Foto MPSV
Mít u nás na starosti Ministerstvo práce a sociálních věcí bývá tak trochu za trest. Resort, kde většinu výdajů tvoří mandatorní a zároveň velmi vysoké dávky jako důchody nebo rodičovské příspěvky, bývá zpravidla ostřelován zprava i zleva – pro údajné rozhazování, ať už se jím myslí cokoliv, plýtvání penězi na „nepřizpůsobivé“ nebo naopak nedostatečnou podporu těch nejchudších a malým zvyšováním státní podpory. Své o tom ví i současná ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, kterou někteří neváhají nazývat „Venezuela“. Po posledním jednání koaliční vlády však nová místopředsedkyně ČSSD působila spokojeně. Podařilo se jí prosadit navýšení důchodů o 900 korun, konečně to vypadá na zavedení zálohovaného výživného a po několika letech stagnace se bude zvyšovat rodičovský příspěvek. Jenže právě to vyvolalo mezi některými rodiči vlnu naštvanosti.
Rodiny ve víru nadějí a zmatků
Rodičovský příspěvek už přes deset let činí 220 tisíc korun, které můžou rodiče čerpat až čtyři roky. Nejčastěji se pečující uchylují k tříleté variantě rodičovské dovolené – především proto, že zaměstnavatelé negarantují delší „držení“ pracovního místa, a taky tak nějak ze zvyku. Za péči si tak matky nebo otcové u nás přijdou nejčastěji na osm tisíc korun měsíčně. To je hned o pět tisíc méně, než kolik je dnes minimální mzda. A právě to se Jana Maláčová, pro kterou je kvalitní rodinná politika jedním z hlavních politických cílů, rozhodla změnit. Problém je, že navzdory bohulibým cílům víc rodičů naštvala, než potěšila. Především kvůli svým předchozím slibům.
Dnes se s jedním aktivním platem nedá vyžít, na založení rodiny si mnozí šetří a nikomu není příjemné, když je finančně závislý na svém partnerovi nebo partnerce.
Původně se totiž Maláčová dušovala, že navýšení o osmdesát tisíc bude retroaktivní a na peníze tak dosáhnou všichni ti, kdo budou mít k 1. 1. 2020 dítě do věku čtyř let – bez ohledu na to, jestli už příspěvek dočerpali, nebo jsou stále na rodičovské dovolené. Byl to logický nápad, třeba už jen proto, že by zamezil různě vysokému čerpání peněz pro různé skupiny rodičů. Proč by ti, kterým se dítě narodí před prvním lednem 2020, měli být penalizováni nižšími příspěvky? A proč by ti, kteří už příspěvek vyčerpali, měli tratit na tom, že ho nečerpali pomaleji?
Postupem času se komunikace měnila a mluvilo se o těch, kteří jsou s dítětem na aktivní rodičovské dovolené. Už tento prvotní zmatek, komu má být navýšení příspěvku určeno, vyvolal řadu negativních reakcí. Stalo se tak celkem pochopitelně: nejsou to malé peníze a je celkem zjevné, že pro většinu rodin by takováto finanční injekce znamenala velký krok dopředu. Bohužel. Všechno je – navzdory opakovaně optimistickým prognózám MPSV – úplně jinak. Na zvýšený rodičovský příspěvek možná dosáhnou jen ti, komu se děti narodí po 1. lednu 2020. Ostatní rodiče ostrouhají.
Babišovi navzdory!
Za nespravedlnost to už stihla označit pirátská poslankyně Olga Richterová, která ve svém vyjádření na Facebooku uvedla, že se pokusí zařídit, aby na příspěvek dosáhli i další desetitisíce rodičů – ti, kteří k 1. lednu 2020 budou příspěvek ještě pobírat. Šetřit chce na „Babišových slevách“ na jízdném. Naopak pro předsedu vlády a ministryni financí Schillerovou je vyjednaný výsledek kompromisním řešením. Spory, které mezi s sebou má resort práce a resort financí, jsou dlouhodobé: Schillerová je vůči Maláčové v jasné opozici. Mimo jiné proto, že populární sociálně demokratická ministryně představuje pro ANO velkou konkurenci.
Zatímco za vlády Bohuslava Sobotky byl Babiš zvyklý sklízet úspěchy celé vlády sám (především tím, že každého ministra jako tehdejší správce národní kasy doprovázel na tiskovku), silná pozice Jany Maláčové, její komunikační schopnosti a zjevná práce „pro lidi“ mu do jeho vize makání přináší řadu problematických momentů. Najednou to není jen ANO, kdo v očích voličů vypadá státotvorně a lidově zároveň, kdo viditelně zvyšuje životní úroveň Čechů a Češek, kdo se snaží mluvit v jejich zájmu. Jana Maláčová se navíc nebojí konfliktních situací a opakovaně vstupuje s ANO do konfrontace. Vytváří dojem, že všechno, co prosazuje, dělá Babišovi se Schillerovou navzdory, a to samozřejmě hraje v její prospěch. Jenže s rodičovským příspěvkem se to úplně nepovedlo.
Šetření, nebo neschopnost?
I když se ministryně práce na svém Facebooku už vyjádřila, že stávající dohoda je pro ni jen začátkem a že za navyšování rodičovského příspěvku i pro další rodiče bude dál tvrdě bojovat, vyvolalo její zmatečné (nebo jen špatně komunikované) chování mezi mnoha lidmi vlnu vzteku. Právě proto, že se rodičovský příspěvek nezvyšoval dlouhých jedenáct let, jsou očekávání rodičů obrovská. Dnes se s jedním aktivním platem nedá vyžít, na založení rodiny si mnozí šetří a nerovnost v příjmech mezi pečující a pracující osobou způsobuje krom řetězené, celoživotní diskriminace i celou řadu problematických psychologických faktorů uvnitř rodin samotných. Nikomu není příjemné, když je finančně závislý na svém partnerovi nebo partnerce.
Nízkopříjmové rodiny se navíc do práce vracejí de facto z donucení a při nízkém věku dětí. Zároveň ale tyto rodiny nemají institucionální zázemí a jejich příslušníci jsou plně odkázaní na pomoc rodiny nebo přátel. Na soukromé jesle nebo placené hlídání dnes většina lidí nedosáhne a ani hranice tří let pro vstup do veřejné školky neznamená, že vám do ní dítě vezmou. Ve speciálním ohrožení jsou pak sólo rodiče, pro které je ze stávajícího rodičovského příspěvku nemožné postarat se o sebe a své dítě nebo děti.
Možná, že je veškeré vzrušení kolem rodičovského příspěvku a jeho navyšování či nenavyšování opravdu jen chybou v komunikaci. Možná, že Maláčová skutečně vyjednala maximum. Možná, že za navýšení i pro ostatní opravdu hodlá ještě bojovat. V kontextu předchozích slibů to ale teď působí nejasně a také nedůvěryhodně. A hlavně – což je pro Janu Maláčovou nejhorší – jako výhradně její, ne Babišova chyba.
Autorka je redaktorka Alarmu.