Ilhan Omar versus pokrytectví izraelské lobby

V poslední době se stalo módní osočovat levici z antisemitismu. Islamofobie a rasismus přitom jiným politikům už roky prochází bez povšimnutí.

Syndrom osočování levice z antisemitismu se dostal z Británie i do Spojených států. Koneckonců je to nejefektivnější způsob diskreditace autentické levice, která je bytostně protirasistická. V USA se dostala pod palbu kongresmanka Ilhan Omar pro svoji kritiku izraelské lobby AIPAC. Vášně ovšem neutichly ani po její omluvě, ve které kongresmanka somálského původu vyjádřila lítost „pouze“ nad tím, jak si mohli její slova někteří lidé vyložit. Na svých názorech ovšem nadále trvá. Někteří si možná mysleli, že se Ilhan Omar se ve své kritice korporátních a proválečných zájmů stáhne poté, co se ji mnozí politici napříč demokratickým i republikánským spektrem pokusili zastrašit. Velmi záhy po této kauze však tato mladá kongresmanka ukázala, že se zastrašit nenechá.

Proč věřit člověku usvědčenému ze lži?

Ilhan Omar si v rámci sezení Rady pro mezinárodní vztahy, jíž je členkou, vzala na paškál Elliota Abramse, zvláštního zmocněnce USA pro Venezuelu. Abrams je velmi kontroverzní člověk, který byl v Reaganově éře spojen s brutální politikou tzv. eskader smrti v Latinské Americe, a navíc byl přímo zapleten v aféře Írán-Contras, kdy americká vláda ilegálně zbrojila nikaragujské protisandinovské povstalce z výnosů prodeje zbraní nepřátelskému Íránu. Abrams byl za křivou výpověď v této kauze odsouzen ke dvouleté podmínce a obecně prospěšným pracím. Odvážná kongresmanka se do republikánského politika velice tvrdě obula, když položila řečnickou otázku, proč by členové výboru nebo američtí občané měli věřit člověku, který byl pravomocně odsouzen za lživou výpověď.

Pokud by platilo, že američtí politici odsuzující a stigmatizující Palestince jsou islamofobové, tak jako pro některé z nich platí, že odsuzování izraelské politiky rovná se antisemitismu, většina amerických politiků by byla notorickými rasisty.

Ilhan Omar ve Sněmovně reprezentantů dále grilovala Abramse za krytí masakru zvaného El Mozote, který se odehrál v osmdesátých letech v El Salvadoru. Nynější zvláštní zmocněnec pro Venezuelu tento masakr osmi set až tisíc dvou set civilistů vždy zlehčoval a označoval ho za „komunistickou propagandu“ a naopak dlouhodobě považuje politiku vůči El Salvadoru, na níž se podílel, za „úspěšnou“. Znovu se tak potvrzuje, že Ilhan Omar a další progresivní politici představují hrozbu nejen pro konzervativní republikány a Trumpovy jestřáby, ale i pro demokratický establishment, který s Trumpovou velmocenskou zahraniční politikou souhlasí. To, co si dovoluje imigrantka zahalená v hidžábu, jejímž mateřským jazykem není angličtina, je skutečně nebývale odvážné. Publicista Max Boot ve svém komentáři v deníku Washington Post píše, že Ilhan Omar podrývá americkou snahu „zavést demokracii“ do Venezuely. Pokud tomu skutečně je tak, že se Amerika pouze snaží, aby ve Venezuele byla demokracie, proč by nemělo být legitimní podrobit těmto otázkám Abramse – člověka s tak pochybnou minulostí?

Šokující islamofobii nikdo neřeší

Tím však kontroverze, které by ani kontroverzemi být neměly, zdaleka nekončí. Ilhan Omar se účastnila počátkem března konference, kde byli přítomni i její tři progresivní kolegové ze Sněmovny reprezentantů. V debatě po této konferenci byla dotázána na antisemitismus. Z její několikaminutové a velmi emotivní odpovědi, v níž mluvila jak o antisemitismu, tak o svých zkušenostech s islamofobií, si někteří komentátoři mainstreamových médií a politici překroutili její větu o dvojí loajalitě. Ti z nich, kdo již předtím označovali její kritiku izraelské politiky za antisemitismus, nyní začali tvrdit, že kongresmanka mluvila o amerických Židech a jejich dvojí loajalitě. Ilhan Omar přitom znovu mluvila o izraelské lobby: „Mluvím o našich vlivných politicích, kteří tvrdí, že je v pořádku nutit někoho k loajalitě k cizí zemi.“ Pranýřované kongresmanky se zastala spisovatelka a publicistka židovského původu Phyllis Bennis, která se konference rovněž zúčastnila: „Ona [Ilhan Omar] nikdy neřekla, že Židé mají dvojí příslušnost. Nikdy nevyjádřila předsudky nebo jakékoli náznaky diskriminace vůči Židům ani nikomu jinému.“

