.

„Vůbec si nejsem jistý, jestli to právně může uspět,“ pochybuje sociolog Hutter. „Je to ale iniciativa obrovského významu. Vyvlastnění je najednou tématem veřejné diskuze, které se účastní dokonce celostátní média.“ Podle Huttera závisí její úspěch nejen na právním posouzení, ale také na tom, kolik by město muselo platit firmám na kompenzacích. Aktivisté sice tvrdí, že by to mohlo být hluboko pod tržní hodnotou, pokud se ale bude počítat podle tržní ceny, bude to problém. „Město už za výkup bytových domů něco utratilo, a nebyly to malé částky. Uvidíme ale, jak se situace vyvine,“ dodává Hutter.

Mezitím ve Friedrichshainu

O’Sullivan upozorňuje na paralelní aktivitu městské čtvrti Friedrichshain, která se také pustila do vykupování bytů od rizikových pronajímatelů. „Friedrichshain není jediný, ale je nejaktivnější, od roku 2016 už koupil patnáct domů a majitele dalších pětadvaceti přiměl podepsat dohody, aby nezvyšovali nájemné.“ Podle Floriana Schmidta z místního plánovacího oddělení je v oblasti mnoho rozumných pronajímatelů, problém však nastává tehdy, když zemřou a jejich majetek je prodán tomu, kdo nabídne nejvíc. Tak se byty dostávají do vlastnictví obřích společností. Schmidtovým plánem je proto dostat pod veřejnou kontrolu polovinu bytů v městské čtvrti. „Pokud to soukromým investorům ztížíme, cena bydlení půjde dolů,“ říká pro americký CityLab.

I kdyby tedy k referendu nedošlo nebo jeho rozhodnutí nebylo uvedeno v platnost, tyto aktivity stejně situaci ve městě mění. Pro celoměstskou rudo-rudo-zelenou koalici (Die Linke, SPD a strana Zelených) je udržitelné bydlení prioritou, Die Linke má dokonce ve svém programu aktivisty požadované vyvlastnění velkých společností. Sociálnědemokratický starosta Michael Müller loni v srpnu zaspekuloval o tom, že by Berlín mohl zakázat nakupovat majetek ve městě zahraničním společnostem, podobně jako to udělali na Novém Zélandu. Mohly to být jen řeči, před pár lety bychom ale z úst největšího městského představitele nic takového neslyšeli.

Je tedy možné, že se situace v Berlíně začne po letech otáčet ve prospěch nájemníků, kteří už na změně dlouho pracují. Známe to z fotek – pokaždé, když jde ve městě do tuhého a některý z místních obchodů musí zavřít, aby na jeho místě vyrostla pobočka světového řetězce, nebo se z bytovky zakoupené velkou společností stěhují dlouholetí nájemníci, objevují se na budovách transparenty s protestními hesly, stále se tu demonstruje. Nejsou to ale jen gesta, místní si skutečně zvykli obranu proti velkým pronajímatelům dlouhodobě promýšlet a postupovat systematicky. Možná už letos je městské vedení poslechne a zařídí se podle jednoho z hesel na protestních plachtách v Karl Marx Alee: „Berlíne, kup sám sebe zpátky!“

Autorka je publicistka.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image