Loni v září byl z rozhodnutí rady městské části Brno střed zbořen dům v Kamenné 42. Psal o tom Vratislav Dostál v textu Zdemolovaný sen na Kamence. Když se ponoříme hlouběji do historie domu, který dnes už není, zjistíme, že město nechalo kvůli špatnému stavu zbourat dům, o jehož opravu projevili za posledních sedmnáct let zájem minimálně dva soukromí majitelé a dvě organizace.
Dům byl postaven ve třicátých letech, nejprve ho vlastnil soukromník, později město. Tedy statutární město Brno, ve správě ho ale měla městská část Brno-střed. Ta ho dále pronajímala: už v roce 2001 bývalý nájemce pan Šmerda hlásí, že dům je ve špatném stavu. „Značně vlhký, špatná střecha, stará okna, fasády, rozvody, schodiště,“ stojí ve zprávě Odboru investičního a správy bytových domů (OISBD). Nájemce vedl s městskou částí spor o svěření domu do svého vlastnictví a logicky do něj neinvestoval, anebo jen nutné částky, protože nevěděl, zda bude nemovitost jednou jeho. Platil za něj ale městu (ne úplně nízký) nájem. V domě bydlel do roku 2012, pak byl dům rok a půl prázdný. „Pan Šmerda to vzdal a koupil si jiné bydlení,“ popisuje soused Jan Zoňa, kterému patří zahrada přiléhající z jedné části k parcele, na níž dům stával.
Zájemci o dům byli
Zoňa o dům v Kamenné 42 taky usiloval. Nabízel městské části i magistrátu několikrát, že ho odkoupí, nebo že si ho alespoň pronajme. Proč ho město nechtělo prodat? Papírově nemohlo: dům stojí podle územního plánu z roku 2004 v takzvaném biokoridoru, kde smí probíhat pouze vědecká nebo vzdělávací činnost. Biokoridor sice může vzniknout někde, kde už soukromé osoby mají nějakou stavbu (pan Zoňa tu má dílnu a garáž), její využívání ale nesmí být v „rozporu s funkčním využitím okolních ploch“ a „způsob využití umožní bezodkladné navrácení pozemku pro realizaci zeleně“. Jinými slovy: nikdo nemůže zbořit původní stavbu v biokoridoru a místo ní postavit nějakou jinou.
V případě domu v Kamenné 42 zde byli čtyři vážní zájemci o jeho užívání, tedy záchranu. Místo toho, aby se město k některému z nich přiklonilo, nechalo dům chátrat.
Od poloviny roku 2013 je v záznamech odboru vedená nájemkyně, která si dům pronajímala v systému oprav vlastním nákladem. Její oficiální záznam končí v prosinci 2014. Soused Zoňa prý v tomto období několikrát zabezpečoval prázdný dům proti nezvaným obyvatelům, kteří se přes něj dostávali i na jeho pozemek a hrozilo, že odtud něco ukradnou. Na podzim 2014 o dům projevila zájem ředitelka Lipky Hana Korvasová. Jednala s tehdejším radním Oliverem Pospíšilem o pronájmu zahrady, která s parcelou sousedí z druhé strany. Vzdělávací ekologická organizace Lipka podala žádost o dotaci na vybudování výukové zahrady, která počítá se stavbou příjezdové cesty vedoucí za domem. „Nám by se ten dům býval hodil, vzhledem k tomu, že jsme tam tehdy začali plánovat a stavět zahradu. Oliver Pospíšil ale řekl, že s tím domem je to složité. A brzy poté jsme zjistili, že už dlouho o něj má zájem pan Zoňa. V zájmu zachování dobrých sousedských vztahů jsme od toho nápadu dům využít, ustoupili,“ vysvětluje Korvasová. Totiž: na pozemky za domem u řeky Svratky nevede jiný přístup, než přes parcelu pana Zoni. A Lipka by jen těžko cokoli vybudovala, kdyby měla se sousedem spor a on třeba na truc začal blokovat příjezdovou cestu bagrům. „Už tehdy jsme si ale říkali, že by bylo skvělé to celé otevřít, v tom domě udělat třeba kavárnu s východem dolů do zahrady. A s nějakým cykloservisem. Dělám do kol a tudy vede frekventovaná cyklostezka,“ popisuje Zoňa.
Nová radnice dál plánuje opravu
V roce 2014 se vyměnilo vedení na radnici, skončila smlouva s poslední nájemkyní a dům se uvolnil. Byl ve špatném stavu, jak opět stojí v záznamech odboru, ostatně víc než 40 let do něj nikdo nijak zásadně neinvestoval. Na statický posudek kvůli nebezpečnosti objektu to nicméně ještě nebylo a město dál plánovalo opravu.
