Čeští teenageři dali klimatu palec nahoru

Tisíce českých školáků dnes překvapily samy sebe. Prokázali, že o svojí budoucnost hodlají bojovat.

Foto Petr Zewlak Vrabec

Kolem osmé ráno stálo na pražském Malostranském náměstí jen pár hloučků středoškoláků a středoškolaček. O hodinu později už odsud na průvod městem odcházel několikatisícový dav, který s dalšími přicházejícími stávkujícími studenty brzy vytvořil jednu z největších ekologických demonstrací v české historii. Velké množství transparentů i konverzace mezi studenty na demonstraci dokládaly, že se ztotožňují s cíli akce a nejde o záškoláctví, ale o jasný vzkaz politikům: „Abychom předešli ekologickému kolapsu, nemůžeme čekat!“ V jednu chvíli až pětitisícová akce ukázala, že to čeští středoškoláci myslí vážně.

„Jsme ochotní postavit se za naši budoucnost a nic nás nezastaví. Když skupina dětí dokáže tohle, představte si, co by dokázali politici udělat se změnami klimatu, kdyby opravdu chtěli,“ deklaroval za všechny jeden z organizátorů prvního českého Fridays for Future Petr Doubravský. V projevech studenti několikrát připomenuli, že podobné akce se konají nejen v dalších městech České republiky, ale především ve více než sto státech světa. Hnutí teenagerů, které před rokem založila Švédka Greta Thunberg, se stalo globálním a čeští studenti a studentky se cítí být jeho součástí.

Globální inspirátorka Gréta

Role Grety Thunberg je pro současnou stávku českých středoškoláků skutečně klíčová. Není to tak, že by si až díky ní uvědomili, do jakého problému se náš svět řítí. Její aktivity jim ale napomohly uvědomit si, že i oni sami můžou něco změnit. „Se spolužáky se o environmentálních problémech bavíme už dlouho,“ říká sedmnáctiletá Veronika Zemanová, jedna z organizátorek dnešní Středoškolské stávky za klima. „Když jsme ale před několika měsíci narazili na Gretu, konečně se objevilo něco, čím můžeme svět kolem sebe skutečně změnit. Tak vznikl nápad na studentskou stávku,“ říká Veronika a dodává, že Greta Thunberg dokázala pojmenovat to, co už ona sama delší dobu nosila v hlavě. Na otázku, jestli je ve studentských kolektivech se svým názorem spíše výjimka, odpovídá záporně. „Zájem graduje. Ze začátku jsme se o tom se spolužáky spíš nebavili, ale postupem času jsem zjistila, že to celá řada z nich vnímá stejně. Ve třídě máme několik vegetariánů a na tuhle demonstraci přišla skoro celá moje třída.“

Jak je možné, že se do dnešní stávky zapojilo tolik pražských středoškoláků? Zajímalo nás, jestli téma klimatické změny a ekologické katastrofy s Veronikou probírají pedagogové na škole a o těchto tématech s nimi třeba i debatují. „Z mé zkušenosti tomu školský systém moc prostor nedává. Já jsem se s globálním oteplováním setkala asi v šesté třídě, když jsme se v jedné vyučovací hodině angličtiny chvíli bavili o deštných pralesech. Ze školy jsem se ale o tomhle problému skoro nic nedozvěděla.“ Přesto prý pedagogové na jejím smíchovském gymnáziu akci podporovali. Omluvenku si ale každý musel vyřídit sám, nejde totiž o školní akci.

Jak je tedy možné, že teď Veronika organizuje studentskou stávku? A co ji vůbec k zájmu o osud planety přivedlo? „Asi od dvanácti let jsem začala hodně řešit, jaké oblečení mám na sobě, odkud pochází, z jakých je materiálů. Oblečení v obchodech se mi nelíbilo, přišlo mi nekvalitní a začala jsem podporovat lokální design. Začala jsem se zajímat o slow fashion a to, jaký dopad na planetu má móda,” říká sedmnáctiletá Veronika a je evidentní, že nezůstala jen u toho. Od oblečení se postupně dostávala dál a s každou novou informací pro ni celý problém narůstal a narůstal.

Sedmdesátiletá paní se na Dvořákově nábřeží opírala o hůl a šokovaně sledovala, jak kolem ní prochází několikatisícový průvod stávkujících školáků. Za evidentně zmatenou paní v jednu chvíli přiběhl přihlížející policista a křikl na ni: „Pozor, trochu se posuňte, ať vás to nesmete.” V anekdotické zkratce tak shrnul obavy mnoha přihlížejících v pražských ulicích. Kolemjdoucí se zastavovali a mohutný průvod centrem Prahy si fascinovaně fotili a natáčeli. Většina z nich neměla o konání stávky ponětí a neskrývali překvapení z toho, kde se tady najednou vzalo tolik lidí a o co jim vlastně jde. „Když jsem četla, že bude v Praze středoškolská stávka za klima, myslela jsem si, že je to vtip,“ říká asi osmatřicetiletá paní postávající u obchodního domu Kotva. Se studentskou akcí ale překvapivě silně sympatizuje. Prý ani nedoufala, že se z toho v České republice stane téma. Většina protestujících si snad poprvé v životě užívala pocit, že na jejich názoru záleží a mohou svým postojem něco změnit. Mladík v kostýmu ledního medvěda v jednu chvíli naháněl ostatní protestující zpátky na silnici, aby „si to řidiči dneska pořádně vyžrali“. Většina demonstrujících totiž šla Revoluční ulicí spořádaně po tramvajové trati, aby mohla auta po této frekventované ulici v poklidu projíždět.

