Češi vědí všechno nejlíp. Pořeší i klima

Pro globální znečištění už naše země udělala dost. Teď je na čase, abychom pomohli s globálním uzdravením.

Foto pexels.com, CC 0

V oblíbeném kresleném vtipu od Vladmíra Renčína zazní zásadní postřeh: „Úžasnej národ tihle Češi. Škoda, že nebyli u stvoření světa – mohli poradit.“ Ano, stvoření jsme propásli, ale nezoufejme – co se nepovedlo na začátku, může se podařit na konci světa. Planetě totiž hrozí kolaps a Češi si nehodlají nechat ujít šanci chytře poradit. A tak zatímco většina vyspělých zemí vymýšlí, jak se vyhnout ekologické katastrofě, Češi mají úplně jiné plány. Zatímco vědecká obec dodává přesné návrhy, co dělat, Češi vědí svoje. Zatímco se Evropa přestává vrtat v zemi a tahat z ní uhlí, Češi furiantsky přikládají pod kotle.

Planeta má horečku, Češi patent na rozum

Celé planetě hrozí katastrofa. Od dob průmyslové revoluce se planeta, náš společný domov, oteplila o více než jeden stupeň Celsia. Pokud by teplota stoupla o tři stupně, nastala by tragická proměna světa. Proto se 177 států během Klimatické konference v Paříži dohodlo, že udrží nárůst globální průměrné teploty pod dvěma stupni Celsia. Posledním státem, který dohodu s nesouhlasným frfláním ratifikoval, byla samozřejmě Česká republika. Jenže i ty „pouhé“ dva stupně můžou způsobit změny, které nikdo nechce. Podle modelů Evropské komise stoupnou hladiny moří o několik metrů, zasažena bude evropská ekonomika i veřejné zdraví, budou vymírat živočišné druhy, a to všechno vyprovokuje politické nepokoje. Do roku 2100 by takovými katastrofami trpěly dvě třetiny Evropanů.

Je potřeba ukončit smrtící provoz uhelného byznysu a méně se ohlížet na to, aby se uhlobaroni nedejbože nerozplakali při daňovém přiznání.

Proto na konci minulého roku proběhla konference v polských Katovicích. Její téma bylo vlastně jednoduché: pokud nechceme globální chaos a vymírání, musíme sebou hodit, zpřísnit pravidla a vypouštět méně svinstva. Během dvanácti let – tedy do roku 2030 – musíme omezit těžbu a spalování fosilních paliv. To znamená: vykašlat se konečně na uhlí a začít vyrábět elektřinu tak, abychom přitom nezabíjeli sebe a ostatní formy života. Nezemřít, to je celkem rozumný plán – už jenom ze zdravotního hlediska.

Jenže Češi zůstávají „disidenty“ a jdou proti proudu. Zatímco Německo chystá uhelný phase-out, tedy ukončení těžby a pálení uhlí, Česká republika je zemí zaslíbenou horníkům. Pokud tedy „horníkem“ myslíme třeba uhlobarona Pavla Tykače. Uhelné firmy totiž platí nicotné poplatky za těžbu a směšnou energetickou daň. A Richard Brabec, český ministr životního prostředí, flirtuje s prolomením limitů těžby na dolu Bílina. Zkrátka to vypadá, že v Česku se bude těžit, i kdyby na novou planetu nebylo. Jedovatý dým bude z Česka vanout možná i další dvě dekády. Klimatická změna je samozřejmě problém, zaznívá přitom z ministerstva, ale záleží hlavně na velmocích, ta naše maličká země s tím stejně příliš nehne. Klasika: já nic, já český muzikant, který za nic nemůže a jen zahraje poslední cajdák, než se tenhle parník potopí.

Saze v těle

Jenže takové vymlouvání zakrývá důležitou věc. Česká republika, ta prťavá a malebná zemička, se na globálním kolapsu (a s ním spojeném znečištění vzduchu) podílí víc, než by se dalo očekávat. V celé Evropě působí více než 103 firem, které provozují uhelné elektrárny. Pouze deset z nich ovšem stačí na to, aby vyrobily celé dvě třetiny škodlivých látek, které znečišťují ovzduší. A v první pětce těchto „výkonných špinavců“ jsou hned dvě firmy s českým původem. Druhá nejšpinavější uhelná firma je EPH, kterou vlastní Daniel Křetínský, čtvrtou příčku obsadila polostátní firma ČEZ. Spalování uhlí přitom vypouští do ovzduší mikroskopický prach, který v minulém roce způsobil předčasnou smrt 5700 lidí. Těžko najdete v ovzduší jedovatější látku než jsou saze, které vznikají při spalování uhlí. Tyhle jemné částečky přenášejí nebezpečné chemické látky a pronikají do lidského těla, někdy až na úroveň DNA, a to i v období těhotenství. Některé děti mohou mít kvůli uhlí pošramocené zdraví ještě před tím, než se vůbec narodí.

