Foto Patrik Salát
Kate Fearon pochází ze Severního Irska. V devadesátých letech se podílela na ukončení tamního vleklého konfliktu mezi republikány (katolíky) a unionisty (protestanty), který trval přes třicet let. Společně s dalšími ženami z Belfastu založila v devadesátých letech politickou stranu, jež měla zastupovat zájmy žen při mírových jednáních. Ve volbách do mírového fóra se Severoirské ženské koalici (NIWC) podařilo získat přes sedm procent. Poté Fearon pracovala při mírových misích v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Afghánistánu, Súdánu nebo Gruzii.
Jak jste se stala členkou Severoirské ženské koalice?
Tenkrát mi bylo dvacet šest a byla jsem aktivistka a předsedkyně Studentské unie. Také jsem pracovala v think tanku, který se zabýval budoucností Severního Irska. Když se objevila možnost vytvořit ženskou koalici, neváhala jsem. Nebylo to ale vůbec jednoduché. Neměli jsme totiž žádné finance. Všechny jsme musely shánět dárce v našem okrsku a být velice kreativní, abychom byly vidět.
Dokázala byste popsat atmosféru, která v Severním Irsku panovala v letech 1996 až 1998?
Byla zde velká očekávání a naděje, ale občas také velká frustrace. Mírová jednání se občas pohnula o několik kroků dopředu, ale pak se zase vrátila zpátky na začátek. Byla to velmi elektrizující a napjatá doba, na jejímž konci přišla velká úleva.
Víte, já si myslím, že ženy mají odlišný pohled na konflikty než muži, protože máme jinou životní zkušenost.
Po konci jednání o Velkopáteční dohodě z roku 1998, jež měla celý konflikt ukončit, následovalo referendum, které ji mělo schválit. V Severním Irsku pro dohodu hlasovalo přes 70 procent lidí, v Irsku dokonce více než 90 procent. Skutečnost, že se naší práci dostalo tak obrovské podpory ze strany veřejnosti, byla nesmírně motivující, i když samotná jednání o dohodě byla dost vyčerpávající.
Co Severoirská ženská koalice vnesla do mírových jednání?
Víte, já si myslím, že ženy mají odlišný pohled na konflikty než muži, protože máme jinou životní zkušenost. A to, co jsme tehdy přinesly k jednacímu stolu, byla právě zkušenost z našich životů. Jednalo se i o to, že jsme stály úplně mimo veřejný život a mimo jakékoliv politické rozhodování. To jsme chtěly změnit, a proto jsme do toho šly. Kromě toho jsme nastolily úplně novou agendu, jakou byla práva obětí zločinů, lidská práva nebo rovnost pro všechny. Snažily jsme se také prosadit společné vyučování pro katolíky a protestanty, a vůbec ukončit segregaci. Tenkrát katolickou a protestanskou komunitu ve městě dělily takzvané mírové zdi. V Severoirské ženské koalici ovšem katoličky i protestantky spolupracovaly.
Četl jsem, že jste musely čelit slovním útokům mužů. Jeden titulek v novinách dokonce prohlašoval „S ženami bylo jednáno s posměchem“. To mě docela překvapuje – v zemi, která měla již dříve dokonce premiérku.
Londýn je od Belfastu daleko v mnoha ohledech. Navíc Severní Irsko patřilo v té době spíše ke konzervativnějším částem Spojeného království. Na tehdejší společnost měla ještě stále hodně silný vliv protestanská i katolická církev. Já si ale myslím, že to není o počtech nebo o tom, jestli máte ženskou tvář. Jde o to, co ta konkrétní žena přinese do svého úřadu, jak se snaží věci prosazovat a jestli dokáže nějak zlepšit životy lidí.
Později jste pracovala v Bosně a Hercegovině a v Kosovu a nyní pracujete na Kavkaze. Viděla jste tak, jaké násilí vyvolal rozpad Jugoslávie nebo Sovětského svazu. Myslíte si, že brexit může být hrozbou pro mír v Severním Irsku?
My zatím hlavně ani nevíme, jak to celé ohledně brexitu dopadne. Co však víme, je, že Evropská unie a britská vláda se o Severní Irsko zajímají, a naopak. To je podle mého názoru velmi důležité. Proto si nemyslím, že dojde k roztříštění společnosti jako po rozpadu Jugoslávie nebo Sovětského svazu. Na druhou stranu, bylo by neupřímné říct, že mír není vůbec ohrožen.
Součástí mírové Velkopáteční dohody byla možnost referenda pro občany Severního Irska. Ti nyní mohou rozhodnout, zda se chtějí připojit k Irsku. Předsedkyně katolické strany Sinn Féin v rozhovoru pro Guardian prohlásila, že Brexit podle ní povede k unifikaci Irska. Také jeden průzkum od BBC ukazuje, že 30 procent občanů, kteří dříve byli pro setrvání v Británii, nyní preferuje připojení k Irsku. Myslíte si, že k referendu dojde?
Brexit nám ukázal, že je možné všechno. Nyní musíme lpět na bodech, které jsou obsaženy ve Velkopáteční dohodě. A jedním z těchto bodů je i možnost referenda. Britská vláda proto bude muset dobře zvážit, co říkají průzkumy veřejného mínění. Myslím si ale, že politické strany ze Severního Irska i zbytku Británie v současnosti zbytečně eskalují svoji rétoriku kolem tohoto bodu. Nejsem si jistá, jestli to něčemu pomáhá. Referendum je ale určitě pro Severní Irsko možnost – stejně jako před brexitem.
Jak by měla vypadat irská hranice?
Já žiju přímo na hranici. Pro mě osobně je velmi důležité, aby byla zachována stabilita, bezpečnost a svoboda pohybu. Když jsem vyrůstala, nebyla to samozřejmost, a já se rozhodně nechci vracet zpátky. Svoboda pohybu by měla být zachována.
Nyní je hranice prakticky neviditelná…
Ano, upozorní vás na ni jen patníky u silnice. V Irské republice jsou žluté, jakmile ale změní barvu na bílou, víte, že jste ve Velké Británii.
Když porovnáte konflikty ve východní Evropě s tím irským, vidíte nějaké společné rysy?
Ano, všechny konflikty mají společné rysy. Jedním z nich je, že vždycky nejhůře dopadají na civilní obyvatelstvo, které chce většinou žít v míru a bezpečí. Velice důležité je usmíření a vyrovnání se s minulostí. Myslím, že tyto konflikty jsou si podobné právě v tomhle a my bychom se z nich měli poučit.