Tohle nejsou metafory

Na novém mixtapu Jeb Systém 2 rapper Dollar Prync potvrzuje, že český gangsta rap už není jenom špatný vtip.

Trap je past. A také hudební žánr, který pomocí syrových basových linek (zpravidla z bicího automatu Roland TR-808) a zlověstných textů, popisuje, jaké to je, když uvíznete v sociální pasti někde na špinavém americkém Jihu. Dnes je to nicméně hlavně odnož rapu, jejíž zvuk překročil všechny geografické hranice a s tím zároveň i ty, které ho kdysi možná oddělovaly od hudebního mainstreamu. Spíš než kriminálním aspektům pouličního života se trapová lyrika dnes točí kolem bohatství a hadrů značky Gucci.

Žádná kila kokainu a vyšší společnost se nekoná, střílí se po gramech na špinavé ulici, kde vládne logika podělu, která má k jakékoli idylce daleko.

V Česku – stejně jako kdekoliv jinde – vzniká dost trapové hudby od mnoha rapperů a producentů, dosud tady ale nebyl nikdo, kdo by reflektoval, jaké to je, když v takové „pasti“, byť na český způsob, žijete. To se změnilo s příchodem romského rappera Dollar Prynce, jenž v současnosti patří do Smackova labelu Archetyp 51 a právě v těchto dnech vydal mixtape Jeb systém 2.

Logika podělu

Tematika Pryncových textů se v naprosté většině drží patřičně zlopověstné dealerské dikce i reálií a v podstatě je tak českou analogií k americké rapové mytologii v podobě vyprávění o tom, že cesta z pasti chudoby je nutně cestou zločinu („proto opisuju, kde má cigán love vzít/ když nechce jak kokot žít“). To by koneckonců nebylo vůbec nic nového, leckterý domácí rapper se zaklíná tím, že v minulosti prodával trávu, i když většině se dá věřit maximálně „byznys“ se spolužáky v dětském pokojíčku. Některé stereotypy jsou věčné a spíš než jako osobní zpověď fungují jako poznávací znamení, že rapper se drží tradičních imperativů a tím buduje vlastní image, která nevybočuje z normálu.

Dollarova dealerská perspektiva se nicméně zásadně liší od všeho, co jsme doposud mohli slyšet. Není to nabubřelé a navoněné velikášství Ektora („ten trajekt, co tahal ty kila, ty tuny“) nebo Sergeje Baracudy, které v posledku působí jako pseudoamerická kýčovitá reklama na parodii o narkobaronovi. Prync místo toho glosuje, jak vypadá ulice a město z pohledu dealerského pěšáka, jenž běhá po Václaváku s kapsama plnýma kála (případně stojí na Andělu a má „na kapse“ pytle skéra). Žádná kila kokainu a vyšší společnost se nekoná, střílí se po gramech na špinavé ulici, kde vládne logika podělu, která má k jakékoli idylce daleko. Když můžeš někoho obrat, většinou dvakrát neváháš („tak jsme to dokázali/ tak jsme je podělali“). Jakkoli se pražská ulice nedá srovnávat s americkým ghettem, v obou případech platí, že past, která sklapne, jen tak nepustí. Když už v ní jednou jste, nezbývá než na ní začít vydělávat. Nakonec i na pražském Karláku vám může při nákupu matra romácký dealer vrazit nůž pod krk, což může potvrdit i autor tohoto textu, i když ho od té zábavné zkušenosti dělí už víc než dvacet let.

Gangsta rap po česku

Volba zvuku je na Jeb systém 2 dopředu jasná, převládají pomalé a temné trapové podmazy, v rámci nichž zní Dollarův hrubý monotónní rap jako další, přitom ale zdaleka nejvýraznější basová linka. Dva největší bangery Pasu lubněProč cigán jede stoku už vyšly jako singly před delší dobou, ale ani tracky Perls Bengz, Mám všechno, Nedělám si strachy, Dělat love a především závěrečný Nahoru si s nimi v ničem nezadají. Z trapového vzorce tak vyčnívají především dvě skladby, které dávají tušit, že Dollar má kromě současných trendů rád oldschoolový zvuk západního pobřeží. Track Nech to G bro je klasická G-funková houpačka, která jako by vypadla z letadla, jež sem přilítlo z Los Angeles v první polovině devadesátých let. West Coastem nasákla i skladba Praha, lokálně patriotická hymna, která k metropoli přistupuje jako k teritoriu, které je potřeba obhospodařit. Těžko vůbec operovat slovem lyrika, Dollarova Praha je trochu jinde než ta, kterou známe ze stejnojmenného tracku PSH. I tak má ale potenciál hitu, i když zatím spíše jen v rodící se komunitě Pryncových fanoušků. Bez hostujících rapperů by se mixtape klidně obešel. Zatímco anglicky rapující Luciano neurazí, smíchovský Mario Montana se v jinak povedeném tracku Nedělám si strachy snaží působit podobně nesmiřitelně jako Dollar Prync, ale výsledek má blíž k trapasu než k autenticitě.

Kouzlo Dollarových textů rozhodně nespočívá v nějaké jazykové ekvilibristice, ale naopak v bezstarostnosti, s níž násilně přizpůsobuje jazyk svému slangu. Třeba když opakovaně používá sloveso „bídovat“. V momentě, kdy deklamuje „máme love, máme gramy/ přísahám more, tohle nejsou metafory“, se mu dá věřit. Když ale nějakou metaforu výjimečně sám použije, většinou to stojí za to („zmrdi dostávají rány/ teče jim krev, vypadaj, jak kdyby měli krámy.“). Tvrdost a násilnost Dollarových textů ale neznamená, že se pohybujeme ve smrtelně vážném terénu. Přímočarost slangového přístupu je často prostě vtipná sama o sobě a někdy dokonce i zcela mimoděk („když to potřebuju, tak jedu do Kobylis“). Smích je chvílemi zcela na místě, ale jen ten opravdu zlomyslný. Mluvit v případě tuzemského rapového rybníčku o gangsta rapu bylo vždy trochu mimo mísu, se smíchovským rapperem Dollar Pryncem, který v Londýně nahrává český trap, už to tak úplně neplatí.

Autor je stárnoucí fanoušek rapu.

 

Čtěte dále

Ochrana soukromí | Vaše údaje jsou u nás v bezpečí! OKZajímají mě cookies