Není divu, že podle nedávného měření se řada českých měst dostala do žebříčku nejzamořenějších míst v EU. V počtu míst znečištěných jemným polétavým prachem (částicemi PM2,5) jsme druzí – hned za Polskem, které má v seznamu 35 měst a obcí. A sousloví „druzí za Polskem“ nevěstí v poslední době nic dobrého, ať už se jedná o cokoli. Na zmíněném seznamu stovky nešpinavějších míst najdeme 31 českých měst a obcí. Zmíněný jemný prach vzniká v našem prostředí především kvůli pálení uhlí ve starých kamnech. Druhým největším zdrojem jsou uhelné elektrárny a teplárny. Je pochopitelné, že lidé topí v rozhrkaných kotlích – stát poskytl na „kotlíkové dotace“ (tedy na finanční pomoc lidem, kteří chtějí modernizovat vytápění svého obydlí) přibližně 10 miliard z evropských fondů za posledních devět let. Naopak je nepochopitelné, že uhelné elektrárny vypouštějí stále stejný sajrajt – Pavlu Tykačovi vydělaly jeho těžební společnosti za devět let téměř 22 miliard (a poslaly je do daňového nebe na Kypru). Česko je fosilní ráj pro uhlobarony a zdravotní peklo pro všechny ostatní.

Planetu sdílí Tykač i medvědi

Ještě jednu podstatnou věc nesmíme opomenout. Spalováním se uhlí samozřejmě proměňuje v oxid uhličitý, tedy hlavní zdroj globálního oteplování. Všechna ta „malá česká témata“ tedy nelze oddělovat od globálních proměn, kterými prochází celá planeta. Když mluvíme o českém uhlí, musíme mluvit také o desítkách divokých koní, kteří před pár týdny pošli žízní u vyschlého pramene australské řeky. A když mluvíme o českých dolech, musíme mluvit o ledních medvědech, kteří přicházejí o své domovy a prchají do lidských vesnic. Pokud mluvíme o českých kotlích, musíme mluvit o vymírání hmyzu, které vědci označují jako šesté masové vymírání. Toho si ostatně všímáme všichni: „otravuje“ nás méně much, do žárovek naráží méně můr (vymírání hmyzu samozřejmě ovlivňuje nejenom klimatická změna, ale také „intenzivní zemědělství“). A pokud mluvíme o vymírání hmyzí biomasy, musíme mluvit třeba i o sýkorkách, které mění své chování, protože nemají dostatek potravy, a živiny si proto nahrazují tím, že rozklovávají lebky drobných netopýrů a vyžírají jim mozky.

Nedostatek drobného hmyzu může ohrozit také megafaunu. „Nepatrné“ zvýšení průměrné teploty umrtví půdu, nedostatek rostlin a stromů povede k drastickému suchu, sucho může rozvířit politické nepokoje. Od mrtvého brouka je jen malý krok k narušení sociálních systémů, čadící komíny souvisí se záplavami, exploze v dole může narušit pestrost živočišných druhů. Jednoduše řečeno: celý svět je propojen. A součástí tohoto světa jsou také české kotle, doly, továrny. Také Pavel Tykač sdílí planetu s mrtvou zvěří, vyschlou krajinou a všemi chudými lidmi, na které globální oteplení dopadne nejdříve a s největší razancí.

Češi by se měli přestat ohánět tím, jak jsou malí a bezvýznamní. Neměli by svalovat veškerou zodpovědnost na velmoci – přehazovat všechno na Ameriku nebo Čínu, a zároveň fárat do země s takovým zápalem, jako by se do Číny chtěli provrtat. Přiznejme si už konečně, že české saze ohrožují genetickou výbavu uvnitř těl i životodárný vzduch vířící nad planetou. Je potřeba ukončit smrtící provoz uhelného byznysu, prosazovat klimatické plány, které berou ohled na celistvý ekosystém planety, zajistit, aby dětem neproudily v těle jedovaté látky, a méně se ohlížet na to, aby se uhlobaroni nedejbože nerozplakali při daňovém přiznání. Tahle malá země už pro globální znečištění udělala dost. Teď je načase, aby pomohla s globálním uzdravením.

Autor je publicista.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OK Zajímají mě cookies