V roce 2015 vznikl Kamrlík, spolek lidí z Kamenky, kteří touží po komunitním centru – jejich příběh popisuje zmíněný text Zdemolovaný sen na Kamence. Jejich centrum mohlo vzniknout právě v Kamenné 42. Za městskou část Kamrlíku nabízel dům zastupitel a radní Michal Doležel. Kamrlík přitom netušil, že někdo o dům usiloval už dřív. Logicky nadšeně plánoval aktivity a v létě 2016 si nechal vypracovat dokonce architektonický projekt vnitřní přestavby domu tak, aby vyhovoval potřebám plánovaných projektů. I jejich architekt si všiml špatného stavu objektu, ani on ale nevaroval, že by byl dům nebezpečný svému okolí. Lipka tou dobou dokončila zahradu, bez zkolaudovaného chodníku ji však dodnes nemůže uvést do provozu.
V dubnu 2017 se o existenci Kamrlíku dozvěděli na Lipce, jejíž ředitelka se setkala s radním Doleželem. Ten o zájmech kohokoli jiného nevěděl, i když byl předsedou Komise pro správu bytových domů rady městské části a členem Komise výstavby, územního rozvoje a strategického plánování rady městské části. Poté došlo ke sporu o dům mezi Lipkou a Kamrlíkem: zatímco Kamrlík nechápe, proč by měl do svého projektu zahrnout spolupráci s Lipkou, Lipka se diví, kde se tu vzal Kamrlík, když její zájem o dům vznikl už dřív a stál na domluvě se sousedem Zoňou. Nicméně Lipka potřebuje hlavně přístupový chodník k zahradě, který má stavět město Brno. Na její využití se totiž vážou dotace, které bude muset Lipka vracet, když chodník co nejdřív nevznikne, zahrada nebude zkolaudovaná a neodučí se naplánovaný počet výukových programů pro školy. To vše se musí stihnout do srpna roku 2019. V létě, nejpozději na podzim 2018 se měla stavba chodníku a přístupové rampy konečně rozjet – po dvou letech od zahájení budování a po více než roce od dokončení výukové zahrady. Nerozjela se. Protože 10. září 2018 byl na pozvání OISBD v domě statik, který odboru 13. září doručil statický posudek se závěrem, že dům je v havarijním stavu a hrozí zřícením. Posudek 17. září projednala rada městské části, která dala souhlas s demolicí. Dům šel během několika dní k zemi. Nezvykle rychle.
Zbyla jen vzpomínka
Pláče nejenom Kamrlík, který strávil měsíce přípravou projektů pro fungování v Kamenné 42. Chodník pro Lipku se kvůli demolici odsouvá – prostorově ne, povede okolo, tam, kde byl naplánovaný, ale časově ano. Přes zimu městská část přístupový chodník s rampou pro vozíčkáře skutečně postavila, zkolaudovaný ale stále není. Místní i kolemjdoucí kritizují, jak je ta rampa monstrózní. Nevede za domem, který by ji schoval.
Z nešťastné historie plyne ponaučení: organizace, jejichž zájmy se protínají v ekologické a sociální oblasti, musí být schopné najít společnou řeč, třebaže jedna je velká a „má spoustu domů“, a ta druhá malá, víceméně „aktivistická“.
Dům v Kamence s velkou pravděpodobností nešel k zemi proto, že by to někomu extra hrálo do kapsy – dřív možná, dnes už by se muselo změnit ustanovení o biokoridoru v územním plánu, což se nejspíš nestane, a jako biokoridor je parcela po demolici domu de facto neprodejná do soukromých rukou. Příčinou bylo, že neměl kontinuální péči zodpovědného vlastníka, řádného hospodáře. Pokud tohle nezvládne městská část či město, musí odpovědnost předat do soukromých rukou, zájmové organizaci nebo sdružení – komukoli, kdo do správy nemovitosti vloží srdce. To je neměřitelná položka v úředních výkazech, ale právě díky tomu staré domy, které mají genius loci, zůstávají stát. V případě domu v Kamenné 42 zde byli čtyři vážní zájemci o jeho užívání, tedy záchranu. Místo toho, aby se město za posledních (zmapovaných) sedmnáct let k některému z nich přiklonilo, nechalo dům chátrat, což nakonec zpětně městu posloužilo jako záminka k demolici.
Autorka je novinářka.