V reakci na slova Ilhan Omar o dvojí příslušnosti hlasovala Sněmovna reprezentantů o rezoluci odsuzující antisemitismus, islamofobii a jiné formy nenávisti. Ačkoli se o rezoluci hlasovalo především z důvodu skandálu spojeného s kritizovanou kongresmankou, ona sama v rezoluci nakonec zmíněna nebyla, a dokonce v ní sama hlasovala pro odsouzení těchto forem nenávisti. Všechny tyto skutečnosti včetně samotného vyvolání rezoluce však potvrzují slova Ilhan Omar o vlivu izraelské lobby na americkou politiku. Ať už si myslíme o slovech kongresmanky somálského původu cokoli, není možné nevidět pokrytectví, s jakým se tento skandál řeší. Ani po mnoha jednoznačnějších antisemitských výrocích nebylo nikdy takové hlasování vyvoláno. Dokonce ani poté, co prezident Trump označil za „skvělé lidi“ některé členy rasistického pochodu, během něhož účastníci křičeli „Židé nás nenahradí“, což později vyústilo ve střety, při kterých byla zabita protirasistická demonstrantka.

Vzpomeňme také na opravdu šokující islamofobní výroky během debat ohledně výstavby islámského centra, které mělo vzniknout nedaleko Ground Zero, tedy místa zničených budov World Trade Center. Zejména konzervativní politici se tenkrát doslova předháněli v tom, kdo americkou muslimskou komunitu víc očerní. Někdejší kandidát na prezidenta a předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich například v televizním rozhovoru prohlásil, že nacisté by si také nemohli postavit svůj symbol vedle Muzea holokaustu. Gingrich se ani neobtěžoval rozlišovat mezi americkými občany a teroristickou organizací al-Káida. Pokud by platilo, že američtí politici odsuzující a stigmatizující Palestince jsou islamofobové nebo arabofobové, tak jako pro některé z nich platí, že odsuzování izraelské politiky rovná se antisemitismu, většina amerických politiků by byla notorickými rasisty.

Strach v Labour Party

Zatím posledního prohřešku proti politickému establishmentu se Ilhan Omar dopustila v rozhovoru pro magazín Politico. Tentokrát kritizovala exprezidenta Baracka Obamu za jeho nedostatečně progresivní politiku, zmiňovala jeho válku dronů, a dokonce jej označila za vraha, kterému všechno prošlo, protože to byl uhlazený a pohledný muž. Omar v rozhovoru trefně prohlásila, že bychom neměli kritizoval pouze Trumpa, ale i předešlé politiky, kteří dělali také velmi špatné věci, jen byli sofistikovanější než Trump. Tyto výroky dokonale sedí na všechny liberální komentátory, mezi něž u nás patří například Jindřich Šídlo, který se pohoršuje pouze nad Trumpovou neurvalostí a zjevným rasismem, ale když zemřel George H. W. Bush, který měl na svědomí otřesnou americkou zahraniční politiku, jež za sebou zanechala statisíce mrtvých, pěl na bývalého amerického prezidenta chválu.

Ačkoli USA jsou oproti Velké Británii politicky mnohem více vpravo, progresivní demokratky jako Ilhan Omar nebo Rashida Tlaib mají větší zastání než britští labouristé, kteří kritizují Izrael a podporují Palestince. Možná to má něco společného s tím, jak se v USA ctí svoboda slova. I když se totiž Ilhan Omar ocitá pod palbou kritiky, na druhé straně se jí dostalo podpory od prezidentských kandidátů Bernieho Sanderse, Elizabeth Warren a překvapivě i proestablishmentové Kamaly Harris.

Britská Labour Party je naproti tomu pod silným tlakem svých poslanců. Někteří známí kritici stranického lídra Jeremy Corbyna opustili stranu a další vyvíjejí nátlak, aby byli členové (často corbynisté) vylučováni za jakékoli prohřešky. Stranou doslova zmítá hysterie ohledně antisemitismu. Chris Williamson, dlouholetý poslanec proslulý svými protirastickými postoji, byl vyloučen pouze za to, že řekl, že Labour Party je příliš defenzivní vůči obviněním z antisemitismu. Nedávno byl také vyloučen jeden labouristický řadový člen, který psal pro propalestinský server Electronic Intifada. Podle všeho se zdá, že byl vyloučen jen za své otevřeně propalestinské postoje. Stuart Porthouse, labouristický radní a bývalý starosta města Mansfield, byl zase vyloučen za sdílení facebookového příspěvku bývalého člena Labour Party a známého kritika Izraele George Gallowaye, jenž na videu přirovnával nařčení Jeremy Corbyna z antisemitismu ke goebbelsovským lžím. Za podobné prohřešky byli vyloučeni i mnozí další členové. Vedení strany se však proti vylučování členů nijak zvlášť neohrazuje – zřejmě ze strachu, že by sami mohli být očerněni jako obhájci antisemitů.

Autor je publicista.

 

Podpořte nás

Společně tvoříme mainstream! Podpořte Alarm.

 
Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies

Společně tvoříme mainstream! Podpořte nás.
close-image