Pozor, nebo vás to smete

Klima bude hlavním politickým tématem několika příštích dekád, o tom není pochyb. Nejmladší generace si logicky bere v této debatě a politické bitvě slovo. Lze říct, že platí, čím mladší, tím ohroženější. Zatímco padesátník může ztratit klidné stáří, teenager ztratí v případě destrukce ekosystému skoro celý život. Jak řekla v projevu jedna ze studentek v závěru akce: „Pokud prohrajeme tento boj, prohrajeme i všechny další: ty proti chudobě, bezpráví a proti hladu.“ Pokud se chce lidstvo vyhnout dystopickým scénářům, nezbývá než urychleně jednat. Ani ty nejoptimističtější předpovědi nedávají žádnou naději těm, kterým je dnes kolem sedmnácti. „Tohle hnutí muselo přijít, neměli jsme na výběr,“ napsala pro Guardian Greta Thunberg ve společném prohlášeními s dalšími lídryněmi a lídry hnutí mladých.

Každá škola, jejichž studenti (nebo i žáci) se zúčastnili stávky a demonstrace, byla zmíněna moderátorem na pódiu a následoval aplaus shromážděných. Nešlo si nevšimnout, že převládají jména pražských gymnázií, jen občas přerušená názvem umělecké a ještě řidčeji strojírenské nebo stavební střední školy. Ale třeba vedení takového Karlínského gymnázia nebo žižkovského Gymnázia Jana Sladkovského prý svým studentům účast na stávce přímo zakázala. Alespoň v Praze má tak hnutí také nádech generační vzpoury. Přestože středoškoláci všude na světě apelují na své rodiče a prarodiče, aby jim do rukou nedávali planetu jako skládku, v Praze má tenhle protest ještě další rovinu. Jedná se o vzpouru proti generaci devadesátých let, která bojovala za svobodu bez přívlastků, ale také svobodu bez závazků. Tedy generaci jejich rodičů. Náctiletí si dnes dobře uvědomují, že na mrtvé planetě žádná svoboda, růst, prosperita ani výnosy z akcií nebudou. Samotné tohle vědomí je od myšlenek a názorů jejich rodičů vzdaluje a bude velmi zajímavé sledovat, jak na to starší generace zareaguje.

Sametové děti

Na české poměry byla první páteční stávka skutečně velká. Ve srovnání s dalšími zeměmi, kde stávky probíhají už od minulého roku, se ale stále jednalo spíše o menší akci. Přesto se potvrdilo, že i u nás téma změn klimatu mladé lidi pálí a jsou ochotní kvůli němu vyjít do ulic. Slova jednoho z mluvčích, která padla na pódiu, zároveň naznačují, že si lidé, minimálně ti z organizačního týmu, dobře uvědomují, že podobné aktivity nestačí. Otázkou tedy je, zda se českým stávkujícím středoškolákům a středoškolačkám podaří vybudovat aktivní hnutí, nebo se ve velkém počtu připojí k těm už existujícím (za všechny například radikální Limity jsme my). Boj o klima nebude vybojovaný pouhým, byť opakovaným obecným požadováním po vládě a politicích, aby začali jednat. Možné pole působnosti pro budoucí hnutí je široké, ale má společného jmenovatele v potřebě ukončit nebo alespoň radikálně omezit spalování fosilních paliv.

Kdyby se stejné množství lidí, jako pochodovalo Prahou, rozhodlo blokovat těžbu uhlí v severních Čechách, fosilní miliardáři by nebyli klidní. Pokud by se rozhodli blokovat automobilovou dopravu v Praze a riskovat zatčení, jako to dělají aktivisté z hnutí Extinction Rebellion v Londýně, pohnuli by žlučí nejen řidičů, ale mělo by to i dopad na dopravní politiku v hlavním městě. Nekonfliktní průvod Prahou získá sympatie takřka všech, ale boj za klimatickou spravedlnost se bez budoucích konfliktů neobejde. Korporátním elitám ani většině politiků vědecké argumenty většinou nestačí, jak se ukazuje nejen u nás, ale i v dalších zemích. Nakonec kopanec od (Babišových) mainstreamových médií dostali mladí klimaaktivisté už při této první akci. Přes naprosto zjevnou vysokou účast neváhali na iDnes psát o stohlavém davu a „několika stovkách“ lidí na Malostranském náměstí. Článek je navíc na hlavní stránce iDnes velmi dobře skrytý, aby se k němu moc zvědavců nedostalo. Na facebookové stránky ho babišovci pro jistotu nedali vůbec.

 

V tuto chvíli je úspěch už první demonstrace a vysoká účast na ní. Nepočítali s tím ani samotní organizátoři. „V českém kontextu jsme ani neuvažovali o stávce, protože nám připadalo nepředstavitelné, že by to tu bylo možné,“ přiznává počáteční skepsi Petr Doubravský. „Ale pak se k nám začali přidávat další a další, ukázalo se, že ten potenciál tady je,“ popisuje nedávné začátky.

Pokud se budou podobné akce opakovat, mají šanci nastavit agendu politických stran a ovlivnit veřejné mínění. Ani to by nebylo málo, ale pokud se podaří vytvořit na základě potenciálu dnešní demonstrace větší životaschopné hnutí, má šanci ovlivnit historii.

Autoři jsou redaktoři Alarmu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image